Informace o kůrovcové kalamitě má jednu, dost podstatnou vadu. Kůrovcem, který škodí dominantně na Ostravsku, na celé Moravě a ve středních Čechách, v pahorkatinách do 600 m n.m. NENÍ zmiňovaný lýkožrout smrkový, ale lýkožrout severský (Ips duplicatus). Má odlišný způsob života a tomu je třeba přizpůsobit obranu. Je s podivem, že vysoký úředník LČR, který by to měl vědět (a patrně to ví, ale nedbá) poskytuje zavádějící informace. Nechce se spekulovat, že právě necílená ochrana na zmíněný druh je příčinou přetrvávajícího přemnožení a to již od počátku 90tých let. Primárně to jistě je dávné masové pěstování smrku (co by "důlního dříví") na nevhodných stanovištích a nyní i dopady klimatické změny, suchých a teplých epizod počasí. To vede např. také k silnému napadení kořenů smrků václavkou a takové chřadnoucí stromy jsou potom přednostně a specificky napadány zmíněným lýkožroutem severským. Jde o zřetězení příčin a problém je třeba vnímat ekosystémově. Skutečným řešením je nepochybně náhrada smrku původními dřevinami a také změnou způsobu pěstování lesa. Pěstování douglasky je zdánlivě dobré řešení, ale příklady jiných, rovněž introdukovaných "odolných" dřevin, jako je např. smrk pichlavý nebo borovice černá, které nyní rovněž masově hynou, jsou varující.
Změna druhové skladby se u LČR děje pomalu a často je neúspěšná, zejména pro vysoké poškozování či likvidaci semenáčů okusem zvěře. Neúnosná početnost spárkaté zvěře a úprava na takové stavy, který umožní, aby les odrůstal, je ovšem zdánlivě jiné téma. Pokud se to ale nepodaří, budou výsadby stejnověkých monokultur smrku, borovice, ba i douglasky či jiných druhů dále poškozovány suchem, větrem, námrazou i škůdci a chorobami. Za odolný lze považovat les blízký přirozenému stavu, tj. s převážnou účastí těch druhů dřevin, které na daném stanovišti nacházejí optimální podmínky.
