Dílo světoznámého malíře Oskara Kokoschky Moravská Ostrava II bylo pět let k...

Dílo světoznámého malíře Oskara Kokoschky Moravská Ostrava II bylo pět let k vidění v ostravské Galerii výtvarného umění. Dnes je součástí stálé expozice v Domě umění. Obraz je zapůjčen z Adolf Loos Apartment and Gallery s.r.o. | foto: archiv

Černá Ostrava okouzlila i malíře světových jmen, jedním je Kokoschka

  • 3
Průmyslová Ostrava se stala motivem mnoha výtvarných děl. Jan Zrzavý neváhal ze zvědavosti sfárat do dolu, mnoho místních malířů poznalo havířskou dřinu také na vlastní kůži. I o tom je další díl seriálu MF DNES Sláva a bída hornictví.

Slavný malíř Jan Zrzavý přijel do Ostravy a Bretaň nebo Paříž vyměnil za pověstné haldy. Namaloval je v roce 1933. Ještě slavnější kolega a světoběžník Oskar Kokoschka navštívil Landek a vytvořil tři olejomalby Moravské Ostravy (1937)... Zrzavý byl sice v roce 1932 okouzlen průmyslovým předměstím Moravské Ostravy natolik, že do dolu sfáral, ale těžkou dřinu sotva poznal. Přesto se malíři s autentickou hornickou zkušeností najdou a nejsou ledajací.

Nejprve šachta, pak škola

Slavný šenovský rodák, malíř, grafik a ilustrátor Vilém Wünsche (1900–1984) byl původně havíř, teprve pak šel studovat výtvarnou školu.

„Jeho otec pracoval na šachtě Ludvík (posléze Fučík) a Wünsche tam nastoupil do dílny a vyučil se důlním zámečníkem. V učňovském poměru strávil na šachtě šest let, pak tady byl zaměstnán jako opravář,“ říká majitel Výtvarného centra Chagall Petr Pavliňák.

Wünsche pracoval na dole do 21 let, po večerech chodil na kurzy kresby. Koncem 20. let už studoval v Paříži, posléze se ale do rodného Šenova u Ostravy vrátil.

Karvinský rodák, sochař a grafik Jindřich Wielgus (1910–1998) se proslavil díky plastikám Vítězný havíř, Návrat domů, Maryčka Magdonova nebo Portrét havíře J. K. Narodil se v typické důlní kolonii.

„Jindřich Wielgus nefáral sice pracovně, jako desetiletý utrpěl úraz, ale narodil se v havířské kolonii zvané Na Šestém. Rodiče pracovali na šachtě Betyna. Bydleli v domku, jehož okno se otevíralo rovnou na haldu, za plotem se jim tyčily těžní věže dolu František,“ vypráví Pavliňák.

Wielgus sice odešel studovat na akademie do Prahy a Říma, přesto zůstal rodné hroudě věrný. Ve své tvorbě zachytil především motivy z havířského života z Karvinska a Ostravska. Kulturu v tehdejším Československu svým dílem obohatil natolik, že mu byl v roce 1989 udělen titul národní umělec.

Dalším ostravským malířem s hornickou zkušeností je například Antonín Slíva (1919–1989), který byl zaměstnán na Dole Jan Maria, teprve poté se uchytil v propagačním oddělení VŽKG jako písmomalíř.

Černá Ostrava, tak se jmenovala i jedna část nedávné velkolepé výstavy o české moderně V novém světě, která byla až do ledna k vidění v ostravském Domě umění.

„Za černé město bývala dlouhodobě označována Ostrava, jejíž syrové prostředí poskytlo inspiraci těžkým průmyslem, trpkou, nebezpečnou prací a živořícími předměstími,“ vysvětluje Petr Gába z Galerie výtvarného umění města Ostrava.

V dílech, která se na tuto výstavu dostala, však nad doly převládla fascinace prací v ocelárnách. Téma si podmanilo dílo Vladimíra Silovského nebo sociálně kriticky zaměřeného samouka Ferdiše Dušu.

Dělník jako spasitel světa

Dělník se pro umělce stal abstraktním znakem, slučujícím několik profesí. „Monumentální, téměř agitační plátna Břetislava Bartoše zachycují dělníka jako novodobého hrdinu, jenž spasí svět. Inspirovala ostravského malíře Aloise Zapletala, zabývajícího se životními podmínkami dělníků. Umělce upoutaly pohledy do výrobních hal na téměř mytické odpichy železa i dělnická předměstí,“ popisuje Gába.

Malíři působící na Ostravsku do kontaktu s důlním prostředím podle galeristy Pavliňáka přicházeli vždy. „Buď tam někdo z rodiny dělal, nebo oni tam nějakou dobu pracovali, ne vždy se to dá ale přesně zjistit. Změna nastala po válce. Ti, co začali studovat po roce 1945, už se živili jinak,“ dodává.

Polem neoraným a neevidovaným jsou takzvaní insitní výtvarníci, amatérští umělci z prostého lidu. Ti ale v galeriích podchyceni nejsou. „V Ostravě je to navíc dnes složité, protože doly tady už dvacet let neexistují,“ připomíná Pavliňák, který v galerii pořádá cyklus Ostrava ve výtvarném umění.

Existují i motivy ryze sociální, třeba výjevy z hornických kolonií nebo hald. Toto jsou záležitosti více méně regionální, naopak tím světově nejproslulejším malířem, který kdy Ostravu maloval, zůstává bezpochyby Oskar Kokoschka.

Ostravská Galerie výtvarného umění vystavila Kokoschkovu malbu Moravská Ostrava II na počátku roku 2010. V rámci kandidatury Ostravy na Evropské hlavní město kultury zde bylo k vidění pět let. Momentálně je součástí stálé expozice v Domě umění.

Ne všichni havíři ale mají pochopení pro expresivní umění jako Oskar Kokoschka. Některé nebrala ani karikatura. „Na Den horníků v roce 1989 jsem se vydal na Černou louku a maloval karikatury. Stály na mě fronty lidí. Avšak nelíbilo se to skupince horníků, hlavně že tak lehce vydělávám peníze, zatímco oni musí dřít. Večer si na mě počkali a chtěli mě zmlátit,“ vzpomíná ostravský karikaturista Václav Šípoš.