Podnětem k obnově mostku i knížecí Mariiny cesty byl náhodný nález. „Ve vysoké trávě se mi na místě podařilo objevit osazený historický kámen s nápisem Marien Weg, 11. září 1859. Tak jsem se ponořil do historie a snažil získat co nejvíc informací o stezkách tady,“ popsal kastelán zámku v Hradci nad Moravicí Radomír Přibyla.
Zjistil, že pamětní kámen osadil Karel Maria Lichnovský, tehdejší majitel hradeckého zámku, který například postavil Červený zámek. „Na jaře 1859 se oženil s Marií Croy a na podzim tady osadil tento kámen a propojil zámek a louku s Říjnovým kopcem,“ doplnil Přibyla.
Vyčištění místa od náletů odhalilo i další pozůstatky. „Když jsme lokalitu vysekali, ukázal se nádherný platanový hájíček kolem ní, a když jsme odkryli zeleň z náhonu, objevili jsme původní kamenné základy mostu,“ popsal kastelán.
Břehy náhonu spojil nový most
Na někdejší most pak navazovaly zbytky někdejší komunikace. „Násyp cesty nebyl mezi kopřivami vůbec vidět,“ doplnil Přibyla s tím, že existenci mostu potvrdil i jeden z žimrovických pamětníků, který si z dětství z doby těsně po válce rozbořený most pamatoval. Nyní břehy náhonu spojil most nový.
Ten původní byl o něco širší, jezdilo se přes něj i kočárem. Jeho vzhled ale vychází z dobových návrhů. Mariina stezka vede k silnici mezi Žimrovicemi a Hradcem nad Moravicí a za ní navazuje na další knížecí cestu – Mechtildinu.
Tu na dvou pamětních kamenech jménem své ženy označil syn Karla a Marie, Karel Max Lichnovský. „Vede nahoru nad obec Žimrovice, odkud je nádherný výhled na Žimrovice, na Žimrovický splav i na Jízdárnu,“ vysvětlil kastelán. Právě tuto vyhlídku si Mechtilda Lichnovská oblíbila a často ji vyhledávala.
Louka Jízdárny, odkud nová stezka vede, je největší plochou v zámeckém areálu. Sousedí s Mariánskými loukami a před sametovou revolucí třicet let sloužila jako lokace Celostátního setkávání pionýrů. Vznikly tam tři panelové stavby, ale i mosty, komunikace a potřebné sítě a plnily ji pionýrské stanové tábory. V jejím sousedství byl jako školicí středisko svazáků postaven dnešní hotel Belaria.
V posledních letech se vrací do původního stavu. „Podařilo se odstranit všechna tři velkokapacitní sociální zařízení, která sloužila i jako umývárny a sprchy, také veškeré rozvody elektřiny, vody, umělých studní, žump, kanalizací a podobně,“ popsal Přibyla. Jako poslední na podzim zmizí zbytek betonového mostu přes náhon, který vede slepě do plotu hotelu Belaria.
