Za tu dobu slyší hlavně bečení, zvuk zvonků a štěkot ovčáckého psa. Jen občas se s provizorním příbytkem a 530hlavým stádem přesune na další pastvinu. Momentálně skončil na stanovišti pod Kyčerou a zhruba dva tři týdny bude sídlit na Slavíči.
Když se stěhuje, zkušené ovce přeberou velení v čele procesí, a jelikož už trasu šly několikrát, vědí kudy, kde odbočit. Pastýř s pomocí psa jen kontroluje, jestli se nějaká mladší nezaběhla do lesa.
„Komplikovanější to máme dvakrát ročně cestou na Přelač v Horní Lomné po silnici. Abychom dlouho nebrzdili provoz, ovce sem tam shromáždím bokem, auta projedou a pokračujeme dál. Řidiči se moc nezlobí, je to pro ně atrakce,“ líčí pastevec. Jeho pes Jumbo už kvůli věku skoro nevidí, ale poslání pasteveckých psů zatím zvládá. Mladší kolega, schovaný pod maringotkou, se „profesi“ teprve učí.
Z místa na místo se během sezony stádo stěhuje asi desetkrát, když je sucho, musí častěji. Na vrcholu Kamenitého v Dolní Lomné to však bača vůbec nemá jednoduché. O víkendech kráčí po rozlehlé louce, kde pase, davy turistů jako po Václaváku. „A každý druhý se ptá, kolik mám ovcí a proč mám i kozy a tak dále. Večer jsem doslova umluvený,“ zmíní Jurnost.
Tomu běžný den začíná po rozednění. Obejde ohradníky, protože ne všude se pase na volno, zhotoví nové, zkontroluje ovce, ošetří jim paznehty, kosí náletové keře. Několikrát denně zahání stádo k vodě. Co třetí den mu majitel stáda doveze zásoby jídla. Dostává ho zadarmo. „Mám to jako bonus k výplatě, jelikož nemůžu říct po osmi hodinách, ovce, mějte se, a jít domů jako ostatní,“ vysvětluje pastýř.
Oblíbenkyně se jmenuje Maruška
Večer do ohradníků pouští elektřinu. I liška dokáže slabší jehně ulovit a objevit se může jak vlk, tak medvěd. „Jednou začal v noci pes zuřivě štěkat. Vykoukl jsem ven a hledělo na mě asi desatero liščích očí,“ vzpomíná bača s tím, že loni mu zase do ohrady vběhl jelen. Dvě sítě, kdy jedna přijde na 4 tisíce korun, potrhal a s částí odklusal do lesa.
Muž říká, že má mezi pětistovkou ovcí vřesových i svoje oblíbenkyně. Jedna se jmenuje Maruška a zbožňuje párky nebo chleba se sádlem a cibulí. Druhá dostala přezdívku Stříhačka. Vylíná se vždycky tak, že je jakoby do půl těla ostříhaná. Ve stádu kraluje také pět beranů. Všichni se jmenují Kuba. Ten se zahnutými rohy, který vypadá jako muflon, patří k těm zákeřným.
„Tváří se jako nejlepší kamarád, nechá se drbat, a pak mě z ničeho nic nabere na rohy,“ uvádí muž, který na statku v Bocanovicích pracuje pět let a z toho tři roky dělá baču.
Jurnost, vyučený slévač, tvrdí, že od doby, kdy se stal pastýřem, měl jen půl dne dovolené.
„Není, kdo by mě zastoupil. Od května do září jsem venku, přes zimu bydlím v bytě přímo na statku, kde udržuji stáje a věnuji se nejen ovcím, ale i prasatům a dalším hospodářským zvířatům,“ popisuje.
S prací bači je spokojený, stejně jako s výplatou, ale do důchodu by pást nechtěl: „Už teď není moje fyzička, co bývala. Neumím si představit, že bych v šedesáti šplhal několikrát denně nahoru dolů po stráních.“
