„Schránku s odkazem z minulosti jsme při opravách nenašli. Údajně je někde ve zdech, ne ve střeše. Takže je šance, že ji tu někdo ještě objeví,“ říká starosta Hlučína Pavel Paschek.
Sám k materiálům přidal ručně psaný vzkaz. „Připomínám, k čemu kaple slouží a že pořád existují lidé, kteří se o ni nezištně starají. Je to prosba pro budoucí generace, aby se zamyslely, zda se o svatostánek starají tak, jako se staráme my,“ přiblížil starosta.
Právě péčí místních je bobrovnická kaplička specifická. Na jejím místě stávala dřevěná kaple sv. Huberta, kam se chodili honci modlit před lovem i po něm. Poté, co vyhořela, se lidé před dvěma staletími penězi i materiálem složili na kapli zděnou, zasvěcenou sv. Prokopovi. Sami ji spravili i po válce, z darů věřících se opravuje a vybavuje stále. Střechu teď za 450 tisíc korun nechal vyměnit Hlučín.
O kapli Bobrovničtí pečují dál. „Měním květiny, zametu venku, uklízím uvnitř,“ líčí Eliška Kotlářová. Třikrát do roka jsou tam mše svaté, lidé ale chodí častěji. „Teď máme májové pobožnosti, na podzim říjnové. Děláme křížové cesty, za každého zemřelého se modlíme. Scházíme se tu s ostatními babičkami, pravidelně nás je asi patnáct,“ vysvětluje Kotlářová.
V kapli jsou i pamětní desky se jmény obyvatel Bobrovníků padlých za I. a II. světové války. Právě ve zdi za nimi by podle pamětníků měla být pamětní schránka z minulosti.
