Hendikepované děti nemají mezi normálními ve škole, ale i ve sportu co dělat. Hendikepovaní sportovci také sportují zvlášť a nikoho to nepřekvapuje. Takový je život. Nu, na příklad když neumím anglicky více než 20 slov, nemám co dělat mezi pokročilými, jsem proti pokročilým poněkud hendikepován a nepatřím mezi ně. Je tak?

Můžete to lakovat na růžovo jak chcete, ale tohle prostě dobrý nápad není

Syn má "handicapovanou" bělošku ve třídě.

Neustále jsou ve třídě vši, holka neumí číst a psát, nespočítá 5+5, hasistentka ji ve 9 letech vodí na hajzl, ale hlavně, že je mezi prvňáky a její matka má čas na chov tří čoklů.

A tak si řikáte, jakéže to máte štěstí, že máte zdravého syna.. a taky můžeme mluvit o štěstí, že Vám 5 + 5 nedělá větší problém. Víte jsem odpůrce inkluze, ale nesnesu, když se někdo lidem s postižením vysmívá.

Do první třídy jsem šel v roce 1981. V naší škole byla dívka (byla starší, asi druhá nebo třetí třída) na vozíku. Samozřejmě, že neexistoval žádný bezbariérový přístup, proto tatínek a pan školník zajišťovali "příchod a odchod". Ale šlo to. Pro nás děti byla nejdříve "atrakcí", ale pak jsme si na ni zvykli. Všichni jí pomáhali (musela se "procházet" o velké přestávce na chodbě). Pamatuji si, že se účastnila i karnevalů, vánočních besídek i povinných akcí k MDŽ apod. Potom se přestěhovali, protože na druhém stupni se žáci museli stěhovat do specializovaných učeben, a to v několikapatrové škole už asi nebylo možné zajistit.

Jak zde již někteří psali - s integrací fyzicky handicapovaných, pokud bylo trochu rozumné vedení školy, nikdy problém nebyl. Ale integrace dětí s mentální poruchou, poruchou chování, učení etc. podle mě nebude nikdy fungovat bez problémů. Budou trpět jak handicapované děti, tak i jejich spolužáci.

Omluva, melo to byt plus.

Pro innkluzi nejsou školy ani učitelé připravené . Poku jsou to vozíčkáři, tak často bývá problém s toaletou (ta by měla být pro vozíčkáře v každém patře), také výtahy na schodech jsou poruchové a pomalé.

Příbuzná mi vykládala o sluchově postiženém na SŠ, kdy se v 1. ročníku všichni snažili pomoci (měl asistentku tlumočící do znakové řeči), tím se ovšem velmi zpomalila výuka, kterou bylo nutno v dalších ročnících dohánět. Jenže v dalších ročnících se zvyšoval odbornost a asistentka neměla šanci překládat (sama není z oboru a neznali znaky pro mnoho odborných výrazů). Výsledkem je nešťastný student, unavení a rozmrzelí učitelé. Přitom lze daný obor studovat ve speciální škole, kde to tamní učitelé umí (jen to trvá o rok déle).

Vozíčkáři jsou to nejmenší... Resp. tam je to opravdu o o balíku peněz na stavební úpravy a třeba i postavení klasického výtahu...

Jenže inkluze v současném podání je totální propadák a vyhozené mld. oknem bez užitku... Viz mentální poruchy prostě do klasické školy nepatří..

Problém je ale hlavně v tom, když nějaký zaslepenec něco řídí z vrchu. Dříve se inkluze nepovolovala a učitelka byla kvůli odvaze pod drobnohledem i když to jinak šlo. Inkluze měla a má smysl třeba v malé obci, kde bylo dětí málo a daleké dojezdy vysilující. Dnes se inkluze přikazuje i kdyby měla všechno zničit.

Není lepší to prostě neřídit ať si to každý dělá jak sám zná za vhodné a domluví s okolím sám?

Nemeli bychom hazat vsechny hendikepovane do jednoho pytle..

Tak záleží na tom jaký handicap to je. Pokud je postižené nějak fyzicky, ale mentálně v pořádku tak je jediným problematickým předmětem tělocvik a ten se dá v klidu vynechat.

S integrací tělesně postižených žáků, si myslím, už delší dobu není žádný problém (bezbariérové přístupy, kompenzační pomůcky, úlevy z tělocviku, příprava ostatních dětí v kolektivu, případně mimovýukoví asistenti...). A ani nevím, že by proti tomu někdo něco namítal. Ovšem současná inkluze, kdy se do běžných tříd začleňují děti s mentálními poruchami, nízkým IQ/EQ, poruchami chování... kteří dokáží zničit celou výuku, nabourat klima ve třídě a přetížit vyučujícího tak, že buď pracuje nekvalitně (brzy prostě vyhoří) a nebo se na učitelství úplně vykašle... je naprosto otřesný výmysl chorých neomarxisticko-multikulturních mozků typu Dienstbiera, Valachové, Šabatové, Marksové, atd.

Takové děti ve třídě nesmí zdržovat ostatní, a taky nesmí brát zdravým dětem místo, což je zejména v Praze hlavní problém dneška.