Jarek Nohavica by mohl zapět:Tehdy na Václaváku ze sametu, bál jsem se, že to popletu. Kdo je kdo, to není jistý, kdo jsou demokrati a kdo tajní policisti. Tam je Karel Kryl, tam Vasil, tam zase Vašek, až mi na to přijdou, bude ze mě šašek.

Jo jo letí to. V Listopadu mi bylo 13, moc aktuálních informací jsme u nás na Karvinsku daleko od Prahy neměli, jen v rádiu hlásili, že místo Jakeše je teď předsedou UV KSČ Urbánek a rodiče říkali něco v tom smyslu, že asi vypukl nový boj o koryta:-)

Na základní škole nám pak radši dali rovnou volno, protože nikdo nevěděl, co má dělat. Myslím, že i s vánočními prázdninami jsme byli skoro měsíc doma:-)

Když jsme se do školy vrátili, soudružka učitelka už v občanské nauce nepěla ódy na Národní frontu, ale pro změnu na Občanské fórum...

Ještě předtím jsem občas po večerech poslouchal Svobodnou Evropu (asi jako nějaký předpubertální pokus o vzdor) a toho slavného Václava Havla, který byl podle ideodiverzních vysílaček skoro svatý člověk, podle Rudého práva naopak zplozenec pekla, jsem nakonec uviděl až v Československé televizi a připadal mi úplně normální.

Udavač Nohavica vzpomíná, jak za revoluce zvonil klíči. To fakt nevymyslíš.

30 let žije jako slušný člověk, který se z minulosti poučil, který se minulostí i trápil. Můžete to říct i Vy o sobě? Spousta lidí byla v té době silnějších než on, spousta lidí byla slabších než on. Kvůli toho ho máme celý život zatracovat? To spíše hovoří něco o Vás než o něm.