Zdravotně postižený Petr Laník, odkázaný na invalidní vozík, dostával dříve pětkrát denně jídlo naservírované až pod nos. Většinu času trávil s vytouženým počítačem, jehož nákup si musel 30letý muž zbavený svéprávnosti docela složitě prosazovat.
Po přestěhování z Domova Barevný svět v Ostravě-Muglinově do vily ve Vítkovicích, v níž díky evropským dotacím vzniklo chráněné bydlení pro devět lidí, je na tom svým způsobem hůř. Pokud chce jíst, musí se o to přičinit. A k počítači se zatím moc často nedostane. Přesto je mnohem šťastnější...
"Na počítač teď nemám moc času. Před týdnem jsme se stěhovali a máme hodně povinností. Společně nakupujeme i vaříme. Dnes jsem pomáhal chystat hostinu, dělal jsem jednohubky a chlebíčky," líčil mladý muž při slavnostním otvírání nového zařízení, které patří ostravskému centru pro zdravotně postižené Čtyřlístek.
Z Petrovy rozesmáté tváře ale bylo jasně vidět, že si nestěžuje. Naopak, zářil štěstím. Vše je pro něj nové. Je nadšený, že místo ústavního poznává život spíš rodinný.
"Tam, kde jsme bydleli, to bylo fajn, i jídlo. Ale chybět mi to nebude. Tady hospodaříme jako rodina... Jídlo si můžu kdykoli přisolit... A hlavně tu mám svůj klid," líčil výhody nového bydlení muž.
Právě vlastní pokoj se sociálním zařízením oceňují všichni obyvatelé nejvíc. "Tady je to lepší. Mám pokoj jen pro sebe. Jsem ráda sama," vysvětlovala 29letá Monika Dirová hostům, které k sobě pozvala na návštěvu.
"Když mám čas, pouštím si televizi, filmy, hudbu nebo jdu na zahradu. Budeme tam dělat záhony a pěstovat kytky," vyprávěla. Při odchodu z pokoje ale zapomněla klíč a zabouchla dveře, na kterých je zvenčí koule.
"To se mi stalo už počtvrté," přiznala trochu zahanbeně s tím, že na klíče si ještě nezvykla. "Teto Hanko," volala hned na vedoucí zařízení, aby jí dveře otevřela náhradním klíčem.
Ačkoli Monika je postižená po dětské obrně, podle sociální pracovnice Michaely Šarmanové je šikovná a v novém prostředí dostane nejen ona šanci na lepší život než v domově pro 140 klientů. "Tady mají větší svobodu, soukromí, lepší možnosti vyžití i podmínky pro učení se samostatnosti," míní Šarmanová.
