„Hydrologické sucho je dlouhodobý problém. Jelikož byla vrchní část země žíznivá, do spodních vod se dostalo jen asi deset procent vláhy, dříve to bývalo až šedesát procent. Podepsal se na tom deficit vody za poslední čtyři roky, což třeba v Ostravě znamená celý roční úhrn srážek,“ vysvětlil Pavel Lipina z ostravské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu.
Upřesnil, že než dorazil déletrvající déšť, vrchní části půdy pokryl tvrdý škraloup, proto chvíli trvalo, než povolil a voda přestala po povrchu stékat pryč.
„Ale Moravskoslezský kraj je na tom ještě relativně dobře. Sucho se výrazně zmírnilo třeba v nejvýchodnější části republiky. V jiných regionech s vyššími teplotami, jako je třeba jižní Morava či střední Čechy, mají mnohem vyšší výpar vody. Tam by muselo pršet mnohem déle, aby se krajina vzpamatovala,“ říká.
Bioklimatolog a člen projektu InterSucho Miroslav Trnka potvrzuje, že na severu Moravy a ve Slezsku vytrvalé deště pomohly hlavně vegetaci.
„Kdyby vydrželo v květnu chladnější počasí, plodiny by rostly pomaleji a snížil by se výpar, což by byl ještě větší obrat k lepšímu,“ konstatoval Trnka.
Jedním dechem však dodává, že než začalo pršet, na budoucí úrodě se už sucho částečně negativně podepsalo. „Co tyto dva deštivé týdny udělají s výnosy, je zatím těžké odhadnout, ale spíše budou nižší,“ domnívá se.
Hodně však záleží na konkrétním druhu půdy a jeho schopnosti přijmout vodu. V tomto případě je podle bioklimatologa nejlepší černozemě. Písčité půdy jsou na tom hůř.
Nedostatek vláhy mění i druhou skladbu rostlin
Klimatolog Pavel Zahradníček doplnil, že několik let přetrvávající sucho mění také druhovou skladbu rostlin a plevelů na loukách a pastvinách. V Beskydech se jako první z plevelů po zimě objevuje ve velkém množství kopřiva. Právě tu využívají často malohospodáři na jaře do krmiva pro mladou drůbež.
„Než začalo na konci dubna pršet, kopřivy jsme museli hledat, což nás v tomto období zaskočilo,“ konstatoval chovatel Tomáš Sikora.
Déšť na konci dubna a v květnu však přišel pozdě na to, aby zachránil například skokany hnědé a ropuchy.
„Na mnohých místech Slezských Beskyd jsme při monitoringu viděli, že nakladli snůšky do mělčin v tůních nebo kalužích na lesních cestách. Jenže tam voda postupně klesala, až se vajíčka ocitla na suchu. Sucho tak v mnoha lokalitách zabilo celé pokolení skokanů,“ zmínila spolupracovnice Agentury ochrany přírody a krajiny Jitka Kačalová s tím, že kaluže a tůně, které nyní mají dostatek vody a měly by být plné pulců, jsou ve skutečnosti prázdné.
