„Často se o nájem uchází nějaký dobrodruh, který si to neumí dobře spočítat a pak teprve zjistí, do čeho se to pustil. Chataře drtí nadměrná byrokracie a zoufalý nedostatek personálu. Jelikož chaty se plní hlavně o víkendech a za pěkného počasí, je složité najít spolehlivé pracovníky, kterým nevadí, že dopředu nevědí, jestli půjdou v sobotu do práce, nebo ne. A pak, většina šikovných číšníků a kuchařů utekla do zahraničí. Dobrý kuchař na horské chatě by se měl platit zlatem, jenže tolik se v ní zase nevydělá,“ líčí útrapy předseda technické rady Klubu českých turistů (KČT) Rostislav Kašovský.
Právě KČT totiž některé objekty v Beskydech patří. Kašovský uvádí, že nájemné organizace přizpůsobuje konkrétnímu místu a investuje ho pak zpět do chat.
„A pořád je to málo,“ říká Kašovský. Ideální je podle něj, když si chatu vezme na starost rodinná firma.
Jak se chce klub vypořádat s možností, že by se žádný nájemce nepřihlásil? „Potřebovali bychom, stejně asi jako majitelé fabrik, aby se více otevřely hranice. Například směrem na Ukrajinu. Ubyla by alespoň nouze o pracovní sílu. Další možnost je, že si horské chaty vezme pod sebe nějaká firma, jež provozuje více zařízení, a tím pádem je to pro ni finančně výhodnější,“ míní Kašovský.
Ústředí KČT má v Beskydech už jen tři chaty – Bezručovu chatu na Lysé hoře, chatu Ostrý na Třinecku a částečně Skalku v Mostech u Jablunkova, v republice jich dohromady vlastní patnáct, ostatních asi šedesát zařízení patří oblastním pobočkám.
„Pokud chce člověk provozovat horskou chatu, musí snášet zájem úřadů. Nemám jim to za zlé, jen dělají svoji práci, úředníci ty stovky nařízení, opatření a předpisů nevymysleli. Druhá potíž je, že turisté neberou v potaz, že dopravit zásoby na vrchol je náročnější než do hospody na nádraží. Zásobit sklady na dny, kdy jsou cesty nesjízdné. To všechno je drahé, ale zkuste o pár korun zvednout cenu piva...“ uvádí nájemce chaty Skalka Josef Szotkowski s tím, že je téměř na všechno sám, jelikož nejsou lidi.
Muž se netají myšlenkou, že po mnoha letech skončí. „Podobné hlasy se ozývají i ze sousedních kopců. Chataři jsou unavení. Jediné pozitivum, které jsem v posledních letech zaznamenal, se týká turistů. Přestali se nahoru vozit auty. Oprášili kola a začali zase používat nohy,“ dodá Szotkowski.
Jeho kolega z vrcholu hory Ostrý Zbyhněv Kantor je na tom stejně. „Každý zájemce o provozování horské chaty se musí smířit s faktem, že bude v zápřahu od rána do večera sedm dní v týdnu. Nedostatek kvalitního personálu mu moc volna neumožní,“ dodává Kantor, který funguje na Ostrém deset let.
