O počátcích těžby uhlí v Ostravě hovoří v dalším díle hornického seriálu MF DNES a iDNES.cz Pavel Prokop, profesor Institutu hornického inženýrství a bezpečnosti Vysoké školy báňské.
Uhlí se na Ostravsku našlo „samo“, nebo jej hledali prospektoři?
Obojí. Že je tady uhlí, se asi vědělo, jen se nevědělo, kolik ho je a jak je kvalitní. K začátku pravidelné těžby ale vedl až cílený průzkum.
Proč vlastně ve Vídni chtěli, aby se hledalo uhlí?
V některých částech monarchie začalo docházet dřevo. A čekalo se, že bude nahrazeno uhlím. Ale situace na Ostravsku byla jiná, dřeva tady bylo dost.
A asi to uhlí nepotřebovali ani technologicky. Žádné továrny zde tehdy nebyly.
Nebylo tady vůbec nic. Vše přišlo teprve později. Postupně se začalo nabalovat jedno na druhé. Vlastní rozmach hornictví začal, vlastně až když byly založeny Vítkovice. A do Ostravy dorazila Ferdinandova dráha. Pak už to šlo jedno za druhým. Dráha potřebovala železo, postavila se první vysoká pec, která už potřebovala koks, ten se vyráběl z koksovatelného uhlí. A to se muselo těžit.
Pověst o kováři KeltičkoviPrvním mužem, který zjistil, že uhlí hoří, byl podle pověsti kovář jménem Keltička, jenž provozoval své řemeslo ve Slezské Ostravě. Keltička měl pole v údolí zvaném Burňa. Jenže uprostřed Keltičkova pole stál strom, který překážel v obdělávání půdy. Kovář si proto najal dělníky, ti strom porazili a pařez vykopali. Po těžké práci rozdělali oheň, který obložili kameny vykopanými kolem pařezu. K jejich zděšení však balvany plamenům nezabránily v šíření, ale samy začaly hořet. Zvěst se roznesla, z okolí začali přicházet lidé, aby ten zázrak viděli. Ti koumavější si pak hořlavý kámen odnášeli domů na topení a vaření. To se Keltičkovi moc nezamlouvalo, požádal proto vrchnost o povolení a sám pak začal uhlí těžit a prodávat. Den, kdy povolení dostal, pak zdejší lidé dlouho slavili jako vůbec první hornický svátek. |
A jak to je se začátkem využívání uhlí v Ostravě? Na Landeku se hovoří už o lovcích mamutů, na Slezské Ostravě o kováři Keltičkovi...
Na Landeku jsou výchozy uhlí, tam je to jasné. Pověstem o Keltičkovi ale moc nevěřím, to mi přijde vybájené. Aby Keltička zjišťoval nějakým omylem, že to hoří, to asi ne. To už se vědělo. Nehledě k tomu, že v té době se už na území monarchie uhlí těžilo.
Ví se třeba o těžbě v okolí Brna.
Nejen tam, ale třeba i na Kladně. Tam se těžilo i proto, že v tamním okolí už bylo málo dřeva. To byl problém velké části monarchie, že nebylo dřevo, a tehdejší vláda vyzývala k hledání uhlí, aby bylo čím topit.
Ale v Ostravě bylo dřeva dost.
Ano. Proto se tady do těžby ani hledání uhlí nikdo moc nehrnul.
A železnice ještě neexistovala.
Ano. Chyběl odbyt. Slovensko bylo zaostalou agrární zemí, navíc mělo dost dřeva z tamních lesů. A problém s prodejem mělo ostravské uhlí i v nedaleké Opavě. Cena za dopravu byla tak velká, že se tam uhlí nevyplatilo vozit. Za přepravu zhruba tuny uhlí z Ostravy do Opavy se tehdy platilo deset zlatých. To bylo více než částka za vlastní uhlí. Navíc i na Opavsku bylo dříví dost.
Jak to bylo s prvopočátky těžby uhlí na Ostravsku?
Je možné, že ti první kováři, kteří uhlí využívali, jej skutečně kopali z nějakých přirozených výstupů na povrch, ale to šlo o velice malé objemy. Skutečná těžba začala až později. Navíc nikdo nevěděl, jak uhlí správně těžit.
Jak to? Přece nedaleko byly například Zlaté Hory, tam se těžilo zlato od středověku. Takže ty znalosti těžby tady určitě byly.
Zlato se těží úplně jinak než uhlí. Je rozdíl kopat v tvrdém kameni, v rulách, jako tomu je u zlatonosných žil, a v poměrně měkkých horninách obklopujících uhelné sloje.
Kdy se tady vlastně o cílené těžbě uhlí začalo uvažovat?
Už v polovině 18. století proběhly první práce. Nejstarší historicky doložený nález uhlí pochází až z roku 1763, kdy na území dnešní Slezské Ostravy našel uhlí c. k. šichtmistr Alis, poslaný horním úřadem. Ten tehdy sídlil v Kutné Hoře. O tom, že nešel naslepo, svědčí například fakt, že nález ohlásil už pár dnů poté, co sem přijel hledat. K ruce měl čtyři chlapy z rudných dolů. Ti byli na to příslovečné házení lopatou, kopání. I z toho je zřejmé, že to uhlí muselo být na povrchu. Za den dva velkou díru nevykopete. A navíc by jej sem asi neposílali, kdyby o uhlí nevěděli.
Ale těžba nezačala hned.
Ne. Následovaly další průzkumy. Například v roce 1767. Tehdy zde uhlí hledal další šichtmistr, Johann Jacob Lutz. Ten už postupoval konkrétněji. Například posílal vzorky uhlí místním kovářům, aby vyzkoušeli jeho kvalitu. Lutzovi patří ještě jeden primát: byl první, kdo odhadoval rozsah zásob uhlí. Tehdy stanovil těžbu na 15 až 20 let.
Kde tehdy uhlí hledal?
V údolí Burňa. Později tam vznikla známá šachta Trojice.
Proč se se zahájením těžby tak otálelo?
Těch příčin bylo více. Státní pokladna moc peněz neinvestovala a místním se na vlastní triko těžit nechtělo. Levného dřeva byl z Beskyd dostatek. A bez železnice nebyla ani šance na odbyt ve větších vzdálenostech.
Kdy se začalo kopat hlouběji?
V okamžiku, kdy byly vytěženy výstupy uhlí na povrch a sloje těsně pod ním. Pak se muselo hlouběji. Ve Slezské Ostravě zahájil jako první vážnější těžbu uhlí Martin Kühlenz, úředník a c. k. rada v Těšíně. Ten začal těžit právě v údolí Burňa ve Slezské Ostravě, na pozemcích hraběte Wilczka. Před smrtí hraběti svůj podíl odprodal a ten už pokračoval v těžbě sám.
Jak vlastně taková ostravská šachta na konci osmnáctého století vypadala?
Šlo o velice primitivní zařízení. A nedalo se hovořit ani o nějakých rekordech, na území Čech a Moravy byli s těžbou i se zkušenostmi s ní mnohem dál.
Primitivní technika ale asi dlouho vydržet nemohla.
To ne. S těžbou a například s potřebou čerpat vodu přišla do Ostravy i nutná technika. Například první parní stroje sem přišly právě proto, aby zde čerpaly vodu. Ale to bylo až později.
Co se vlastně stalo, že ke konci osmnáctého století už byla těžba uhlí finančně zajímavější?
Cena dřeva stoupla, začalo to být ekonomicky udržitelné.
Výše tehdy těžených slojí prý byla mezi 60 až 120 centimetry. Dnes se v tom běžně těží, bylo to ale „dost“ i na konci 18. století?
Dobývání tehdy probíhalo úplně jinak než v rozvinutém období těžby. Dnes se těží například stěnováním, kdy se obtěží blok a pak se postupně „ukrajuje“. Tehdy se prostě razila chodba. Takzvané chodbicování. Ta se vyztužovala dřevem.
Jak to vypadalo na šachtách z národnostního pohledu?
Ve vedení byli většinou Němci. To bylo dáno tím, že těžba dlouho probíhala hlavně v Sudetech. A tam žili Němci. Oni chodili do „hornických“ škol. První taková na našem území vznikla už před 300 lety v Jáchymově.
A jak to bylo s Čechy?
Z vlastní rodiny vím, že předkové mé ženy přišli do Ostravy z Kladna. Někdy v poslední čtvrtině devatenáctého století. Přišli sem pracovat a místní učit kopat uhlí. Byl to tatínek mé tchyně se svými bratry. Ryzí Češi. Přišli sem s novými způsoby těžby, které se už na Kladně využívaly.
Dnes už se v Ostravě netěží přes dvacet let. Mohou se ještě projevit nějaké následky těžby?
Stát se může cokoliv. Ale někdy v roce 1970, kdy se v Maruškově sadu ve Slezské Ostravě propadlo do země celé pódium, nařídilo vedení OKD jednotlivým závodům prozkoumat a zajistit všechna důlní díla v jejich těžebním prostoru. Tehdy jsem pracoval na dole Rudý říjen. A přišla za námi paní, stará babka, a říká: „Mi tam straší na baráku.“ Tak jsme k ní jeli. Její dům, kousek nad muglinovským Mexikem, měl čelní stěnu do takového oblouku. Ta zeď kopírovala soudkovou jámu staré šachty, jež tam byla kdysi vyhloubena. Ložnici měla paní přímo nad starou těžní jámou. Od ní ji dělila jenom podlaha. Když jsme tu podlahu odkryli, byla pod ní osmnáctimetrová díra. V tom domě byly čtyři bytové jednotky. Ty se musely vystěhovat. Takže se může stát, že se něco objeví, ale moc už toho nebude.
