Luděk Eliáš, bývalý vězen z Osvětimi, herec a bojovník za svobodu.

Luděk Eliáš, bývalý vězen z Osvětimi, herec a bojovník za svobodu. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Ostravské stopy: Ulice bývaly plné popílku, vzpomíná Luděk Eliáš

  • 2
Herec Luděk Eliáš přišel do Ostravy nejprve nakrátko. Aspoň si to myslel. Ve městě nakonec zůstal na pětapadesát let. Stál za úspěchem fenoménu Divadla Petra Bezruče, kde působil se skupinou herců kolem Jana Kačera. Podle svých slov navíc možná zapříčinil příchod sovětských vojsk 21. srpna 1968.

Ač židovského původu, hebrejsky neumí, skoro jako Franz Kafka, který se jazyk učil až dodatečně v dospělosti. Luděk Eliáš zná jenom čtyři věty, a to nazpaměť.
Přesto jim úplně nerozumí, naučil se je pro svou roli ve filmu Píseň o lítosti z roku 1999 v režii Dušana Kleina.

Profil: Luděk Eliáš

  • Zahrál si ve filmech Jsem nebe (1970), Sedm havranů (1967), Píseň o lítosti (1999), Návrat ztraceného ráje (1999), ale třeba také Kletba Bratří Grimmů.
  • Jeho kariéra je spjata hlavně s ostravským Divadlem Petra Bezruče. Působil v něm i jako ředitel, pak se stal televizním moderátorem a hlasatelem.
  • Byl i svědkem okupace - nacistické i sovětské. Dodnes na to dokáže velmi živě vzpomínat.
  • Narodil se 29. července 1923 ve Slaném, pro svůj židovský původ byl v únoru 1942 s rodiči internován v ghettu v Terezíně a nakonec deportován do Osvětimi. Přežil i třítýdenní pochod smrti.
  • Přežil mimo jiné i díky své lásce k divadlu a usadil se v Ostravě. Dnes žije s rodinou v Klimkovicích.

"Hebrejština není řeč, ale krční choroba," usmívá se. "Byl jsem český kluk, který chodil do Sokola, brácha i já jsme byli oba bez vyznání, což bylo fajn, dalo se chodit po městě a koukat po holkách," vypráví o svém dětství.

Hladový vlk dostával svačinu

Rodiče byli také nevěřící, ale umělecky založení. "Zpívali v uměleckém souboru Dalibor ve Slaném. Vůbec nevím, kde tam byla synagoga."

V roce 1956 se přistěhoval s rodinou do Ostravy, doufal, že jen nakrátko, první dojmy z města totiž nebyly nejveselejší. "Bylo to strašné, na ulicích závěje popílku. Když se člověk podíval na nebe, tak šel pak k očnímu, poněvadž mu něco nedobrého padlo do oka. Ale byla tu televize, rozhlas, no a tak se ten rok protáhl na pětapadesát. Myslím, že jsem tady strávil docela naplněný život," říká Luděk Eliáš.

Luděk Eliáš při svém působení v divadle.

S nadšením dodnes vzpomíná na jednu ze svých prvních titulních rolí v Divadle Petra Bezruče. "Byl to vlk ve hře Vlk, koza a kůzlátka. Tam mám takovou scénu, kdy jsem sám na jevišti a říkám, že mám strašnej hlad, to je ten důvod, proč jsem se vydal za kůzlátky a děti mně tam na rampu dávaly svačinu," směje se herec. To se podle něj v žádném jiném divadle nestane.

"A hlavně jsem měl pocit, že značná část repertoáru byla tenkrát ilustrací školních osnov, že to byla daleko víc záležitost výchovná než umělecká," popisuje tehdejší situaci Luděk Eliáš.

Ostravské stopy

Dosud vyšlo: herečka Simona Stašová, herečka Jiřina Bohdalová, hudebník Radek Pastrňák, režisér Dušan Klein, herec Jiří Schwarz, kytarista Jaroslav Bartoň, herečka Jitka Smutná, herec a senátor Tomáš Töpfer, zpěvačka Věra Špinarová, režisér Jiří Krejčík, herečka Tereza Bebarová, spisovatel Jaromír Konečný, herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško

V neděli čtěte: herec Rudol Jelínek

To se samozřejmě změnilo příchodem skupiny kolem Jana Kačera. V první polovině 60. let v souboru účinkují Jiří Kodet, Jan Kačer, Petr Čepek, Jiří Hrzán, Ladislav Mrkvička a další herci, kteří se později proslaví v Činoherním klubu, ve filmu, v televizi.

V druhé polovině 60. let působil Luděk Eliáš jako uznávaný moderátor v ostravském studiu České televize. 21. srpna byl u toho, jak sovětská vojska obsazovala Ostravu, a účastnil se dokonce tajného vysílání.

"Socialismus je něco jako mouka"

"Den nebo dva jsme byli jediný vysílač, co byl v provozu," říká Eliáš k situaci, kdy už byl vedoucím redakce zábavy. Žertem prohodí, že patrně existuje ještě jedno vysvětlení, proč do Československa přijela sovětská vojska.

Krátce před invazí se mu s Janem Rokytou a skupinou Technik podařilo natočit dokument Cimbál na Volze.

"A já dodneška nevím, jestli ti Rusové nepřišli kvůli tomu," zamýšlí se pan Herec. Tenkrát si dovolil kritiku a nahlas říkal, že jsou sice pro socialismus, "ale, že je pro nás něco jako mouka. Oni, že z něj dělají ty svoje blinčiky a my zase knedlíky, a to je ten rozdíl, který nám nechtějí uznat. Stačilo se to střihnout a 10. srpna jsme jej odvysílali," směje se pan Eliáš.