Miminko nahradilo psychologa, na děti zabité výbuchem ale denně vzpomínají

Od zničující exploze plynu v domě ve Frenštátě pod Radhoštěm uplynuly dva roky. Je to však příliš krátká doba na to, aby zmizely všechny jizvy, které šílený čin způsobil.

Z naprostého zoufalství k zázraku. Andrea a Ondřej Konvičkovi s dětmi žili nad bytem Antonína Blažka. Když časně ráno 17. února 2013 Blažek odpálil záměrně nahromaděný plyn, ztratili manželé dvouletou Adélku i pětiletého Radima.

Co se ve Frenštátě stalo

neděle 17. února 2013
Před čtvrtou hodinou ranní Antonín Blažek, který bydlí v přízemí bytového domu č. 39 v ulici 6. května, zamkne vchody, v zámcích zalomí klíče a pustí hlavní uzávěr plynu. Po nějakém čase ho překvapí soused z přízemí, kterého probudil zvuk a pach unikajícího plynu. Blažek proto rychle vyvolává mohutnou explozi. Levá polovina domu se hroutí, propukl požár.

18. únor
Hrůzné tušení se potvrzuje. Hasiči a policisté v troskách domu nacházejí všechna těla pohřešovaných. Bilance je strašná: šest mrtvých, z toho tři děti, mrtev je i viník. Několik lidí je vážně popálených. Koncem loňského roku umírá na následky těžkých zranění další nájemník - Vilém Špaček. Sedmá oběť. 

27. únor
Všudypřítomný pláč. Ve smuteční síni na frenštátském hřbitově se lidé loučí s Adélkou a Radimkem, dětmi z bytu nad strůjcem neštěstí. O dva dny později se koná pohřeb tří žen z druhého poschodí.

20. březen
Zastupitelé schvalují první příspěvky přeživším z humanitární sbírky. Lidé z celé země posílají neuvěřitelných 21 913 202 korun.

24. říjen
Policie ukončuje vyšetřování. Potvrdila Blažkovu vinu a popsala, jak čin provedl. Případ odložila - pachatel zemřel.

Přišli o to nejdražší, co v životě měli, přesto se dokázali neuvěřitelně vzpamatovat. A loni v červnu se jim narodil chlapeček.

„Adámek je radost. Obrovská radost. Ale není dne, abychom na Adélku a Radimka nevzpomněli,“ říká Sylva Konvičková, babička dětí.

Nový človíček rodině obrovsky pomohl. Návštěvy psychologa už nejsou zapotřebí.

Se sousedy už nikdy

Konvičkovi i další přeživší se snaží znovu nastartovat své životy. Obrovsky jim pomohla solidarita lidí z celé země. Díky jejich finančním příspěvkům si mohli postavit nové domky.

Nikdo však už nechtěl bydlet ve stejné budově se sousedy. Jedna tragická zkušenost stačila. „Mladí nemají v domě zavedený ani plyn,“ přiblížila Konvičková, která, když se ohlédne dva roky nazpět, stále cítí bolest.

„Chodím časně do práce a včera jsem si nevědomky nastavila budík přesně na čas, kdy se to stalo. Hned ráno jsem si to uvědomila. A když s vámi mluvím, naskakuje mi husí kůže,“ popisuje.

Čtyřiašedesátiletý Jiří Tříska se léčil mnoho měsíců. Oheň mu popálil plíce, po otravě oxidem uhelnatým měl poničená některá nervová zakončení. „Úplně zdravý nejsem, plíce i nervy v noze trochu zlobí. Chodím ještě na rehabilitaci, ale už je to mnohem mnohem lepší,“ popsal.

Objevily se i pomluvy

Dokonce už si vyzkoušel oblíbené sporty - tenis, jízdu na kole i lyžování - vše zvládl bez větších obtíží. „Člověk musí hledět dopředu. To, co se stalo, nám vzalo kus života, překonali jsme mnoho bolesti, ale musíme jít dále,“ říká a snaží se být oporou své partnerce. „Třeba v noci na dnešek nemohla spát,“ poznamenal.

Od domu k troskám

V neděli se přeživší potkali. Jinak se vidí jen občas. Před několika týdny však šli na pohřeb Vilému Špačkovi, který po dlouhém boji s následky zranění zemřel.

Pokud počítáme i viníka neštěstí, byla to sedmá oběť frenštátské tragédie.

Přitom právě Špaček zabránil ještě větší katastrofě. S manželkou a dětmi bydlel v přízemí naproti Blažka. V osudné ráno otevřel dveře na chodbu a strůjce výbuchu překvapil. Blažek proto plyn odpálil dříve, než zamýšlel.

„Panu Špačkovi vděčíme za život, je nám hrozně moc líto, jak to dopadlo,“ poznamenal Tříska.

Obyvatelé už neexistujícího domu č. 39 se však nesetkali jen s podporou. Objevili se i tací, kteří si neuvědomují, že lidé přišli o všechno a jen poukazují sbírku a nové domy. „Někteří jsou hodně zlí, naštěstí jich je jen pár,“ poznamenala Konvičková a Tříska jen mávl rukou: „Také jsme si to vyslechli. Ale co naděláte, vždy se někdo takový objeví.“