Ve večerních a nočních hodinách chodilo dvaadvacet lidí z celého Moravskoslezského kraje ve skupinách po vyznačených trasách. V každém týmu byl alespoň jeden zkušený ornitolog, který ovládá hlasy sov. Houkáním se je pak snažil vyprovokovat, aby se ozvaly.
Na několika stanovištích přírodovědci upevnili na stromy diktafony ve speciálních obalech, které pak od setmění do svítání nahrávají okolní zvuky. Přírodovědci je poté analyzují v počítačích.
„Mířili jsme pouze do lesů starších devadesáti let, kde je nejvíce dutin. Takové potřebují sovy k hnízdění. Řídíme se porostní mapou, kterou využívají lesníci. Je v ní zobrazený věk každého kousku lesa,“ uvedl českotěšínský přírodovědec Daniel Křenek.
Sčítání ovlivní těžbu lesa
Dodal, že akce má hlubší význam. „V roce 2020 se bude připravovat lesní hospodářský plán. Ten určí, kde se bude těžit a v jakém rozsahu. Správa CHKO Beskydy našich poznatků z mapování sov a dalších ptačích druhů využívá k ochraně přírodovědně cenných porostů,“ vysvětlil Křenek s tím, že Beskydské houkání se pořádá už osm let a pokaždé v jiné části Moravskoslezského kraje.
Odborník také podotkl, že četnost sov, které jsou dobrým indikátorem stavu přírody, se stále mění. Každá oblast má početnější jiný druh sovy.
„Poslední dva roky byly takzvané ‚myší‘, proto bylo sov hodně, nyní je myší málo, což se odráží i na sovách. Přesto jsme s výsledky naší letošní akce spokojeni,“ doplnil Křenek.
