Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu
Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

V47a35c45l12a61v 27S19e98d45y 3100497121119

V sedmdesátých letech jsem každý den v zimě a v létě, chodil přes pole a přes les na autobus, který jezdil z Havířova do Ostravy, abych byl v 6:00 v práci. Každé ráno jsem potkával ve vojenské uniformě Jana Ihnatíka. Pozdravil jsem a šel jsem dál. V zimě jsme se ale střídali beze slova ve vysokém čerstvě napadaném sněhu, abychom oba dva a bez zbytečné námahy dorazili včas na zastávku. Věděl jsem, že Ihnatík, jak se mu po sousedsku říkalo, přišel s gen. Svobodou a usadil se v Československu. Nic víc. Nebyl jsem v 17 letech dostatečně zkušený na to, abych chápal, že Ihnatík mi mohl sdělit mnoho svých životních zkušeností, které by mi byly cenné v následujících letech. Uniforma byla dostatečnou zábranou, abych se s ním dal do řeči.

Na začátku osmdesátých let mi ale padl do rukou můj posudek pro přijetí na vysokou školu, který si v místě bydliště vyžádala FAMU. Napsal jej Ihnatík. Tehdy jsem už chápal, že voják, s kterým jsem se dělil každý den o malou část společné cesty, ve mně viděl člověka, kterým jsem se měl stát o několik let později. Z posudku se stalo doporučení ke studiu, které uspokojilo normalizační potřeby doby. Napsané řádky byly ale mnohem více: psychologickým poznáním dorostence z pohledu člověka, který prošel dramatickým životem a nestal se dobovým vykonavatelem nařízení a směrnic, které každá doba a každý režim mají v zásobě.

Země a krajina, ve které stojí Ihnatíkův dům se změnily. Zůstal Jan Ihnatík, plukovník, voják a především člověk, který ve svém životě přispěl neobyčejnou mírou k tomu, že všichni lidé nezůstanou odsouzení dobou, jak se to stalo jemu. Díky lidem jako je Jan Ihnatík, které jsem se mezitím naučil rozpoznávat, mi zůstala naděje, že svět může být ještě stále ušlechtilejší.

Ticho, o které jsme se každé ráno dělili, a které jste nikdy nepřerušil, mi dovoluje dívat se na lidi stále jinak, než jak se často na první pohled jeví.

Díky s obdivem a pokorou

Václav Šedý

+37/−1
doporučit
31.3.2018 21:29

H75a23n37a 38U73l31r49y81c69h75o24v38á 9490383598488

Jedna poznámka. Mnoho takových, kteří přišli se Svobodovou armádou, skončilo obdobně jako vojáci, kteří přišli ze západní fronty. Tedy v lágrech. Znali totiž stav "demokracie" v SSSR a to se komunistům tašky nehodilo do krámu. Na to se dnes hodně zapomíná.

+15/0
doporučit
31.3.2018 23:00
Foto

R54a84d46e90k 25V20o79j76á52č90e21k 5443929813414

Skromný člověk. Respekt a přeji pevné zdraví.

+13/0
doporučit
31.3.2018 19:50

J68a50r51m52i46l36a 10P96í38c29h84o76v59á 5312737224883

Znala jsem jeho kamaráda, Vasila Hajdura, ale ten už zemřel, dožil se 94 let. Stateční chlapi, jejich život by vydal na knížku.

+12/0
doporučit
31.3.2018 21:22

O59n60d90ř24e12j 21T84o64u43l 6595853821203

Těžký život, ale zcela zřejmě ho pán žil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslím, že je důležité znát takové příběhy.

+10/0
doporučit
31.3.2018 21:08

M88i87c43h54a86e97l 84T22a21n53á87č 8188710401428

Víc takových článků a připomínání této doby, abychom nezapoměli nejen význam slova "hrdina".

+6/0
doporučit
1.4.2018 7:55

M29i55r78o77s31l84a41v 89Š27r66á39m65e86k 1134759249235

Smekám před jeho válečnými zásluhy, pokud jsou pravdivé. "Nebál se kritizovat poválečný vývoj". A tomu mám věřit, že by si to soudruzi nechali líbit, když jiné hrdiny hnali do uranových dolů a lágrů? Tak tomu nevěřím ani omylem! Sám se dal určitě ke komunistům a tím se tam udržel. Jen se divím tomu, že pokud prošel gulagem měl ještě tu chuť komoušům sloužit. Jak píšu, nespochybňuji jeho válečné zásluhy, ale po komunistickém puči mu nevěřím.

+5/−5
doporučit
1.4.2018 0:15

V27á24c95l88a25v 75J85o24n13á46š 8482473352933

Apríl

0/−4
doporučit
1.4.2018 7:24







Najdete na iDNES.cz