Není čas na rozhlížení. Nebo už nám nádraží a další drážní stavby přijdou na nějaké kochání příliš všední.
"Chyba. Pořádně se z okének vlaků dívejte, zastavte se na nástupištích, projděte si nádražní výpravní budovy a všimněte si i dalších staveb. Nebudete litovat," vybídla památkářka Alena Borovcová. Už při studiích na Ostravské univerzitě se zaměřila na Severní dráhu císaře Ferdinanda a pokračuje v tom i jako pracovnice Národního památkového ústavu v Ostravě. A o všem, co zjistila, napsala knihu.
Po stopách Ferdinandky |
Alespoň kusem Ferdinandky, jak se trati mezi Vídní a polským Krakovem přezdívá, projel snad každý. Co se Moravskoslezského kraje týče, tak stačí cestovat kdekoliv mezi Suchdolem nad Odrou a Bohumínem. Nebo mezi Ostravou a Opavou.
"Ferdinandka byla první parostrojní železnicí v rakouském mocnářství a tedy i v českých zemích. Moravě a Slezsku umožnila prudký rozvoj průmyslu," vyzdvihla Borovcová její důležitost.
Vždyť Ostrava by se bez železnice jen stěží stala důlním a hutním centrem. Přitom původně se po kolejích mělo převážet mnohem více třeba soli nebo živých zvířat.
Alena BorovcováPracovnice Národního památkového ústavu v Ostravě se specializací na technické památky, hlavně dopravní stavby. Pochází z Frýdku-Místku. |
"První pudlovací pec v Ostravě byla zprovozněna v roce 1830 a trať se začala stavět jen o sedm let později," připomněla památkářka a upozornila, že také s důvěrou lidí to při zrodu železnice nebylo příliš valné. "Vůbec netušili, co od dráhy očekávat. A báli se kupříkladu toho, že jim jiskra z lokomotivy zapálí chalupu."
Následky dávné nedůvěry si stále nese Nový Jičín. Městem s tehdy už rozvinutým kloboučnictvím mohla Ferdinandka procházet. Jenže drožkáři přesvědčili politiky, že vlak nemá budoucnost.
Severní dráha císaře Ferdinanda
|
Proto se železnice Novému Jičínu vyhnula a město později narychlo stavělo přípojnou trať.
Zaujme i pohled na rozdělení vagonů v polovině 19. století. Vážení a movití cestující jezdili první třídou, ale za komfort se považovalo už to, že měli prosklená okna.
"No a lidé ve čtvrté třídě cestovali v otevřeném vagónu a mohli jen stát," zasmála se Borovcová.
Ve své knize se zaměřuje na různé typy staveb souvisejících s dráhou. Výpravními budovami počínaje, dále výtopnami, acetylenovnami, strážními domky a konče třeba vodárnami nebo stavědly.
"Každá etapa výstavby měla typickou architekturu a bylo zajímavé sledovat proměny," řekla Borovcová. Známé jsou například budovy z neomítnutých cihel. "Ferdinandka je prostě nádherná. A naši předci dovedli spojit technické požadavky s výtvarnou kvalitou."