Reforma evropského systému obchodování s emisními povolenkami straší manažery hutních firem v Moravskoslezském kraji. Tvrdí, že pokud stát nezasáhne, může to znamenat i konec hutní výroby v republice.
Změnu systému má v únoru potvrdit Evropský parlament.
„Česká republika jako jedna z mála průmyslových zemí EU nemá mechanismus na dorovnání dodatečných nákladů vzniklých podnikům kvůli nákladům na povolenky,“ řekl ředitel Ocelářské unie Daniel Urban.
„Systém funguje například v Německu, Francii či na Slovensku. Bez kompenzace těchto nákladů jsou čeští oceláři v konkurenční nevýhodě proti firmám z jiných zemí EU.“
A do horší situace nový způsob obchodování s emisními povolenkami staví české oceláře i vůči výrobcům z mimoevropských zemí, například z Číny. Nákup povolenek totiž prodražuje výrobu.
Ceny za nákup povolenek mohou být likvidační
Podle českých výrobců železa a oceli, kteří se prostřednictvím firem ArcelorMittal Ostrava a Třineckých železáren soustředí hlavně v Moravskoslezském kraji, mohou být ceny za nákup povolenek ve výsledku likvidační.
Podle Ocelářské unie by se ceny za povolenky mohly během několika let zvýšit více než trojnásobně.
„Cena povolenky by měla stoupnout z jedenácti eur v roce 2021 až na 39 eur v roce 2030,“ řekl Daniel Urban.
Během deseti let by tak mohly jen dvě největší hutě v republice zaplatit za povolenky přes 16 miliard korun.
„Na konci období bude nákup povolenek pro společnosti ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny stát 3,8 miliardy korun ročně. Přitom součet zisku obou společností za rok 2016 je jen 2,7 miliardy korun,“ řekl Jan Czudek, předseda správní rady Ocelářské unie a generální ředitel a předseda představenstva Třineckých železáren.
„V takovém případě nedává ve střednědobém horizontu logicky smysl zachovat v Česku výrobu surového železa a oceli.“
Konec výroby železa by mohl být pro kraj těžkou ránou
Konec výroby železa by mohl být podle Milana Šimka z národohospodářské katedry Ekonomické fakulty VŠB pro kraj těžkou ranou.
„Ukončení produkce ocelářského průmyslu by vytvořilo napětí na regionálním trhu práce. Nezaměstnaností by byli ohroženi nejen zaměstnanci stávajících hutních firem, ale i firem, které jsou na hutní výrobu nějakým způsobem navázány,“ řekl Šimek.
Na druhou stranu by konec hutní prvovýroby mohl přinést i klady.
„Dalo by se očekávat zlepšení životního prostředí. To by mohlo působit proti trendu migrace obyvatel kraje, kteří často jako jeden z důvodů pro své rozhodnutí uvádějí kvalitu životního prostředí,“ dodal ekonom Šimek.
Zda a jak ocelářským firmám pomůže vláda, zatím není jasné.
„Směrnice zatím nevyšla ve věstníku. V tuto chvíli je proto zcela předčasné se vyjadřovat k jednotlivostem, jako je například kompenzace nepřímých nákladů,“ řekla Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.
„Revize přinese řadu změn a možností, o jejichž využití budou muset členské státy teprve rozhodnout, ovšem až po pečlivé analýze a v rámci komplexního balíku opatření.“
