Sběratel Jiří Galda je také propagátorem svého koníčku. Ve své hospůdce na okraji města pořádá pravidelná týdenní setkání místních sběratelů, kteří si zde vyměňují své zkušenosti či ukazují, jaké skvosty získali.
„Ke sběratelství jsem měl blízko už jako malý kluk. Fascinovaly mě obaly od žiletek a podobné věci. K filatelii jsem se ale dostal až v 80. letech díky bývalému tchánovi, který se jí trochu zabýval,“ uvedl Jiří Galda.
„Tehdy většinou známky lepili do německých knih. Když zemřel, pořídil jsem si katalogy a začal se do toho dostávat, zjišťovat, co to je filatelie a proč známky sbírat,“ říká Galda.
Bývalý horník, který až do roku 1990 pracoval na Dole Staříč, začal postupně kompletovat svou sbírku. Dával dohromady aršíky, které byly v té době dostupné. Jezdil také na filatelistické burzy.
Ohledně filatelie Galdovi hodně pomohl také soused
„Potom jsem se seznámil s filokartistou Václavem Peterem a hodně mi pomohl také soused Holub, který patřil mezi naše přední filatelisty. Ten mi hodně věcí ukázal, něco i zanechal a z toho pak vznikl základ mých sbírek,“ přiblížil Galda, který má dnes také slušnou sbírku pohlednic. Převážně žánrových.
„Rád se podívám i na místopisné, ale nesbírám je, protože zájemců o ně je příliš, takže jsou dost drahé. Ve Frýdku-Místku a okolí je velice silná základna sběratelů místopisných pohlednic. Troufám si říct, že nejsilnější v republice,“ zdůraznil sběratel.
Zajímavým filatelistickým oborem, který si Jiří Galda nejvíce oblíbil, jsou celiny. „Jsou to korespondenční lístky s natištěnou známkou. Toto mě zajímá nejvíce. Mám sbírku takřka z celého světa, respektive ze zajímavých oblastí,“ nastínil.
„Mám tady třeba celinu z roku 1847 z Velké Británie, kde je vytištěný maltézský kříž. Má hodnotu, jako by to byla známka. Používaly to šlechtické rody. Jsou to rarity, které se postupně rozšířily do světa, hlavně do Britského společenství národů,“ přiblížil nadšený sběratel.
Ten se může pochlubit i krásnými celinami z Cejlonu či Austrálie.
„U nás pak vznikly celiny tím, že se přetiskovaly rakouské pohlednice. Při tomto procesu došlo k různým nepřesnostem, čímž vznikly raritní kousky, které jsou sběratelsky velice cenné,“ podotkl s tím, že mezi jeho oblíbené celiny patří i ty ze Zakarpatské Ukrajiny, která v té době patřila Československu. „Tenkrát byla vydána série celin, která má dnes dost velkou hodnotu,“ podotkl Galda.
Pohlednice musí být staré alespoň sto let, aby měly hodnotu
Fascinují ho také korespondenční lístky z 1. světové války, které posílali vojáci z válečné fronty.
„Většinou všechny putovaly na cenzurní středisko do Vídně. Tady cenzurovali, co v dopisech stálo, a dávali na ně razítka ve tvaru trojúhelníku znázorňující, že dopisy prošly cenzurou,“ popsal s tím, že o těchto lístcích mluvil také ve Štrasburku při setkání s tamními filatelisty.
„Jejich předseda, bývalý ministr kultury, říkal, že se specializuje přímo na tuto oblast. Popisoval, že fungovala špionáž, která zase podle těchto korespondenčních lístků zjišťovala umístění rakouských vojsk,“ vylíčil.
„Každá strana tak s těmito dokumenty zacházela jinak, avšak pro obě měly v té době podstatnou váhu,“ vysvětlil Galda.
Když se seznámil s filokartisty, začal se věnovat pohlednicím. „Začaly mě zajímat hlavně žánrové pohlednice, zvlášť jsem si oblíbil období secese a Alfonse Muchu. V té době vydával nějaké pohledy i Mikoláš Aleš, většinou bez signatury, jsou to překrásné věci,“ poznamenal.
„Mám rád také novější období, a sice Melu Koehler, její pohlednice jsou překrásné. Jsou i dosti vzácné. Z dražších věcí jsou nádherné koláže měst či čtyřlístky,“ říká sběratel.
Aby měly žánrové pohlednice nějakou hodnotu, musejí být staré přes sto let a co nejvíce zachovalé. Pak jsou zajímavé pro sběratele.
„Důležité je se na celou věc dívat i z druhé stránky. Pokud má někdo pohled i se známkou, tak ten pak má daleko větší hodnotu. Proto je obrovská chyba známky odlepovat nebo vystřihávat. Existují totiž případy, kdy má pohlednice hodnotu pět set korun, ale je na ní známka za tři tisíce,“ upozornil.
Velice zajímavá z pohledu historie pohlednic je pak série nazvaná Města budoucnosti z roku 1905, kdy si města nechala vytvořit pohlednice, na kterých je znázorněné, jak si tehdy představovali město v budoucnosti.
„Nad městy létají balony, jezdí nadzemní dráhy, někde kotví lodě v přístavu. Tak je tomu třeba u Přerova. Je to velice žádaná kategorie. Proto je dost předražená, protože těchto pohlednic není mnoho a sběratelů, kteří se na ně zaměřují, je hodně,“ upoznornil Galda.
Ve své bohaté sbírce má kromě pohlednic a známek také například výnos Marie Terezie z roku 1754 na ručním papíře opravňující k vývozu mincí.
„Podobné dokumenty týkající se třeba i místních záležitostí jsou sběratelsky nesmírně cenné. Proto bych byl rád, kdyby se na mě obrátili lidé, kteří nějaké takové věci mají,“ vybídl.
„Každopádně ať nikdo nikdy nic neodlepuje nebo nevystřihuje. Jednou k nám přišla paní s výstřižky z novin. Kdyby je nechala pohromadě, měly by daleko větší hodnotu,“ uzavřel sběratel.
