Proč vaše asociace vznikla?
Poprvé jsme se zformovali, ještě v podstatě volně, 17. července letošního roku, kdy z hodiny na hodinu došlo, ze strany krajské hygienické stanice, ke zpřísnění opatření. Zakázaly se třeba kulturní akce, na což nejvíce doplatili asi lidé z Colours of Ostrava, kteří tehdy chystali alespoň svůj Nefestival, náhradu Colours. To vyvolalo vlnu emocí. Já jsem tehdy napsala na Facebooku rozhořčený post, na který zareagovala spousta lidí. Z těch se zformovala skupina, která se stala základem současné asociace.
Kdo v té skupině byl?
Provozovatelé klubů, pořadatelé festivalů, divadla, lidé, kteří zajišťují technické zázemí akcí. Během dvou dnů jsme měli první schůzku. Jejím výsledkem bylo podání žaloby na tehdejší rozhodnutí KHS. Celkem tehdy šlo o zástupce 28 akcí pořádaných na území kraje.
Jak dopadla ta žaloba?
Před pár dny jsme se od právníka dozvěděli, že žalobu soud zamítl s tím, že než ji stihli projednat, krajská hygiena napadené opatření stáhla, tudíž se žaloba stala bezpředmětnou.
V té žalobě vám šlo o ušlý zisk, nebo o něco jiného?
Tehdy šlo o reakci na vyhlášení hygieny, která vlastně ze dne na den zakázala všechny kulturní akce. Šlo o žalobu na nepředvídatelnost takového opatření. Nikdo se na takový krok neměl čas připravit. Vadil nám ten průběh, rychlost. Nechtěli jsme, aby se něco takového v budoucnu opakovalo.
Žaloba tedy nijak nepomohla?
Pomohla. Hygiena po tlaku tehdejší opatření změnila a i díky tomuto tlaku mohly proběhnout například Letní shakespearovské slavnosti. Jejich pořadatelé už měli vše připraveno a řešilo se, jestli vůbec budou moci hrát. My jsme tehdy začali řešit co dál a vyplynul z toho vznik asociace.
Čili jste chtěli být organizovanější?
Přesně tak. S tím, že jsme všichni tušili, že problémy budou trvat delší dobu. Dodnes vlastně nikdo neví, jak bude třeba vypadat příští sezona. Dali jsme se dohromady i proto, abychom společně měli silnější hlas.
Vy osobně jste představitelkou mezinárodního designového festivalu Meat Design, který se konal vždy v listopadu. Bude i letos?
Nakonec bohužel nebude. Dlouho jsme zvažovali možnost přesunu z Dolních Vítkovic do Nové Karoliny s tím, že tamní obchodní prostory by mohly být brány trochu jinak, ale s prodloužením krizového stavu jsme pochopili, že z toho letos nic nebude, že je konec. Takže jsme vše přerušili a přesouváme vše na jiný termín. Jaký nevíme.
Kolik vás zatím stály přípravy?
Ty škody jdou do milionů.
Co je na tom tak drahé?
Každý ročník se chystá déle než rok. V normální situaci bychom už nyní vlastně pracovali i na dalším. Takže jsou tady personální náklady, náklady na marketing, komunikaci, příprava katalogů, architektura... Festival už byl z 85 procent připraven. Například výrobu katalogů jsme stopli dva dny předtím, než měly jít do tisku. Nyní se snažíme alespoň minimalizovat ztráty a zachránit vše, co se dá.
Akce typu Meat Design se online asi příliš dělat nedají.
Nedají. Je to jedna z mála příležitostí, kdy se tvůrci a designéři, kteří většinou se svými zákazníky komunikují právě online a nemají vlastní kamenné prodejny, mohou se svými zákazníky setkat tváří v tvář. Další část programu pak tvoří zahraniční hosté. Takové setkání tváří v tvář se na internetu nahradit také nedá.
Čeho chcete v rámci asociace dosáhnout?
Nikdo pořádně neví, jak je vlastně kulturní sektor v Moravskoslezském kraji silný. Jakým způsobem se podílí na ekonomice, co jí přináší. Dostat tuto informaci do obecného povědomí je jedním z našich cílů.
A vy víte, jaký ten podíl na ekonomice kraje je?
Podíl kulturního sektoru na HDP Moravskoslezského kraje se pohybuje okolo deseti miliard korun, podíl kulturních a kreativních odvětví pak, podle zjištění Českého statistického úřadu, byl v roce 2018 patnáct miliard. To rozhodně nejsou malé peníze. My jsme si udělali dotazníkové šetření, do kterého se zapojilo 58 subjektů. Z něj nám vyšlo, že jen tyto mají rozpočet okolo jedné miliardy korun.
Víte také, jak se zdejší kultury dotkla koronavirová krize?
U těch osmapadesáti dotazovaných firem se pokles příjmů blíží půl miliardě korun, šedesáti procentům. K tomu někteří vůbec nedosáhneme na program Covid II. Někteří lidé už musí odejít, protože nemají peníze...
Program Covid II je co?
To je dotační státní podpora vyhlášená ministerstvem kultury. Na jaře to byl Covid I, teď se řeší dvojka. Je tam ale tolik omezení a úskalí, že na něj dosáhne jen málokdo.
Jaká konkrétně?
Já jsem například zjistila, že na tento program nedosáhnu, protože i když mám prokazatelné ztráty, chystaná akce nemohla proběhnout a vznikla škoda, tak se nám bohužel nějaká dotace přesouvá do dalšího roku a tím ztrácíme nárok na podporu. A stejně tak to mají například OSVČ, které to nemají na hlavní činnost.
Čili kdo dostal nějakou dotaci, ten na Covid II nedosáhne?
Ano. A to ani v případě, kdy máte rozpočet akce deset milionů a dotace činí třeba jen 150 tisíc. Jste sice devět milionů minus, ale je tam těch sto tisíc. Takže nemáte nárok. A nebo můžete tu dotaci vrátit. Ale z čeho? Kdo má dnes hotové peníze? Všichni už jsou na dně.
Čili chcete být platformou pro komunikaci s ministerstvem kultury?
Nejen s ním, ale hlavně s krajem. Chceme vyvolat dialog na téma budoucnosti kultury a jejího zachování. Neděláme si příliš iluze, že by se nám podařilo prorazit v jednáních s ministerstvem, podobných tlaků je tam asi hodně, ale s krajem snad jednat půjde.
Jak se vám to daří?
Začali jsme jednat a jde to. Bavíme se o tom, jak by měla vypadat dotační podpora příští rok, vysvětlujeme, jak to pořadatelé, kteří nepatří mezi příspěvkové organizace, mají těžké, snažíme se jim získat pomoc.
V čem by ta pomoc měla spočívat?
Třeba v tom, že by se neškrtaly dotace pro rok 2021. Příští sezona může být ještě složitější než ta letošní, kdy tady byla nějaká lidská pospolitost. Lidé byli ochotni platit za online platformy, dávat peníze na kulturu. To ale nemusí trvat dlouho. I jim dochází peníze. A online kultura živé setkání nenahradí. Navíc tady hrozí, že v okamžiku, kdy se tyto kulturní akce zruší, bude těžké na ně navazovat a rozjíždět je znovu.
Co vlastně mohou lidé z kulturního sektoru dělat?
Mají to těžké. Kluby, kavárny, místa, kde se hraje živá hudba, se snaží streamovat, prodávají jídla z okýnek a podobně. Ale to je málo. Živá kultura tak fungovat nemůže. Streamovaný koncert se s tím živým nedá srovnávat. A proti hraje i další věc: přesycenost elektronikou. My máme doma dvě malé děti. Dopoledne se věnují online výuce, pak nastupujeme my a pracujeme. Také online. Máme různé videokonference a podobně. Večer pak už jsem ráda, že všechno vypnu a na nějaký stream, byť sebelepší, nemám vůbec náladu ani sílu.
Nakolik vás tedy zástupci státu slyší?
S krajem jsme navázali velice dobré vztahy, jednáme i s Ostravou, je tady hodně dalších měst, která také kulturu dotují. Jednání na vládní úrovni zatím příliš neproběhla, ale už se k nám dostaly některé probírané věci k připomínkování. Ale tady jde o tak komplikovaný proces, že nevíme, co z toho bude. Je tady příliš mnoho hlasů.
Jak dlouho ještě nezávislá kultura v kraji vydrží?
Je to stále složitější. Na jaře jsme ještě měli nějaké peníze, nějaké rezervy. Ty už jsou ale vyčerpané. I tak ale musíme stále jako OSVČ platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Ačkoliv nemáme často žádné příjmy. Tady by mohl stát pomoci tím, že by tyto zálohy odpustil.
Je tady i varianta přerušit živnost a jít na úřad práce?
Ta možnost tady je. Ještě v září jsem o tom sama nechtěla ani slyšet, ale začínám o tom uvažovat stále více. Je to ale ta poslední varianta. Naštěstí žiju s partnerem, který zatím práci nějakým způsobem má (manžel Vladimír Skórka je režisérem, mezi jeho díla patří například známý seriál Lajna – pozn. red.), takže nějaký základní příjem máme. Pro mě je ale každý měsíc hodně bolavý. Takže řeším, jestli si nenajdu nějakou brigádu, abych pokryla alespoň základní výdaje. A podobně na tom je i hodně dalších lidí z kulturní oblasti.
Čili špatně?
Špatně. Kultura pomáhá přetvářet vnímání kraje v rámci republiky i Evropy. A spousta lidí to dlouhou dobu táhla z vlastních kapes. Z patriotismu a z lásky ke kraji. Neodešli jinam, kde by se jim možná dařilo lépe, vybudovali tady něco, co nám mohou všude závidět. Dnes se pohybujeme na strašně tenkém ledě a o to všechno můžeme přijít. Vidím, jak ti lidé musí končit, v naší asociaci se jim snažíme co nejvíce pomoci. Protože kulturu potřebujeme všichni. I ti, co na ni plivou.
