V nejkritičtější době Vítkovice trénoval. "Hráči byli bez platů a budoucnost v nedohlednu." Ke kritickému období vše směřovalo postupně. Vítkovice bojovaly o přežití téměř celá devadesátá léta. A největší ranou bylo odstoupení letitého sponzora železáren Vítkovic.
"Pohybovali jsme se na hraně extraligy, o záchranu jsme bojovali v baráži, ale tak zlé, jako roku 1999 to nebylo," potvrdil někdejší smečař Vítkovic, dnes manažer VK Ostrava Tomáš Zedník, který v letech 1998 až 2000 hrál ve Zlíně.
Trenér Jaroslav Tomáš se v roce 2006 mohl radovat z ostravského titulu.
"Uvažovali jsme o odstoupení ze soutěže," řekl tehdejší člen správní rady Vítkovic Věroslav Merta. "Jenže kdyby klub padl, už by se zřejmě nikdy nerozjel."
Sociální situace hráčů, z nichž většina neměla zaměstnání, byla kritická. "Někteří odjeli domů, aby aspoň nějak přežili," uvedl Jaroslav Tomáš. To byl případ Jana Bolehovského, jenž doma ve Vamberku pomáhal otci v továrně.
Co by Jaroslav Tomáš poradil šéfům Baníku, aby se fotbalisté do tak kritické situace nedostali? "Je to těžké, protože my na sezonu potřebujeme možná ani ne desetinu peněz, co fotbalisté," upozornil Tomáš. "Hlavní je mít štěstí při jednání se sponzory."
Zatímco v případě Baníku se hovoří o dluzích kolem 100 milionů korun, Vítkovice na začátku sezony 1999 - 2000 dlužily 180 000 korun. K tomu potřebovaly nejméně 380 000 na nájem haly, na rozhodčí a další desítky tisíc na dopravu k zápasům a na platy.
Soutěž rozjeli jako amatéři a po šesti kolech byli se dvěma vyhranými sety beznadějně poslední. Nakonec se zachránili v baráži. To už se klub jmenoval podle nového sponzora Danzas Ostrava, Vítkovice z názvu zmizely po 78 letech. A šest let po nejkrutějším období se ostravský volejbal pod názvem DHL radoval z mistrovského titulu.
Od roku 2001 se tým až na dva výpadky vždy dostal mezi nejlepší čtyři české celky. A byť zástupci klubu i nyní marně hledají silného partnera, současný Volejbalový klub (VK) Ostrava žije.
