Sedíme ve světnici staré usedlosti v Dolejších Kunčicích v kopcích nad Fulnekem. Interiér obnoveného domu připomíná ducha dob dávno minulých: podlaha i stropy jsou dřevěné, zařízení je prosté a skromné, pohled návštěvníka však přitáhnou dvoje kamna.
Jedny s plotnou v kuchyňském koutě nahrazují v běžných domácnostech všudypřítomný sporák. Druhá mohutná kamna s prostorem na ležení jako z obrázků Josefa Lady stojí na opačném konci světnice, prakticky uprostřed domu, a jejich úkolem je celý objekt vytápět. Jsme v domácnosti kamnáře Jana Křivonožky a obojí kamna jsou jeho prvními výtvory.
Od doby, kdy během oprav svého domu Jan Křivonožka tato kamna vytvořil, už uplynulo deset let, dnes patří jejich tvůrce k vyhledávaným řemeslníkům ve svém oboru.
Jsou kamna, která tady vidíme, vaším prvním výtvorem?
Mým úplně prvním samostatným projektem byl tento kachlový sporák (ukazuje do rohu kuchyně – pozn. red.), což není až tak složitá konstrukce. Jezdil jsem se tehdy učit kamnářství do učiliště v Horní Bříze za Plzní a zároveň jsme opravovali tento dům. Byl to začátečnický experiment, věděli jsme, že takový sporák do kuchyně chceme. Má žena na vaření na živém ohni trvala, žili jsme předtím nějakou dobu na Slovensku a tam jsme si na to přivykli. Tehdy jsem ještě nevěděl, jestli se tím budu živit, doufal jsem, že ano, ale alespoň ten sporák jsem si postavit chtěl. Je tam několik věcí, které bych dnes udělal jinak, ale na to, že to byl první experiment, jsem s tím spokojený.
Jaké to je vařit na živém ohni?
Je to zážitek. Není to samozřejmě každodenní věc, protože když je léto, tak zatápět na ohni nedává moc smysl, jsme rádi, že je v domě chlad, takže používáme plynovou varnou desku. Ale občas použijeme kamna i v létě. Od podzimu do jara je pak používáme běžně. Když se s tím člověk naučí dělat, je to velmi efektivní. Topeniště je velmi malé a blízko plotny, takže ta se velmi rychle zahřeje. Takže i kdybych chtěl něco jen rychle ohřát nebo uvařit, tak to jde poměrně dobře.
Jak by si s tím poradil laik, který je zvyklý z moderních sporáků na regulaci teploty?
Myslím, že je to vždy složitější, když člověk neví, jak na to. Je třeba udělat si trochu návyky. Jsem zvyklý rozjet na tom více věcí najednou, je to pomalejší v nástupu, ze začátku třeba trvá, než se zahřeje větší množství vody, ale pak je najednou všechno rychle hotové. Dobré je to na delší vaření, když se třeba dělá vývar, tak ho stačí odstavit na kraj plotny a může to tam bublat celý den, nechá se to „táhnout“, jak se říká. Má to akumulaci, a když se to rozehřeje, tak si to dlouho drží to teplo. Ale na topení to není, na to máme ta velká kamna.
Ta vznikla ve stejné době?
O rok později, v roce 2012. Ta už byla mnohem složitější, protože se jedná o těžká sálavá kamna, která mají asi tři tuny a zasahují do tří místností. Jsou tam komplikovanější tahy a velké složité ohniště, ale jsou mnohem účinnější. Topí se v nich jednou denně, ráno se do nich naloží nosič, který obsahuje tak deset dvanáct polínek, během dvou hodin to shoří a kamna pak hřejí celý den a vyhřívají celý dům. Je to extrémně pohodlné i pro moderní lidi, kteří mají hodně aktivit, takže nemohou být celý den doma a starat se o oheň.
A když přijdou velké mrazy?
Když jsou extrémní mrazy jako loni, když bylo třeba minus dvacet, tak buď stačí přiložit o něco více dřeva, nebo zatopit dvakrát denně, ráno a večer. To ale platí u domů, které jsou na tom dobře tepelně. My tady máme starý kamenný dům, kámen není dobrý izolant, takže první dva roky jsme topili mnohem více, ráno i večer. Pak jsme dům zateplili lněnou izolací, udělali jsme fasádu a to nám velmi pomohlo. Teplo se tady drží více, topíme mnohem méně.
Jste s vašimi prvními kamny spokojen, nebo byste je dnes udělal jinak?
Tady ta těžká kamna fungují skvěle, účinnost je vysoká. Asi bych tam dnes udělal takovou vychytávku, takzvaný hypokaust do podkroví, protože v první fázi jsme v podkroví vůbec nebydleli a nevěděli jsme, jestli tam někdy budeme bydlet.
Vy jste ale vystudoval úplně jiný obor, a to fyziku. Jak jste se pak ke kamnářství dostal?
Dělal jsem matematické modelování v atmosféře, protože jsem studoval teoretickou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. To vzdělání je dobré k tomu, že si na tom člověk vytrénuje mozek. A u toho matfyzu je to takové, že si člověk hledá zajímavé koníčky, aby se z toho nezbláznil, protože je to fakt těžká abstraktní škola. Bral jsem studium jako výzvu, jestli to zvládnu, ale měl jsem zároveň potřebu vyvažovat to tradičními řemesly a dalšími aktivitami.
A najednou jsem zjistil, že ty další věci jsou pro mne mnohem zajímavější. Vykrystalizovalo to naším působením v ekovesnici Zaježová na Slovensku a následně naším rozhodnutím nevracet se do Prahy, kde jsem měl rozdělaný doktorát, ale žít na vesnici. I když to znamená více práce, občas z toho bolí záda, ale ta práce nás naplňovala, dávala nám smysl.
Zmiňujete ekovesnici Zaježová. Byla pro vás zlomová?
Po vysoké škole, ještě než nastoupíme do normální práce, jsme si chtěli vyzkoušet dobrovolnictví. Rozhodli jsme se pro stáž v Zaježové, kde jsme si vyzkoušeli péči o statek, o zvířata, o zahradu, měli jsme na starosti i řemeslné kurzy, takže jsme se naučili pracovat například s ovčí vlnou nebo tradiční tesařství. Naučili jsme se dělat hliněné omítky a spoustu dalších dovedností a já jsem tam také pomáhal jednomu kamnáři, takže jsem se seznámil i s tímto řemeslem. Viděl jsem, že to funguje, že to dává smysl a taky že je o to zájem. Vzhledem k tomu, že jsem fyzik a řadu věcí u kamen člověk musí vypočítat, přišlo mi, že je to řemeslo pro mne.
Takže jste to začal i studovat?
Přihlásil jsem se na učiliště v Horní Bříze na Plzeňsku a rok jsem tam jezdil na dálkovou rekvalifikaci.
V oboru se odlišujete stylem toho, co děláte. Vaší specializací jsou právě velká akumulační kamna. Věděl jste už tehdy, že chcete dělat právě je?
Ano. Když jsme opravovali dům, myšlenka vytápění těmito kamny byla předem daná. Dlouho jsem přemýšlel, jak je přesně tvarovat, jak je udělat do dalších místností, do koupelny i ložnice. Bylo to náročné, protože jsem ještě pořádně nevěděl, jak skloubit design s technickými parametry, aby to fungovalo, ale to je to řemeslo. Pokaždé umět zvládnout zadání originálně.
Jaké pak byly začátky vaší řemeslnické dráhy?
Byly poměrně pozvolné. Já jsem během začátků kombinoval kamnářství a práci se dřevem. Nejčastěji jsem dělal masivní dřevěná schodiště, kdy jsem byl díky Zaježové navázán na stavitele slaměno-hliněných domů. Začátky tedy byly takové kombinované, od roku 2013 jsem už ale dělal naplno kamna. První dva roky byly peklo. Člověk nevěděl, jak si to naplánovat, chvíli bylo málo práce, chvíli strašně moc, nestíhal jsem, neměl jsem čas na rodinu, než jsem se to naučil zorganizovat. Ale zvládli jsme to jak rodina, tak já – fyzicky i psychicky. Dnes už jsme někde jinde, je nás mnohem více, mám na to tým sedmi lidí, takže můžeme dělat i relativně velké projekty.
Kolik těch zakázek máte?
Loni jsme udělali 25 projektů, tedy 25 velkých kamen. Tedy 25 domů, příběhů lidí i staveb. Možná ještě budeme moci dělat více, ale o moc ne, jinak bychom se museli rozštěpit na více part, a to nechceme. Spíše ať máme možnost dělat větší projekty, ale ať nad tím máme dohled, ať se s tím můžeme mazlit.
Chápu správně, že se specializujete spíše na přírodní bydlení?
Je to různé. Velmi rádi děláme do slaměno-hliněné a přírodní architektury, ale nezaměřujeme se na jediný typ staveb. Jsou to sice nádherné domy, většinou si rozumíme i s majiteli, ale je to jen 30 procent zakázek. Zbytek jsou běžné domy, i když je pravda, že většina našich zákazníků nějak vztah k přírodnímu stavitelství má. V poslední době děláme projekty do moderních domů, energeticky pasivních, které jsou designově řešené, vzhled kamen se snažíme vyladit tak, ať to sedí. I tohle máme rádi.
Jak nákladný je provoz takových kamen?
Je třeba říct, že jako investice jsou ta kamna velmi drahá záležitost. Váží tři tuny, to znamená, že se musí koupit tři tuny materiálu, někdo to musí vymyslet a postavit. Když to srovnáme v rámci topidel na dřevo, jsme výrazně dražší. Vezmeme-li nejjednodušší krbová kamna, která se prodávají v hobbymarketech, to jsou řádově desetitisíce korun. My jsme o jednu nulu dále. Ale také jsme dále hmotností i složitostí. Pak je otázka návratnosti našich kamen. Občas nám lidé hlásí, že ročně ušetří díky našim kamnům deset nebo patnáct tisíc korun, ale i v takových případech je návratnost v desítkách let. Přijde mi však, že se takové srovnání nedá použít. Když si koupíte levná kamna, taky s nimi vytopíte dům, ale nemá to tu hodnotu, ten estetický prvek, nelehnete si na ně. Ta funkčnost je prostě jinde.
