Původním povoláním je zootechnička. Eva Vránová z Kobeřic se už však dávno živí úplně jinak. Ohromně si oblíbila práci se sklem. A od roku 2001 vytváří výrobky z vitrážového skla.
„Dostala jsem se k tomu úplně náhodou. Jednou jsem šla ulicemi Opavy a v prodejně výtvarných potřeb byla vyvěšena upoutávka na kurz malby na sklo. Na základě toho jsem si zkusila malování, ale více mě lákaly vitráže. Později jsem tak v Brně absolvovala dvoudenní kurz přímo na vitráže,“ přiblížila Eva Vránová své začátky.
Ke své práci potřebuje především ploché sklo, ať už barevné, nebo čiré. Dále dobrý řezák, vodní brusku, pomocí které se rovnají jednotlivé tvary, měděnou pásku, cín a pájku.
„Pomocí těchto pomůcek se dají kouzlit ploché obrazy nebo krabičky a podobné věci,“ nastínila výtvarnice.
Nejvíce dělá ploché obrazy. V poslední době především andílky, protože o ty je mezi lidmi největší zájem. „Zkoušela jsem i nějaké krabičky. Nejvíce mě oslovuje a baví hraní si s barvami. Skládání barev a tvarů. Zároveň se snažím vymýšlet něco, co nikdo jiný nedělá,“ podotkla výtvarnice.
Složitější nápady si předem namaluje
Eva Vránová přiznává, že nerada dělá výrobky na objednávku, protože nejvíce ji baví vytvářet to, co ji zrovna napadne. „To si pak užívám nejvíce. Zakládám si na tom, že dělám jen to, co si sama vymyslím. Je to volná tvorba. Koníček, který si nemůžu vynachválit,“ řekla.
„Největší radost mi udělala jabloň, která byla hodně pracná, protože jsem si ji vymyslela dost složitě. Tvoří ji přibližně padesát lístků mnoha různých odstínů zelené barvy,“ dodala.
Každému výrobku z vitrážového skla předchází nápad, který výtvarnici z Kobeřic postupně zraje v hlavě. A pokud je složitější, tak si ho předem raději namaluje.
„Podle toho už řežu, dobrušuju a dorovnávám. Jednotlivé díly totiž potom do sebe musí přesně zapadat jako puzzle. Sklo totiž nezmáčknete. Když se mi něco ulomí víc, než je třeba, musím uřezat nový kousek, když potřebuju dodržet nějakou linku nebo tvar,“ upozornila.
„Když se mi vyloženě do ničeho nechce, jdu se hrabat ve skle. Prohlížím své zásoby a beru je do ruky, protože sklo mám v mnoha odstínech a texturách,“ popsala.
Ne všechno sklo je hladké, některé má i nějaký vzorek. „Náhodou takto k sobě přikládám kousky na stůl a řeknu si, že by z nich byl třeba pěkný motýl. Některé výrobky tak vznikají plánovaně, některé neplánovaně,“ přiblížila.
Doma má jen to, co se nepovedlo nebo na co šlápla
Eva Vránová má v hlavě také nápady, se kterými přišla už před třemi lety, ale nemůže je uskutečnit. „Ne ke všemu vás totiž sklo pustí,“ vysvětlila. „Snažím se i o to, aby byly výrobky nezvyklé a pevné. Musím mít jistotu, že lidem vydrží, když si je někde pověsí,“ doplnila.
Každý výrobek vzniká po etapách. „Něco dělám vestoje u brusky, něco vsedě a u něčeho se dokonce můžu i dívat na televizi. Baví mě to až na jednu operaci, která je nudná, ale nutná,“ podotkla Vránová.
Jedná se o cínování, kdy je třeba mít sklo oblepené měděnou páskou a ta musí být důkladně přitlačena. „Pokud používám sklo s krajkovým vzorem, tak je to neuvěřitelná piplačka. Je to základ, protože jinak cín nedrží a může se odlupovat,“ objasnila.
Všechny výtvory se Eva Vránová snaží šířit mezi ostatní lidi. „Doma mám jen to, co jsem zkazila, na co jsem omylem šlápla nebo co z nějakého důvodu prasklo. Případně jsou to věci, které už nedělám a ani bych je nedala do prodeje,“ přiznala.
Zvědavcům prozrazuje jen částečně. Více se dozví na kurzech
Hodně jejích výrobků odebírá galerie umístěná v informačním centru na Soláni. Vránová dodává také do Vrbna pod Pradědem, Karlovy Studánky, Brna či Olomouce.
„Snažím se vybírat různé galerie. Občas mám i nějakou výstavu, což je také příjemná záležitost. Navštěvuji folklory, festivaly či řemeslné jarmarky. Na pouti vedle kolotočů a cukrové vaty mě ale nikdo nenajde,“ říká.
Někteří lidé jsou na takových akcích zvědaví. Zajímá je hlavně výroba. „Zpočátku jsem prozrazovala, ale teď už to nedělám. Je to totiž byznys. Já se to taky musela naučit na kurzu, za který jsem dala nemalé peníze. Dneska už je nabízím taky. Na nich prozrazuju všechno, ale jinak jen něco málo,“ uvedla.
Základní kurz trvá osm hodin. Účastníci v něm mají zajištěno sklo, veškeré nářadí a dotyčný se dozví všechno, co potřebuje vědět. A co si vyrobí, to si odnese.
„Lidé už vždycky vědí, do čeho jdou. Chci po nich, aby měli představu, co si chtějí vytvořit. Jednou jsem tady totiž měla paní, která hodinu a půl přemýšlela, co bude dělat,“ vysvětlila Eva Vránová.
