Kromě Antarktidy procestoval celý svět. Nejlépe se cítí v tajze na Sibiři a v poušti na Sahaře. Tedy v oblastech, kde člověk často nepotká živáčka. Opavskému cestovateli Jiřímu Blatovi nakonec nejvíce učarovala Afrika, do které se vrací už téměř padesát let. Za tu dobu nashromáždil téměř dva tisíce předmětů a okolo čtyřiceti tisíc fotografií.
Už několik let usiluje o vznik afrického muzea, které by podle něj do regionu mohlo přilákat návštěvníky. „Politici stále říkají, že je třeba tady dostat lidi. Nabízím něco, po čem by byla obrovská poptávka. Nic takového totiž tady u nás nikde není,“ vysvětluje.
Vytvořit takové muzeum určitě není jednoduché. Co všechno to vlastně obnáší?
Především vhodné prostory. Má sbírka je totiž tak rozsáhlá, že nepostačí jedna či dvě místnosti. Budu potřebovat celou budovu.
O založení muzea v Opavě usilujete několik let, ale stále se to nedaří. V čem je největší problém?
V penězích, jak už to bývá v takových případech. Když mluvím s představiteli města nebo kraje, všem se moje myšlenka líbí a jsou jí nakloněni. Ovšem konkrétní kroky jdou velmi pomalu. Vybudování takové instituce, jako je africké muzeum, není úkol pro jednoho člověka, ale týmová práce, která se neobejde bez podpory státních institucí.
Víte o nějakých vhodných prostorech v Opavě, kde by mohlo muzeum případně vzniknout?
Mám už přislíbenou budovu v centru města. Je třeba myslet na to, že se bude muset nejen opravit, ale zejména uvnitř přizpůsobit potřebám muzea. To vše si vyžádá nemalé finanční prostředky.
Jste nějak připravený i na variantu, že by to v Opavě nevyšlo a muzeum vzniklo jinde?
To by bylo krajní řešení. Velmi mi záleží na tom, aby muzeum vzniklo právě v Opavě, protože odtud pochází hned několik osobností spojených s Afrikou. První je Joy Adamsonová, která je světoznámá díky knížkám a filmům o přírodě. Pochází odtud i cestovatel antropolog Pavel Jáchym Šebesta, jehož sbírky jsou po všech světových muzeích. I v malých městech najdete odkazy na rodáky, kteří něco dokázali, my máme osobnosti světového formátu, ale Opava jako by na ně zapomněla.
Africká kultura se od evropské hodně liší. Jste si jistý, že budou mít lidé zájem o takové muzeum?
To rozhodně. V minulosti jsem uspořádal dvě velké výstavy, které měly pozitivní ohlas. Do Opavy jezdily dokonce zájezdy z Katovic a jejich starosta mi nabídl ve svém městě prostory pro muzeum. Stejnou nabídku jsem dostal i od velvyslance Ruska, který pracoval v Africe. Ten mi nabídl budovu v Moskvě. Jsme přesyceni evropskou kulturou a máme malou možnost seznámit se s kulturami mimoevropských etnik.
Vaše sbírka čítá téměř dva tisíce exponátů. Co všechno obsahuje?
Jedná se o věci týkající se etnického umění, které africké kmeny používají k náboženským obřadům. Nejsou to současné dřevořezby, které jsou teď moderní. Jedná se o původní kmenové umění. Nejsou to pouze sochy, ale také šperky, zbraně, předměty používající se ke každodennímu životu, oblečení a další věci. Je to takový etnografický průřez.
Některé exponáty jsou hodně velké a těžké. Jak náročná byla jejich přeprava z Afriky?
Vždy s nadsázkou říkám, že nejsložitější je dostat je někam, kde budou k dispozici lidem, aby se na ně mohli podívat. Dokážu je přepravit lodí, autem nebo letecky a pak to ztroskotá na tom, že stále nefunguje muzeum, o které už takovou dobu usiluji. Když se ale vrátím k přepravě, tak některé sochy jsem měl u známých v Africe i několik let, než jsem měl možnost přepravit je domů.
Jezdíte do Afriky už téměř padesát let. Za tu dobu se určitě mnohé změnilo. V čem je dneska největší rozdíl oproti minulosti?
Nedá se to vůbec srovnat. Kdysi byla situace úplně jiná. Především tam bylo mnohem bezpečněji. Člověk mohl projet bez problémů celou Saharou, což se vám dnes už nepovede. Všude je spousta zbraní, neidentifikovatelných ozbrojených skupin a uprchlíků.
Dostal jste se vy sám někdy do svízelné situace? Případně, může člověk dělat něco, aby se takovým peripetiím vyhnul?
Na mnoha výpravách jsem zažil situace, ze kterých jsem nemusel vyváznout živý. Například když jsem posledně chtěl jet do Kamerunu, volal jsem známému, který je členem královské rodiny a dvakrát byl v Opavě. Ten mi vyloženě řekl, ať tam nejezdím, že tam řádí Boko Haram, což je odnož Al-Káidy, pro které bych jako běloch byl lákavým objektem pro únos. V tom lepším případě pak za vás žádají výkupné pohybující se v milionech eur či dolarů, v opačném případě to končí tragicky. Dneska musíte být v Africe obzvlášť obezřetní. Aby se člověk vyhnul všem nástrahám, musí mít navíc obrovské štěstí.
