Raška navíc za skoky na velkém můstku přidal stříbro.
Město se nyní rozhodlo po půlstoletí od jeho triumfu sportovce opakovaně připomenout.
„Jiřího Rašku vzpomeneme například při tradičních Raškohrátkách v areálu frenštátských můstků. Konají se 11. února, tedy přesně ve výroční den zlatých skoků. V červnu při Dnu města postavíme na frenštátském náměstí mobilní skokanský můstek,“ vyjmenovala frenštátská starostka Zdeňka Leščišinová.
Ve znamení sportovce, který zemřel před šesti roky, se bude konat i otevření Olympijského parku v Ostravě 9. února nebo červnové Beskydské skokanské turné.
Raška jako jeden z městských symbolů
Ještě letos nechá město opravit schody na skokanském můstku a v budoucnosti chce po Raškovi pojmenovat Základní školu Záhuní. A u příležitosti olympijského jubilea vydalo pamětní medaili.
Pro Frenštát pod Radhoštěm představuje Raška jeden ze symbolů.
„Když si někdo plete Frenštát s Rožnovem, tak stačí dodat Jiří Raška. A je jasno,“ potvrdil Marian Žárský, vedoucí frenštátského kulturního domu. A bez Rašky by Frenštát nejspíše neměl ani skokanské můstky otevřené v roce 1973.
Pamětníci nemohou zapomenout na přivítání olympijského vítěze na frenštátském náměstí po jeho návratu z Francie.
Plánované akce9. února 11. února 17. - 18. února 24. - 25. února 8. června 21. - 24. června 17. - 19. srpna Zdroj: Společnost SnowKidz |
„Jel jsem tehdy autobusem z Kopřivnice do Frenštátu a už při odjezdu byl autobus plný. A pořád jsme někoho přibírali,“ vzpomenul další z frenštátských rodáků, slavný automobilový závodník Karel Loprais. Na náměstí se tehdy vměstnalo zhruba deset tisíc lidí.
Na slavné okamžiky si velmi dobře vzpomíná i Raškova manželka Věra. Jen nedlouho předtím se vrátila z porodnice se synem Jiřím.
„Bylo to náročné, ale krásné období. Olympijský závod jsem sledovala v televizi. Když se Jirka vracel, tak na něj čekalo hodně novinářů,“ popisuje Rašková.
Na druhý den zamířili na oslavu na náměstí. „Stála jsem na podiu a bylo to něco neskutečného. Opravdu krása,“ usmívá se i po letech. Na pořádné domácí oslavy však čas nebyl. „Hned za dva dny odjížděl na další závody.“
Za olympijské medaile Raška dostal televizor a několikatisícovou odměnu. Ale jen potají, protože oficiálně byl veden jako sportovní amatér. Do užívání dostal i automobil Škoda 1000 MB, který později se slevou odkoupil.
Začínal jako sjezdař. „Pak se trhnul. Naštěstí.“
Jen z vyprávění zná závody v Grenoblu Raškův syn Jiří, kterému v době olympiády byly dva měsíce.
„Když taťka začal vyprávět, nikdo ani nedutal a všichni se zájmem poslouchali. A měl mnoho zážitků,“ líčil Raška mladší, který sám závodně skákal a dotáhl to do reprezentace.
„Ale tátovým úspěchům jsem se ani nepřiblížil. A když jsem se skoky končil, otec mě přemlouval, abych to ještě chvíli vydržel. Nebylo to s takovým jménem jednoduché, protože každý čekal, že Raška prostě bude skákat daleko,“ přibližuje postoj mnoha lidí.
Mezi Raškovy kamarády patřil František Pitucha, v 70. letech sjezdařský mistr republiky. „I Jirka začínal jako sjezdař. Pak se trhnul. Naštěstí,“ vzpomenul.
Jako trenéra poznal Rašku Jakub Janda, ještě nedávno úspěšný skokan. „Pan Raška byl hodný i přísný. Díky němu jsem začal skákat,“ přiznal Janda.
Jiří Raška se narodil 4. února 1941. Ač známý sportovec, měl po podepsání petice Dva tisíce slov v roce 1968 velké problémy s tehdejším komunistickým režimem. Kromě olympijských úspěchů získal i dvě medaile z mistrovství světa a v roce 1971 vyhrál Turné čtyř můstků.
Držitel titulu Nejlepší český lyžař minulého století v roce 2011 dostal i státní vyznamenání Za zásluhy. Zemřel 20. ledna 2012, jeho ostatky jsou uloženy na Valašském Slavíně v areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
