Já bych s tím využitím hald nebyl tak nadšený. Spousta původně tvrdých hornin vynesených z hloubi země není na povrchu stabilní, velice rychle se rozpadá na drobný štěrk nebo až na písek a jíl. Některé tyto horniny mohou taky kontaktem s vodou a vzduchem nabývat na objemu, i když to je spíš doména všelijakých odpadů z vysokých pecí.

Jenže problém je v tom, že haldy byly v minulosti vnímány jako ostravské smetiště, kde se vozily všechny objemné odpady. Hlušiny z dolů bylo nejvíc, pak tam ale byla spousta vysokopecní strusky, použitých žáruvzdorných vyzdívek a podobných odpadů až nakonec obyčejný stavební odpad - stavební suť.

Použít se ale mohou. Uspořit klasické kamenivo, jehož zdroje buď ubývají nebo těžební prostory bývají prohlášeny za přírodní rezervace a těžba je zastavována, se dá.

Materiál haldy je před použitím bezpodmínečně nutné zpracovat, to znamená vytřídit odpady, dřevo, pneumatiky, železo a podobně, rozbít velké kusy.... A materiál rozprostřít aspoň na rok v tenké vrstve cca metr vysoké na nějaké ploše a nechat působit vlhkost a ovzduší, aby největší změny, bobtnání a rozpad proběhl už tam. A teprve potom ten materiál. I potom je nutné počítat s tím, že oproti klasickému kamenivu bude ten materiál ještě desítky let pracovat. Tudíž zásypy tímto materiálem musí být stejnoměrné, aby stavba nad zásypem se hýbala jako celek.

Bohužel ale taky zpracování tohoto materiálu bude buď dalším obrovským zdrojem znečištění ovzduší, zejména prašnosti nebo bude to zpracování oproti těženému kamenivu kvůli nákladům na odprašování zatím příliš drahé.

Materiál z hald byl užit i do podloží D47. Všichni víme, jak to dopadlo.

To byla ale struska...