Stálá expozice erbů držitelů paskovského zámku nyní nově obohacuje výzdobu dominanty Paskova. S tímto nápadem přišel jeho starosta Petr Baďura, když si uvědomil, že v posledních letech byl zámek zafixován u lidí pouze jako nemocnice, kde se léčila onkologická onemocnění.
„Nějak se ale zapomnělo na to, že tady byla bohatá historie. To všechno přebilo povědomí o tom, že je tady špitál a šachta, kde se těžilo černé uhlí,“ uvedl Petr Baďura.
„Vždycky jsme se chlubili tím, že jsme nejprůmyslovější obcí bývalého Československa, protože tady žilo asi 2 700 obyvatel a bylo tady 6 500 pracovních příležitostí. Ovšem zapomnělo se na to, že po staletí byl Paskov významným panstvím,“ upozornil.
„Zastávám názor, že každý člověk by měl vědět o tom, kde žije, protože tímto způsobem pak získává vztah k danému místu. Proto jsem považoval za důležité, aby se historie lidem nějakým způsobem připomněla,“ vysvětlil Baďura.
Kdysi v Paskově fungovala také českobratrská škola
Nejprve v Paskově s pomocí historika Jana Saheba sepsali malou, útlou knížečku, která obsahuje rodokmen místa a popisuje vlastnické vztahy postupně od prvních písemných zmínek z roku 1267 až po informace o posledním rodu, který zámek spravoval.
„Když si člověk vezme knížečku do ruky a listuje v ní, zjistí, že nešlo o ledajaká jména. Naopak. Jednalo se o velmi významné rody, které se pohybovaly v paskovském prostoru. Při tomto zjištění začne být člověk více hrdý na toto místo,“ míní Baďura.
Mezi významné držitele paskovského zámku patřil mezi jinými i Jan Skála z Doubravky a Hradiště, který se posléze stal i olomouckým biskupem.
„Pro mě je ale významný hlavně proto, že už ve středověku dokázal sepsat dílo o chovu ryb. Součástí paskovského panství byla rybniční soustava, která začínala v Žabni a končila v Ostravě-Hrabůvce. Ryby se vozily až do královského města Opavy,“ připomněl starosta.
Paskov byl v minulosti významným místem i z toho důvodu, že tady fungovala českobratrská škola. V té době patřil zámek šlechtickým rodům, které vlastnily také Fulnek.
„Celá oblast byla scelena z hlediska protestanství po husitských válkách. Někdy v nadsázce říkáme, že vůbec není nepravděpodobné, že by tady kázal třeba i Jan Amos Komenský,“ upozornil Baďura s tím, že někde narazil na zmínku, že někdy kázal v dřevěném kostele v Hrabové.
Hodná bílá paní nechala vystavět kamenný kostel
Další zajímavou osobností, která se pojí s historií paskovského zámku, byl Pamesberger von Kettenburg, který původně nebyl šlechtického rodu, nicméně byl to bohatý obchodník z Olomouce, a protože uměl dobře obchodovat a sloužil Marii Terezii, za odměnu získal šlechtický titul.
„V kronikách na něj nejsou moc dobré vzpomínky, protože svým způsobem života uměl vydělávat veliké peníze, čili uměl poddané sdírat tak, aby měl co největší zisky. Uvádí se, že byl velice nepřejícný, přísný, vyžadoval robotu i po těch, kteří měli nějaké uvolnění z dřívějška,“ popsal Baďura.
Pravým opakem byl hrabě von Rebentisch, ale hlavně jeho manželka Marie Pavla rozená von Fürstenbuch, která brzy ovdověla.
„V zápisech se o ní mluví jako o bílé paní, hodné vůči svým poddaným. Přičinila se i o to, že na místě dřívějšího dřevěného kostela byl vystavěn nový, kamenný, který po určitých dostavbách stojí v podobě, v jaké ho vidíme dnes,“ vyprávěl.
Za Mitrovským z Litomyšle dojížděl i generál Laudon
Zlého von Kettenburga vystřídal v Paskově Mitrovský z Litomyšle, který byl velmi uznávaným vojevůdcem.
„Byl pověřený bojem proti Turkovi. Máme informace, že za ním dojížděl generál Laudon. V té době totiž vztahy mezi Rakousko-Uherskem a Pruskem nebyly příliš přátelské. Na možných příchodových cestách se stavěly takzvané šance a Laudon dojížděl sledovat, jestli se šance stavějí tak, jak mají,“ nastínil starosta Paskova.
„V paskovském panství se šance stavěly v dnešní Nové Bělé. V současnosti už tam není vůbec nic. Pouze jedna z ulic se jmenuje Na Šancích.“
Expozice erbů zdobí sloupy bývalého nádvoří, dnešního atria, ve kterém se odehrávají svatební obřady.
„Říkali jsme si, že by bylo dobré, aby lidé, kteří sem přijdou, dostali zároveň informaci, jak se tady vyvíjela historie,“ uzavřel Baďura.
