Oblohu rád pozoroval už jako malý kluk. Dnes je Jan Kondziolka z Těrlicka na Karvinsku členem České astronomické společnosti a Společnosti pro meziplanetární hmotu. V posledních letech se věnuje zejména problematice světelného znečištění a v rámci Společnosti pro meziplanetární hmotu malým tělesům sluneční soustavy. Před čtyřmi lety inicioval vznik Beskydské oblasti tmavé oblohy (BOTO).
Projektem tmavé oblohy upozorňujete na problematiku osvětlení. Proč?
Na mnoha místech se svítí tak, jak nemá. Mělo by se svítit jen v oranžové barvě a směrem dolů. Záření, které jde nahoru, je zbytečně vyplýtvané světlo. Tohle vadí nejen astronomům, ale i přírodě obecně. Projekt tak má problematiku světelného znečištění dostat více do povědomí lidí. Říkáme jim, že když budou správně svítit, potom budou moci vidět takto úžasnou oblohu, jakou máme u nás v Beskydech. Nejvíce nám vadí Frýdecko-Místecko a Ostravsko. Šikmé světlo, které stoupá od horizontu.
Pořádáte spoustu akcí pro veřejnost. Co se návštěvníci na nich dozvědí?
Vždy lidem ukážeme nějaká souhvězdí, hodně pozorujeme i Měsíc. Ovšem pozor: na pozorování by neměli lidé chodit za úplňku! To je největší omyl, že za úplňku je Měsíc nejlépe vidět. Když je Měsíc v úplňku, přezáří všechny hvězdy, takže jsou vidět jen ty nejjasnější. Na obloze toho není moc vidět a i plasticita měsíčního reliéfu není tak zajímavá. Obecně se dá říct, že čím mladší Měsíc, tím lepší a zajímavější na pozorování. Okolo první nebo poslední čtvrti je to ideální. Potom se dají pěkně pozorovat i objekty hlubokého vesmíru, tedy mlhoviny, hvězdokupy, cizí galaxie. Téměř vždy pak je k vidění nějaká planeta, případně i nějaký mimořádný úkaz. A od pozdního jara až do podzimu je krásně vidět jasný úsek Mléčné dráhy.
Co pozorujete nejčastěji? Co byste zájemcům doporučil?
Planety. Momentálně vévodí jihozápadnímu obzoru jasný Jupiter, později v noci i Saturn se svými prstenci. Z úkazů se vyplatí počkat na nějaký meteor. V polovině srpna vyvrcholí meteorický roj Perseidy, které sleduje spousta lidí. V říjnu jsou pak aktivní Orionidy a v prosinci Geminidy. Pak jsou ale některé vysloveně pro fajnšmekry.
Které to jsou?
První z nich je takzvané zodiakální nebo také zvířetníkové světlo. Jedná se o Sluncem osvětlený meziplanetární prach v rovině naší sluneční soustavy. Tím, že je vizuálně slabší než Mléčná dráha, tak dneska jej kvůli světelnému znečištění spatříme o dost vzácněji. K tomu hodně lidí neví, že je od nás vidět polární záře. Záleží na tom, v jaké fázi je zrovna jedenáctiletý sluneční cyklus, zda slunce bouří, nebo nebouří. Bohužel momentálně se blížíme k minimu, šance je tak menší, ne ale nulová. Když je záře hodně jasná, zasahuje do čím dál jižnějších zeměpisných šířek, klidně až k nám.
Odkud jste ji viděl vy?
Viděl jsem ji třikrát, z toho dvakrát z centra Karviné. Lepší je vyjet si někam za město, ale opravdu silná bývá vidět i takto. Její viditelnost se dá odhadnout i přes různé stránky na internetu. Důležitá je hodnota Kp indexu, který určuje intenzitu záře a viditelnost z určitých zeměpisných šířek. Čísluje se od 1 do 9, kde devítka je nejsilnější. Pro nás se ta hodnota musí pohybovat okolo čísla 7 a výše.
Když se lidé vydají pozorovat noční oblohu, potřebují mít k tomu nějaké speciální pomůcky?
Nejlepší pozorování je prostým okem, byť záleží, co chcete vidět. Dalekohled použijeme, abychom viděli detaily vzdálených objektů. Například u Jupiteru jeho pásy a měsíce, u Saturnu prstence, u planety Venuše její fázi podobnou té měsíční. Díky dalekohledu můžeme vidět i objekty hlubokého vesmíru jako jsou galaxie, mlhoviny a další.
Které jevy máte na obloze nejraději?
Nejvíce mě fascinují meteory. Na meteorech se totiž dá dělat i nějaká věda. Pomocí kamer pak zaznamenáváme dráhy meteorů a děláme různé statistiky. Tohle kdysi dělalo deset lidí v průběhu celého roku a přesnost byla hodně pofidérní. My to dneska zvládneme za týden a navíc jsme mnohem přesnější. Jsme schopni zjistit různé vlastnosti celých meteorických rojů, třeba že tam mají nějaká vlákna, ke kterému mateřskému tělesu roj náleží, umíme spočítat rychlosti meteorů v atmosféře a další. A jde to s pomocí techniky, kterou koupíme na internetu za několik málo tisíc. To mi na tom přijde zajímavé. Hodně zajímavé jsou také proměnné hvězdy – hvězdy měnící svou jasnost, ale na ty je třeba speciální kamera a případně foťák. Člověk si i může objevit novou proměnnou hvězdu.
Říkal jste, že nejlepší je sledovat oblohu z míst, kde je největší tma. Která byste doporučil?
U nás v Česku je to Šumava, Novohradské hory, odlehlejší části Manětínské oblasti. V blízkém okolí jsou úplně nejlepší podmínky v Poloninské oblasti na východě Slovenska, na hraničním trojbodu Slovenska, Polska a Ukrajiny. Tam dávají lišky dobrou noc.
A co místa v Beskydech, která jsou na pozorování vhodná?
Obecně se jedná o osady, kde jsou dvě tři usedlosti. Je to louka o několika hektarech a kolem dokola je les. A je to třeba ještě utopené v nějakém údolí, které odstíní Ostravsko nebo Frýdecko-Místecko, tam je tma nejlepší. Je tam ale většinou zákaz vjezdu, chodí tam srnky, divočáci, ale je to tam nejlepší z hlediska tmy. Mnohem dostupnější je ale třeba Gruň nebo Soláň, kam se dá dojet autem po asfaltce a tma je tam téměř srovnatelná. Tady se můžete i ubytovat a občerstvit. Zajímavé je v noci si vyjít na Lysou horu nebo na Pustevny, odkud je zase výhled do krajiny. Ale na pozorování oblohy to není ideální – už je tam vliv světelného znečištění nedalekých měst.
