Směrník podle havířovských architektů neodmyslitelně patří před havířovské nádraží. Dlouhá desetiletí lidem ukazoval, kudy do Orlové, Ostravy či Českého Těšína. Teď stojí v ostravském „vyhnanství“.
I to je však pro havířovské architekty malá výhra. „Buď sochu někdo za symbolickou jednu korunu odkoupí a na vlastní náklady odveze, nebo ji odstraníme sami,“ vzkázali v lednu loňského roku havířovští zastupitelé.
Na odkup peníze byly, na převoz a rekonstrukci ale ne
Směrník byl podle nich ve špatném stavu a ohrožoval bezpečnost lidí. Nadšenci ze spolku Důl architektury sochu odkoupili. Na financování převozu a rekonstrukce ale neměli finance.
Obrátili se proto na Národní památkový ústav v Ostravě, který sochu od architektů opět za korunu koupil, ale navíc ji zrenovoval a umístil před své nové ostravské sídlo.
„Jsme jim za to velmi vděční. Do budoucna zároveň věříme, že se podaří Směrník vrátit tam, kam historicky patří,“ říká architekta Lucie Chytilová.
Podle ní například v Havířově, ale i v dalších městech, v současnosti dostávají přednost před uměním kýče. „Umělecká díla nahrazují například výtvory místních řezbářů z lip. Nelíbí se mi to,“ podotýká Chytilová.
Plastik ve špatném stavu je v regionu dost
Své by o tom mohl, kdyby žil, povídat právě autor Směrníku Václav Uruba. Nejvýraznější autor regionu tvořící plastiky z betonu v brutalistním stylu, by již na svém místě kromě Směrníku nenašel ani sochu Kosmonauta.
Ta šla k zemi kvůli špatnému stavu v roce 2012. Za další díla, jejichž osud je nějakým způsobem nahnutý, památkáři v současnosti bojují. „Artefaktů a staveb v okolí, které by si zasloužily lepší péči, je poměrně mnoho,“ říká k tomu Martin Strakoš z Národního památkového ústavu v Ostravě.
Za všechny pak jmenuje například posprejované sochy z Mezinárodních sympozií prostorových forem v Ostravě, nyní umístěné v Sadu Milady Horákové za Domem kultury. „Ty by určitě měly být citlivě restaurovány,“ podotkl Strakoš.
