- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To je zajímavý. Já psy vůbec nemusím a skoro stejnej pohled mám pokaždý, když se (v době od 04:00 do 23:30) podívám z okna na kousek trávy s dětským pískovištěm.
To trojice fenek rasy Parson Russel teriér takový pokoj nemá. "Všechny spí totiž v posteli se mnou a mým současným partnerem,"
Představuji si psa, který se před spaním dojde na zahradu vyvenčit, tedy, ať je to diskusně korektní - vymočit a defekovat - a poté, se zbytky trusu a moči v chlupech, hupne do postele, kde se mnou s dvěma stejně zadělanými čokly bude celou noc.
To je jako s kofolou - Když ji miluješ, není co řešit.
Ta paní je evidentně duševně postižená. To už není normální láska ke psům.
Pes nepatří na venkov, ale do města. Ve mlýně nemají chodník ani dětské hřiště, na které by mohli kálet. Celodenní vytí také ocení líp sousedi v paneláku. Navíc se tam nemůže rozvalit přes celou uličku v metru.
Pes nepatri nikam.puvodne je to bastard.
To az emocionalni chudaci jej zdomacneli kvuli tomu ze nejlepe projektuje tzv.citeni.
Taky jsem učitelka a taky každý den se zasním aspoň desetkrát a vidím domek , zahradu a smečku.) Jen u mě by to nebyli bíglové, ale kolie.) Normální a borderky. Zatím mi v paneláku strká čumák jen jedna((
Jedna hloupá, druhá ošklivá, a ta třetí byla také učitelka.
.
Nic osobního, jen jsem neodolala pokušení.