Dodnes přemýšlím nad zvláštním chováním psa bígla, který se stal již dávno. Bylo mu tenkrát asi 2. nebo 3. lidské roky. Měli ho přátelé. Byl to miláček, pohodář, kliďas. Tenkrát během půl roku se staly dvě zvláštní situace, které se pak už neopakovaly. Chodili jsme k přátelům na návštěvy, celá parta, asi 10 lidí. Jednou se stalo, že pes rozkousal matraci dvoulůžka, na straně kde spával kamarád. Příšerně ji roztrhal, ale jen na straně, kde lehával kámoš, druhou stranu partnerky nechal zcela nedotčenou. Za pár měsíců kamarád zkončil na onkologii s nálezem velice agresivního druhu rakoviny, do roka ji nepřežil. V té samé době jsme k nim chodili ho podpořit. A v té podobné době udělal pes bígl opět něco, co nikdy předtím. Úplně rozžvýkal boty kamarádky, která tam přišla na návštěvu, obě a jen jí, jiných bot se nikdy nedotknul, přitom nás tam bylo na návštěvě víc. Kamarádce taky do pár měsíců diagnostikovali nádor, umřela do půl roku potom. Pak už bígl nikdy nic nerozkousal (tedy kromě svých hraček) a pokud vím, už nikomu z jeho okolí nediagnostikovali rakovinu. Zvláštní.

Na bígla bych moc nedal. Jednoho máme doma, tak vím o čem mluvím. Sice má výborný čuch ale používá ho výhradně k tomu aby vyčenichal nějaké žrádlo nebo háravou fenku. Kousek starého rohlíku pohozeného v trávě najde spolehlivě na 5 metrů a pokud je i trochu plesnivej tak na 10. To že rozkousal matraci a boty bych spíš přičítal tomu, že mu připomněly nějakou dobrotu.

To neustálé stresující hledání vás zbytečně stojí život...

Tak hodně bude záležet na přístupu lékařů, jestli budou ochotní přistoupit na to, že něco takového je možné. Ten pan doktor z článku má rozumný postoj.

Kedy človek pochopí, že nikto nám nepomôže tak ako naša zem, príroda, fauna, flóra. Prišli kadejaké choroby, na veľa sme vymysleli liek (aj keď 80% z nich sa inšpiruje priamo či už nepriamo prírodou) ale to je len záplata. .... Ešte budeme ďakovať napríklad aj týmto psíkom a nielen im. ........... alebo za pár desiatok rokov už nebude komu ďakovať.

Nebylo by od věci zjistit na kterou molekulu nebo na který poměr molekul pes reaguje pozitivně a ty pak se 100% jistotou testovat laboratorně.

Že to ty akademiky nenapadlo, viďte?

Pokud je na místě přítomen člověk (dokonce třebas psovod), který ví, je celý pokus zpochybněn (podobně jako pachové konzervy u trestných činů, kterým se z nepochopitelného důvodu věří).

Jedině pokud bude pokus opravdu dvojitě zaslepený, dá se z něj něco vyvozovat.

Cvičil jste někdy psa třeba na stopu? Nebo na revír nebo vyhledávání?

Já bych byla asi ochotna tomu uvěřit, třebaže jsem z lékařské rodiny (lékaři byli či jsou otec, bratr i manžel). Před léty měl můj otec německou dogu, miláčka rodiny, který byl ochoten se družit s každým, kdo byl otcem označen jako kamarád a "hodný". Jen s mým prastrýcem jaksi nevycházel, držel se od něj dál a nebyl ochoten se družit. O pár měsíců později jsme se dozvěděli, že strýc má rakovinu a nějakou dobu poté na ni zemřel. Čili pes to věděl dřív než doktoři, třebaže ho nikdo nijak necvičil, nepočítáme-li řádnou výchovu velkého psa a účast na cvičáku.

Také si myslím, že zvířata mají smysly i k tomu vyvinuté. Vždyť i ve smečce okamžitě poznají nemocná zvířata.

Ale proč ne. Pokud tím někdo nebude chtít někdo nahradit ty přístroje, ale bude to doplňkové...tak ano. I kdyby se povedlo jednou odhalit včas rakovinu, tak to stálo za to! Psí čich je neuvěřitelný.