Třiačtyřicetiletý muž jako první v České republice začal bouřky pravidelně pozorovat s pomocí vysoce citlivé kamery. Díky tomu zachytil nejzajímavější a nejnáročnější blesky na vyfocení.
„Říká se jim Elves neboli elfové a zůstanou na obloze přibližně jen setinu sekundy,“ líčí Popek, který je aktivním členem komunity Amateur Stormchasing Society, organizace, která sbírá hodnotné informace o bouřkách v České republice i na Slovensku v podobě stovek fotek, desítek článků i videí. Stal se také profesionálním pozorovatelem Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky.
Elfové se nejčastěji vyskytují ve výškách mezi 60 až 90 kilometry.
„K jejich zaznamenání potřebuji specializovaný přístroj, u něhož se používá nejcitlivější, takzvaná CCD kamera na trhu, propojená s počítačem se speciálním software na vychytání jednotlivých úkazů. Také je nutná dobrá viditelnost mezi pozorovatelem a bouří a ideální vzdálenost od dvou set do čtyř set kilometrů,“ uvádí Popek.
Rekordní nadoblačné blesky, které pozorovatel zaznamenal, měly velikost 350 až 400 kilometrů. Před mnoha lety je například pozorovali piloti, ale nikdo jim to nevěřil. Přikládali to halucinacím ve vysokých výškách.
Až v roce 1989 je zcela náhodně zachytili studenti v minnesotské prérii při testech CCD kamer, a tak byly definitivně uznány vědou. Díky rozvoji moderní CCD techniky je pak časem mohli začít pozorovat i amatéři.
Fotím, dokud nezačne pršet, říká Popek
Podle Popka jsou bouřky krásné, tajemné a děsivé zároveň a ukrývají ještě spoustu tajemství. Pravidelně si hlídá radar, satelitní snímky a detekci blesků. Podle toho pozná, zda bouřku má smysl sledovat. Ze své domácí pozorovatelny zvládne vyfotit bouřky vzdálené i přes 800 kilometrů.
„Blízkých bouřek se nebojím, protože pravděpodobnost, že do mě elektrický výboj uhodí, je téměř mizivá. Fotím, dokud nezačne pršet a bouřka je přede mnou. Jakmile je nade mnou a začíná to být nebezpečné, maximálně stojím na balkoně,“ říká Popek.
„Členství v komunitě mi umožnilo setkávat se s profesionály. Umožní nám přístup k meteorologickým datům. Máme tak ty nejlepší informace o blízkých i vzdálených bouřkách,“ podotýká.
Vzácných bouřkových jevů, které není snadné pozorovat běžnými prostředky z důvodu jejich velmi krátké doby trvání, je celá řada. Mají zkratku TLE (Transient Luminous Events), což lze přeložit jako přechodné světelné události.
Patří k nim třeba Red Sprites – rudí skřítci, kteří se nejčastěji vyskytují ve výšce kolem 60–90 kilometrů nad zemským povrchem, mají červenou barvu a tvarem se podobají mrkvi. Vzácný je i Troll Jet – trolí výtrysk ve výšce 50–30 kilometrů nad zemským povrchem.
Existuje i Trailing Jet – koncový výtrysk, který ještě nebyl pozorován z Evropy, Blue Jet – modrý výtrysk, jenž může expandovat z vrcholu bouře až do výšky nad 50 kilometrů a velmi vzácný a nesmírně silný úkaz Gigantic Jet – gigantický výtrysk, u nějž existuje jen pár desítek pozorování.
„Mohou se objevit nadoblačné blesky, které se tvarem a pohybem nedají zařadit do žádného druhu TLE,“ vysvětluje Popek.
Sbírka čítá desítky úkazů
Kromě blesků nadšenec fotil v minulosti všechny možné jevy v atmosféře. Z letadla například pořídil snímek takzvaného Eliášova ohně.
„Jde o hrotový výboj. Elektrický náboj v atmosféře se vybíjí kolem hran předmětů a nad předmětem se pak zjeví fenomenální úkaz v podobě jiskřícího modrého oblaku,“ konstatuje Popek s tím, že s objektivem rybí oko vypadá úchvatně i kulatý jev nazývaný malé dvaadvacetistupňové halo.
Vzácnou zvláštností mezi halovými jevy jsou pyramidální hala. Tyto jevy vznikají na specifických krystalech a mají jinou velikost než obyčejná malá hala.
Sbírka úkazů v atmosféře nýdeckého pozorovatele zahrnuje i vzdušná tornáda před bouří, stín Země, Slunce v saharském prachu v podobě kytky, derviše, což je atmosférický prachový vír, či fatu morgánu, kdy lze vidět falešné objekty, jako by se díky teplotní inverzi zrcadlily ve vzduchu atmosféry.
„U bouřek lze vyfotit i doprovodnou oblačnost, která působí úchvatně, a přitom strašidelně. Na čele bouře se můžeme setkat se stěnovými a návějovými oblaky. Vršky bouřkových oblaků občas doplňuje pileus, průvodní oblak v podobě čepice nebo kapuce. Mamatus se jmenují zvláštní oblaka ve spodní části bouřkového mraku, takové zaoblené výběžky podoby ženských prsů. Když je Slunce podsvítí, hrají všemi barvami,“ popisuje lovec bouřek.