Dvaadvacetiletý Karel Doležal z Ostravy (profesní instagram zde) se nevyhýbá ani tetovacímu strojku, jeho stěžejní činností je ale právě tebori. Tato technika je spojená i s japonskou mafií jakuzou.
„Stigma jakuzy je živé i v současné japonské společnosti, kromě Japonska je ale tebori uznáváno všude v okolním světě,“ vysvětluje mladík, který je absolventem ostravské Střední umělecké školy na Poděbradově ulici.
Tetování se ostatně promítlo i do jeho studií: „Má maturitní práce se týkala klasického japonského tetování formou linorytu. Tehdy už jsem věděl, že se tímto chci do budoucna živit. Já se mimo jiné věnuji i sestavování příběhů z jednotlivých motivů. Každé tetování znamená něco jiného, a jakmile se kombinují, také to už znamená zase něco dalšího. Obsahují v sobě celou japonskou kulturu, jednotlivé legendy a mýty.“
Irezumi nebo tebori, jak se v tom orientovat?
Jedná se o styl japonského tetování irezumi, což je od slov ire a zumi, a znamená vkládat inkoust do kůže. Při práci s technikou tebori, tedy s bambusovou hůlkou, zapojujete obě ruce, takže se jedná o dvouruční techniku, kdy se pravá ruka používá na celkový pohyb s hůlkou, ale palec levé ruky slouží k jejímu odložení nebo ke korigování pohybu. Základní pohyb typický pro tuto techniku zahrnuje i nadzvedávání kůže, čímž se lehce natrhne a vytváří se jiný efekt, barva se tímto více rozpíjí, což je dobře, protože vytváří plynulou plochu.
Jak jste se k oblasti japonského tetování a asijské kultury dostal?
Otec, který má akademii bojových umění, mě k ní vedl. Když to tak vezmu, naučil mě jíst dříve hůlkami než příborem, k tomu se přidružila záliba v kreslení, která se stala nedílnou součástí mého vyjadřování. Potom jsem objevil vizuální kouzlo japonského tetování, které je velkoformátové. Ve speciálním názvosloví se mu říká horimono a dosahuje rozměrů obleků. Tato finální forma pak pokrývá celé tělo. Až na jistá místa, což souvisí právě s jakuzou, protože její členové nesměli tetování ukazovat na veřejnosti, a tak končilo společně s rukávem.
Máte přehled, kde se můžete setkat se svými nejbližšími kolegy v tebori?
Nejblíže ve Francii, v Německu. Celkově se japonskému stylu tetování tebori věnuje na celém světě asi jen tisícovka lidí. A to nemyslím ty, kteří používají strojek. Strojkem může člověk vytvořit překrásné irezumi, ale za použití tebori se člověku dostává určitá čest a ojedinělost spojená s autenticitou. Lidi, kteří se věnují japonskému tetování s pomocí strojku, najdeme i v Praze. Jsem s nimi v kontaktu, a pokud je to možné, vzděláváme se navzájem.
V Japonsku se má praxe tak, že přijdete k mistrovi, necháte se potetovat. Teprve po nějaké době, pokud mistr dovolí, se můžete účastnit studia. Třeba sedm let u tatéra bydlíte, děláte pro něj všechny práce, od vaření po uklízení podlahy. Potom třeba povolí, ať mu svážete jehly, připravíte barvu. Do samotného tetování se můžete pustit až po několika letech.
Proč si vybrat právě tento typ tetování?
Třeba už jen pro ten efekt těžké dosažitelnosti, a tím pádem i výjimečnosti. Výjimečnost z japonského tetování vytváří už třeba jen specifické vkládání barvy pod kůži. Barvy u techniky tebori vypadají lépe, čím jsou starší. Obvykle je to naopak. Vizuálně se jedná o velký rozdíl. Japonské tetování je specifické, ale zájemci o tebori se najdou a jsou této oblasti také o to více oddaní. Musí si však o technice i něco nastudovat, aby pochopili, co na sobě nosí. Klienty si tak radši sám vzdělám. Není to záležitost na jedno sezení. Celý oblek je záležitost několika let a to už se mezi mnou a zákazníkem buduje respekt.
Jak se projevila na vašem oboru současná koronakrize?
Od března jsme na tři měsíce museli zavřít, v současnosti se vše navrací do normálu, zájem o tetování je velký. V době izolace jsme měli čas na jiné formy propagace, třeba na výrobu stylových triček, ale já si vytvořil osobitou variaci na japonské tetování s motivem rybky kingyó, říkám mu koronarybka a obsahuje motiv roušky i toaletního papíru. Už jsem si i jednu sám vytetoval.
