Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Akrobacií se u nás příliš uživit nedá, chybí varieté, říká artistické duo

  17:55aktualizováno  17:55
Artistické duo Hand to Violin tvoří Michal Mudrák a Daniella Vítová. Oba pochází z Moravskoslezského kraje – on z Ostravy, ona z Nového Jičína. Letos získali cenu Den Danske Cirkuspris, kterou jim osobně předal dánský ministr kultury.

Co je to za medaili?
Michal Mudrák (M. M.): To je ocenění za nejlepší artistický výkon v Dánsku. Naše vystoupení vybrali mezi tři nejlepší.
Daniella Vítová (D. V.): Vybírá to zhruba desetičlenná komise. Cena se předává od roku 1968 a uděluje ji ministr kultury. Porota chodí po všech dánských cirkusech a vybírá nejlepší vystoupení. Je to taková dánská cena udělovaná za nejlepší cirkusová vystoupení.

Řekli vám, čím jste je oslovili?
D. V.: Ano, řekli. Při předávání měli k našemu vystoupení asi pětiminutový proslov. Jenomže v dánštině, takže jsme nerozuměli prakticky ničemu.
M. M.: Později nám to přeložila jedna Češka, která dlouhodobě žije v Dánsku, a ta říkala, že jsme to dostali za originalitu, inovativnost a artistickou úroveň.

Jaká je v Dánsku cirkusová tradice? Je to jiné než v Česku?
M. M.: Funguje to trochu jinak. V Dánsku mají peníze na to, aby si najali ty nejlepší artisty z celého světa, české cirkusy jsou vedeny spíše v rodinné tradici. My se věnujeme takzvanému novému cirkusu, to znamená bez zvířat, zaměřujeme se na akrobacii.

Jak vlastně fungujete? Přijedete s klasickým cirkusem, postavíte šapitó a vystupujete. Nebo účinkujete v nějakém kulturním domě?
M. M.: Tak i tak. Teď jsme vystupovali v klasickém cirkusovém stanu, ale účinkujeme i ve varieté.

Takže jste klasicky kočovali?
D. V.: Jezdili jsme karavanem po Dánsku, od města k městu. Většinou jsme vystupovali pod šapitó, ale taky v divadle.

Co je pro vás nejlepší?
D. V.: Určitě varieté.
M. M.: Mně je to jedno, kde vystupuju. Být každý den na jiném místě je ovšem náročné.

Artistické duo Hand to Violin tvoří Michal Mudrák a Daniella Vítová.

Tak to jste museli například stavět cirkusový stan?
M. M.: To zrovna ne, jsme artisti, muži roznášeli židle. Ale to každodenní cestování je hodně náročné.
D. V.: Mně vadila hlavně zima. Sezonu jsme začínali 7. března a do konce dubna bylo strašné chladno. Chodit v tom počasí z karavanu do stanu nebylo příjemné.

Přechody z tepla do chladu a naopak, to asi vaše housle trpěly. Rozlaďovaly se hodně?
D. V.: To ani ne. I kvůli tomu jsem však v Dánsku měla jen levné housle za pár tisíc.

Kolikrát vám ty housle během vystoupení spadly?
D. V.: Výraznější pády byly naštěstí jen dva. Jednou mi housle spadly, když jsem je položila na Michala. Dodnes nevíme proč, jestli se špatně pohnul nebo byl zpocený, a ony sklouzly. No a podruhé jsem spadla s houslemi i já. To byla strašná rána. Měla jsem velkou modřinu na boku. Vůbec netuším, co jsem dělala, ale houslím se nic nestalo.

Jak jste se vlastně k cirkusové akrobacii dostala?
D. V.: Na housle jsem začala hrát v šesti letech, ve stejné době jsem začala dělat i balet. Postupem času housle převážily, tak jsem vystudovala ostravskou konzervatoř a později i univerzitu. Kolem devatenácti jsem začala chodit do tanečního souboru Lenky Dřímalové, tam jsem se zase vrátila k tanci.
M. M.: Já jsem z ostravského Zábřehu a kousek od místa, kde jsme bydleli, pravidelně jezdily cirkusy. Takže jsem měl o tom, co chci dělat, poměrně jasno zhruba už od šesti let.

A jak jste se dostal k cirkusu?
M. M.: Můj první učitel byl ředitelem cirkusu. Dělal číslo, akrobacii na židlích, a já za ním šel, že bych to taky chtěl umět. A on řekl, ať teda přijdu.

Kolik vám bylo, když jste odjel s cirkusem?
M. M.: Devatenáct let, měl jsem po maturitě.

A kde jste se potkali?
D. V.: Jedna agentura sháněla lidi pro nějakou akci. Míša tam byl jako ekvilibrista, já jako tanečnice s houslemi, tam jsme se poprvé setkali. Padli jsme si do oka a Míšu napadlo, že bychom to propojili.
M. M.: Od roku 2010 jsme to pak začali nějak dávat společně dohromady. Vymysleli jsme číslo, natočili je a rozeslali jako nabídku. Během dvou hodin se nám ozvala paní z jednoho varieté v Německu, že nás bere.

To bylo rychlé.
M. M.: To bylo. Obrovská náhoda. Najít angažmá není jen tak. Musíme rozesílat obrovské množství nabídek, než někdo zareaguje.
D. V.: Že to bylo napoprvé tak rychlé, byla obrovská náhoda a štěstí. Později jsme zjistili, jak náročné je takové angažmá sehnat.

První angažmá a hned v zahraničí, to není špatný start kariéry.
M. M.: Akrobacií se u nás příliš uživit nedá, tady podniky typu varieté moc nejsou, vlastně skoro žádné.

Artistické duo Hand to Violin tvoří Michal Mudrák a Daniella Vítová.

Choreografii si děláte sami?
M. M.: Jen v začátcích. Pak nám ohromně pomohl Jirka Bubeníček, kterého jsme o to požádali a on nabídku přijal.

Jiří Bubeníček je ve světě baletu a tance velké jméno. Jak jste se k němu dostali?
M. M.: Napsali jsme mu a on nám odpověděl během pár vteřin, že by se do toho dal. Tak jsme k němu jezdili do Drážďan.
D. V.: Byl skvělý. Slavný člověk, špička ve svém oboru, my mu napsali a on nám nezištně pomohl s číslem. To bylo úžasné.

Dá se vaše číslo ještě nějak vylepšit?
M. M.: Určitě. My teď plánujeme zhruba třičtvrtěhodinové vystoupení, se kterým bychom se mohli trochu osamostatnit.

V čem by to bylo jiné?
D. V.: S krátkým číslem můžete vystupovat pouze v programu navázaném na další účinkující. S delším můžeme vystupovat sami nebo jen s dalším umělcem.

A co když přijdou třeba děti?
M. M.: I proto to tak trochu děláme. Být půl roku na cestách, nebo si domluvit pár vystoupení jednou za čas, to je velký rozdíl. Takže to velké vystoupení chystáme tak trochu i z tohoto důvodu.
D. V.: Navíc můžeme s delším vystoupením oslovit také publikum v České republice.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Volič si dělal selfie u urny, pak ve schránce hledal ztracenou obálku

Neobvyklý volební incident řeší v Žermanicích na Frýdecko-Místecku. Starší volič násilím otevřel hlasovací schránku a snažil se tam najít prázdnou obálku,...  celý článek

Technologie jsou zapojeny, úředníci připraveni. Ostrý provoz úsekového měření...
Rychlost aut v Hlučíně změří další radar, tentokrát okolo jezera

Téměř trojnásobně překračují někteří řidiči povolenou rychlost při průjezdu Hlučínem. Na začátku příštího roku je proto pohlídá už druhé úsekové měření. Po...  celý článek

Martin Dědic u Krajského soudu v Ostravě.
Soudce zrušil Dědicovi zákaz vycestování. České vězení je přítulnější, řekl

Martin Dědic, kterému hrozí v projednávané kauze ovlivňování veřejných zakázek a přijímání úplatků maximálně dvanáctiletý trest, může nakonec strávit ve vězení...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.