Thomas Graumann má bohaté životní zkušenosti a dělí se o ně s lidmi na celém světě, nejčastěji ale v České republice. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Graumanna zachránil před smrtí Winton. Celý život pomáhá ostatním

  • 9
Štěstí v neštěstí. Málokdo naplnil známé rčení opravdověji než Tom Graumann. Když jako dítě unikl nacistickému šílenství jako jedno z Wintonových dětí, šel do vlaku života jako jeden z posledních. Jeho bratr i rodiče o něco později nastoupili do vlaku smrti. Nyní hlavně mladým lidem vypráví o tehdejší době, aby se takové hrůzy už nikdy neopakovaly.

"Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej," řekl kdysi britský ministerský předseda Winston Churchil. A Tom Graumann, dítě číslo 652 z posledního vlaku, které před druhou světovou válkou vypravil z tehdejšího Československa makléř Nicholas Winton, se tím celý život řídí.

Kdo je Thomas Graumann

Thomas Graumann

Narodil se 28. ledna 1931 v Brně do rodiny židovského obchodníka s obuví. Je jedno z dětí Nicholase Wintona. Ve vlaku měl číslo 652. Vlak odvezl celkem 654 dětí. Zbylých 15 letělo z Vídně.

Byl vychováván ve Skotsku a do Československa se už nevrátil. Konvertoval ke křesťanství a působil devět let jako misionář na Filipínách. Po návratu žil v USA, od roku 1997 žije střídavě v Spojených státech a v České republice, učí angličtinu.

"Vlakem odjelo z Československa celkem 654 dětí. Posledních patnáct z 669 zachráněných se do Anglie dostalo letecky z Vídně. Měl jsem obrovské štěstí. Můj bratr Antonín ani nikdo další z rodiny ho už neměl. Bratr byl nemocný a měl cestovat příštím vlakem 1. září 1939. Ten vlak už nevyjel, protože ten den začala válka," říká jedenaosmdesátiletý Tomáš Graumann.

Graumann se brněnským rodákem

Malý Tomáš se narodil v lednu roku 1931 v Brně do rodiny židovského obchodníka s obuví. Válku přežil ve Skotsku, dnes žije střídavě v USA a v rodném Česku. Cestuje po světě, navštěvuje školy a mluví s lidmi. A vypráví svůj příběh. Smutný a šťastný zároveň.

Se zatajeným dechem si ho vyslechl i zaplněný Kulturní dům ve Frýdlantě nad Ostravicí na Frýdecko-Místecku. "Když mě maminka posadila v Praze do vlaku, netušil jsem, že jí dávám navždy sbohem. To, že můj mladší bratr, rodiče a skoro všichni moji příbuzní zemřeli v koncentračních táborech, jsem se dozvěděl až v roce 1945," vzpomíná Graumann.

Cestu do Anglie bral jako velké dobrodružství. "Po příjezdu do Prahy jsme s maminkou chodili po památkách, pak jsem si vzal své dva kufry, rychle se rozloučil a sedl do vlaku. Nikdo tam neplakal, děti se těšily na výlet. Netušili jsme, že jsme unikli téměř jisté smrti," hovoří Graumann.

Válku přežil v rodině ve Skotsku

Novou rodinu našel osmiletý Tomáš ve městě Selkirk. V rodině Mary Corsonové. Ve Skotsku zůstal Thomas Graumann celou válku. Bez kontaktů s rodinou, bez informací. Pouze jednou navštívil strýce, českého vojáka v Anglii. "Chodil jsem tam do školy, po střední jsem šel na zdravotní. Chtěl jsem pomáhat ostatním. Ale hlavně jsem se toužil vrátit domů," vzpomíná Graumann.

Když mu po válce přišel dopis od strýce, který přijel s exilovou vládou do Československa, zjistil, že se nemá kam vrátit. "Napsal mi, že všichni, kteří zůstali, zemřeli," říká Graumann.

Thomas Grauman jezdí po světě a mladým lidem přibližuje hrůzy holokaustu.

Po dokončení zdravotní školy odjel na Filipíny. Osm let tam pracoval jako misionář. Léčil domorodce, učil je a vyprávěl jim o víře v Boha. "Jsem Žid, který věří v Boha. Mnoho lidí si myslí, že to není možné. Ale já jsem Žid, protože mí rodiče byli Židé," přibližuje.

Až mnohem později se dozvěděl, co přesně se v létě roku 1939 stalo. Že se do vlaku dostal díky Nicholasi Wintonovi. Třikrát se se svým zachráncem následně setkal.

Graumann střídavě žije v USA a v České republice

"Poprvé na premiéře filmu o něm, naposledy při sedmdesátém výročí odjezdu našeho vlaku," přiblížil Graumann, jenž si velmi přeje, aby Winton za svůj čin dostal Nobelovu cenu. "Podepsal jsem listinu na jeho podporu. Místo něj ji ale dostal americký prezident Obama. Jak napsaly noviny - za nic."

V šedesátých letech se s manželkou Caroline usadil v USA. Od poloviny devadesátých let žijí střídavě v Česku a v Litteltonu v americkém Coloradu. Rodný jazyk, který při svém pobytu ve Skotsku zapomněl, se už nikdy nenaučil.