Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Diskuse k článku

V osmnácti byl v gulagu. Pak se Jan Ihnatík stal válečným hrdinou

Rodák z Podkarpatské Rusi Jan Ihnatík hrdinně bojoval ve druhé světové válce za osvobození Československa. V Havířově pak našel lásku na celý život. Držitele několika významných řádů konečně ocenili i ve Slezsku.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Foto

I98m65r19i85c90h 55S37u60c79h24a18r75s97k22ý 8856783745921

Ten pán byl, je a bude hrdina ;-)R^

0/0
1.4.2018 14:15

M83i14c13h15a73e72l 10T53a72n60á42č 8738860441528

Víc takových článků a připomínání této doby, abychom nezapoměli nejen význam slova "hrdina".

+6/0
1.4.2018 7:55

V59á42c24l73a74v 13J95o18n11á71š 8532673352793

Apríl

0/−4
1.4.2018 7:24

J76a37r41m37i11l69a 33P77í92c91h45o84v46á 5822767284163

Blbej pokus o fórek. Uvědomte si, že ti kluci žili na Podkarpatské Rusi. Po Mnichovu vyhlásilo Slovensko samostatnost, ale Podkarpatí obsadilo fašistické Maďarsko, které tyhle kluky začalo verbovat do armády. Aby nemuseli bojovat za fašisty, utíkali do Ruska, kde je poslali do gulagů, protože nemohli vědět, kdo z těch kluků utíká před Maďary a kdo je naverbovaný zrádce. A myslím, že byste takový gulag nechtěl zažít ani na týden. Gulagy byly pracovní tábory a makalo se v nich velice tvrdě, kdo nemakal, nedostal najíst, jídlo bylo pro ty, co makali. Už jen to, že přežili 3 roky v gulagu, bylo samo o sobě hrdinstvím.

Když pak v tehdejším SSSR vznikl čs.prapor, tak si je naši z gulagů vyžadovali. Byl to ale problém, protože oni byli právně Maďaři. Ono se to moc neví, ale 3/4 Svobodovy armády byli právě Podkarpaťáci z gulagů.

+5/0
1.4.2018 8:28

P37a72v33e47l 78K70m15o10n88í86č95e12k 6437291156741

Ještě se zde vyskytuje Jonáš Pavel. Jste a si dvojčata,že?

0/0
1.4.2018 8:41

M73i94r32o11s46l84a74v 28Š81r49á31m38e89k 1654239419825

Smekám před jeho válečnými zásluhy, pokud jsou pravdivé. "Nebál se kritizovat poválečný vývoj". A tomu mám věřit, že by si to soudruzi nechali líbit, když jiné hrdiny hnali do uranových dolů a lágrů? Tak tomu nevěřím ani omylem! Sám se dal určitě ke komunistům a tím se tam udržel. Jen se divím tomu, že pokud prošel gulagem měl ještě tu chuť komoušům sloužit. Jak píšu, nespochybňuji jeho válečné zásluhy, ale po komunistickém puči mu nevěřím.

+5/−5
1.4.2018 0:15

F65r26a93n11t41i97š66e36k 36M21a81t37ě75j59č72e39k 7193722863531

Děkuji za článek, který se zcela mimořádně nezabývá bolševikem.

0/0
31.3.2018 23:20

H26a68n51a 97U14l65r39y48c75h19o33v73á 9630293768138

Jedna poznámka. Mnoho takových, kteří přišli se Svobodovou armádou, skončilo obdobně jako vojáci, kteří přišli ze západní fronty. Tedy v lágrech. Znali totiž stav "demokracie" v SSSR a to se komunistům tašky nehodilo do krámu. Na to se dnes hodně zapomíná.

+15/0
31.3.2018 23:00

A20n72t41o96n65í73n 19R73e91č90e15k 9885582986790

Připomínka. Když v r.1940 mě pan 18 let, tak ještě plnoletý nebyl. V té době stále plnoletost byla až od 21 let. To bylo zrušeno po osvobození ke konci r.1945.!!

0/0
31.3.2018 22:21

V92a35c86l65a95v 74S95e95d74y 3680277591269

V sedmdesátých letech jsem každý den v zimě a v létě, chodil přes pole a přes les na autobus, který jezdil z Havířova do Ostravy, abych byl v 6:00 v práci. Každé ráno jsem potkával ve vojenské uniformě Jana Ihnatíka. Pozdravil jsem a šel jsem dál. V zimě jsme se ale střídali beze slova ve vysokém čerstvě napadaném sněhu, abychom oba dva a bez zbytečné námahy dorazili včas na zastávku. Věděl jsem, že Ihnatík, jak se mu po sousedsku říkalo, přišel s gen. Svobodou a usadil se v Československu. Nic víc. Nebyl jsem v 17 letech dostatečně zkušený na to, abych chápal, že Ihnatík mi mohl sdělit mnoho svých životních zkušeností, které by mi byly cenné v následujících letech. Uniforma byla dostatečnou zábranou, abych se s ním dal do řeči.

Na začátku osmdesátých let mi ale padl do rukou můj posudek pro přijetí na vysokou školu, který si v místě bydliště vyžádala FAMU. Napsal jej Ihnatík. Tehdy jsem už chápal, že voják, s kterým jsem se dělil každý den o malou část společné cesty, ve mně viděl člověka, kterým jsem se měl stát o několik let později. Z posudku se stalo doporučení ke studiu, které uspokojilo normalizační potřeby doby. Napsané řádky byly ale mnohem více: psychologickým poznáním dorostence z pohledu člověka, který prošel dramatickým životem a nestal se dobovým vykonavatelem nařízení a směrnic, které každá doba a každý režim mají v zásobě.

Země a krajina, ve které stojí Ihnatíkův dům se změnily. Zůstal Jan Ihnatík, plukovník, voják a především člověk, který ve svém životě přispěl neobyčejnou mírou k tomu, že všichni lidé nezůstanou odsouzení dobou, jak se to stalo jemu. Díky lidem jako je Jan Ihnatík, které jsem se mezitím naučil rozpoznávat, mi zůstala naděje, že svět může být ještě stále ušlechtilejší.

Ticho, o které jsme se každé ráno dělili, a které jste nikdy nepřerušil, mi dovoluje dívat se na lidi stále jinak, než jak se často na první pohled jeví.

Díky s obdivem a pokorou

Václav Šedý

+37/−1
31.3.2018 21:29

R17a72d55i81m 68S28i46m41u89n87e52k 2590760156234

někdy se mi zdá, že jenom sobotní večer umožňuje, aby si lidé oddechli, vzali život s nadhledem od každodeních banalit a napsali takový příspěvěk, jako jste napsal právě vy... klobouk dolů R^

+8/−1
31.3.2018 21:56

A59l49e89s 76P39o39n47e76c 2637793384230

Dekuji za krasny pozitivni prispevek, ktere jsou v dnesni dobe tak vzacne

+2/0
1.4.2018 6:04

J75a65r38m47i24l91a 85P84í28c59h17o88v79á 5422607454973

Znala jsem jeho kamaráda, Vasila Hajdura, ale ten už zemřel, dožil se 94 let. Stateční chlapi, jejich život by vydal na knížku.

+12/0
31.3.2018 21:22

O23n45d96ř90e82j 25T29o37u82l 6865573681943

Těžký život, ale zcela zřejmě ho pán žil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslím, že je důležité znát takové příběhy.

+10/0
31.3.2018 21:08
Foto

R91a12d40e15k 69V74o61j50á37č67e90k 5303939103424

Skromný člověk. Respekt a přeji pevné zdraví.

+13/0
31.3.2018 19:50







Najdete na iDNES.cz