S týmem dobrovolníků a štětečkem v ruce na místě prohrabala každý metr, vůbec poprvé v životě si tam zkusila i lezeckou techniku, když se musely s kolegyní z krajského úřadu při záchraně vybavení ze spáleniště jistit. I po pěti měsících v ní žhářský čin dvou mladíků vyvolává silné emoce.
Před několika dny jste v Praze jednala o dalším osudu zamrazených vzorníků látek. Jaký bude?
Pomoc s jejich vysoušením nám nabídly Národní technické muzeum a Národní knihovna. Jde o třináct palet. A na nich vzorníky, dezénové knihy, karty na vzorování i cívky s přízí. Tedy tři různé materiály, papír, látka na papíru a příze. Ve spolupráci s oběma organizacemi můžeme vysušit všechno, použijí více technologií. Něco se bude řešit pomocí sublimace ve vakuu, něco proložením savou vrstvou a lisováním ve vakuové baličce, něco musí do vysoušecí komory. Postupy mi popsali a něco i ukázali.
Už víte, kdy budete vzorníky do Prahy převážet?
Vysoušecí komora bude přístupná na podzim, máme tedy nejvyšší čas začít s administrativou. Potřebujeme závazné stanovisko památkové péče, musí se dohodnout třístranná smlouva. Je to akorát, abychom to do podzimu stihli, přes prázdniny se například neschází zastupitelstvo města. S převozem počítáme na konci léta.
Po rozmrazení se všechny předměty zrestaurují?
Už během rozmrazování budeme hodnotit, co a jak se zachovalo. Ke každé položce přijde poznámka o jejím stavu, včetně vyčíslení nákladů na obnovu. Nejlepší variantou je stupeň jedna, znamená téměř žádné poškození, jen zamočení, kde se restaurování odhaduje na 500 korun za kus. Naopak čtvrtý stupeň je těžké poškození, které zahrnuje papír zkřehlý a zuhelnatělý ve větším rozsahu, výrazné zatekliny a výrazné ztráty informací dokumentu, kdy se restaurování odhaduje na 5 až 6 tisíc korun za kus. Pátý stupeň je velké poškození bez možnosti záchrany. Na konci budeme mít představu, kolik bude stát obnova. Je to lepší vyhlídka, než když se hned na začátku odhadovalo 150 tisíc za svazek, to jsme byli trošku v šoku.
Jaká část artefaktů se po požáru vlastně zachránila?
Odhadujeme to na šedesát procent ze všeho. Novodobějších vzorníků se zachovalo víc a jsou v lepším stavu, některé byly jen promočené. Těch shořelo zhruba dvacet procent. V části, kde byl starší archiv, bylo ložisko požáru, a tam to bylo obráceně, podařilo se vytáhnout jen pár knih. Při vyklízení nám pomáhala paní Jitka Navrátilová, která třicet let v dezinatuře pracovala. To byla obrovská pomoc, přesně věděla, o co jde a jakou to má hodnotu. Zda jde o dezénovou knihu, vzorník, nabídkový katalog. První den vyklízecích a záchranných prací ale nebyla u balení s evidencí a materiály se balily poměrně živelně. Při rozmrazování by ještě právě paní Navrátilová mohla přiřadit řadu věcí k sobě, určit neidentifikované nebo nečitelné věci. Teprve potom budeme definitivně vědět, co a v jakém stavu máme.
Jaké vám na požár a dny po něm zůstaly vzpomínky?
Ten den jsem dostala na mobil fotku se zprávou, že hoří Karnola. Byla vyfocená ze strany od ulice, takže jsem si říkala, že to je dost daleko. Asi deset minut nato mi ale volal pan tajemník, že hoří dezinatura. Ještě dnes mám problém o tom mluvit. Bylo to strašně silné. Vůbec jsem to nemohla pochopit.
Jela jste na místo?
Jela jsem se tam podívat. Stála jsem za páskou, dovnitř nebylo jak se dostat, byli tam hasiči. A stejně bych tam nebyla nic platná. Druhý den po požáru jsme šli dovnitř a těžko se popisuje to, co jsem cítila. Vztek, zoufalství, lítost. Ale byla jsem i trošku překvapená. Když jsem den předtím viděla po dvou hodinách hašení stále celé patro v plamenech, čekala jsem, že textilní stroje budou o patro níž. Že podlaha prohořela a všechno bude totálně pryč. Místnost ale zůstala a stroje byly na svém místě. Jsou sice poškozené, ale už se nepředpokládalo, že by se na nich tkalo, měly být na ukázku. Myslím, že do tohoto stavu jsme schopní je dostat, což odsouhlasila i rada. Zachráněné věci jsme odvezli do mrazíren a další část necháváme doschnout volně. Archiv nám poskytl nevyužívanou část, kde jsme je rozložili na regály, a vypadá to nadějně.
Před a po požáru    |
Co je to vlastně dezinatura?
Dezinatura je absolutně nejtajnější místo v každé textilní výrobě. Vymýšlely se tam dezény, sbírala se inspirace z celého světa. I když lidé z textilky navštívili jinou výrobu, do dezinatury nikdy nesměli, opravdu se to střeží. Sem bychom se taky nikdy nepodívali, kdyby výroba Karnoly neskončila. Byl zde archiv, vývoj vzorků, zapracovávala se zde zpětná vazba z provozu, na vytloukacích strojcích pro karty na vazbu se chystaly karty. To jsou štítky z tvrzeného papíru s vyraženými dírkami, posvazované prošitím, které tvoří pás se vzorem do strojů. Ten se nastrčil do stroje a on podle toho tkal dezén.
Co je po požáru nevratně pryč?
Nejstarší vzorníky. Byla to krásná díla, ručně psaná krasopisem. Měly poctivé vazby, šlo o knihy tlusté i dvacet centimetrů. Precizní práce, umělecké dílo. Byly v ohnisku požáru. Podařilo se nám zachránit pár vzorků z počátku 30. let minulého století, ty nejstarší však byly z roku 1862. Je zajímavé, že když jsme je před požárem namátkově otvírali, sami jsme se divili, že některé vzory jdou zase do módy. Je to taková spirála, jen se trošku mění materiály.
A samotná budova?
Do patra nad dezinaturou je zákaz vstupu. Podlaha je tak prohořelá, že místy vidíte skrz. Požár byl sice založený v dezinatuře na zemi, ale hořelo vrchem a přes strop do další části. Neprohořela podlaha dezinatury, ale strop nad ní. Za doby provozu se o patro výš skladovaly příze, kdyby tam teď byly, byl by to konec.
Až se všechno zrestauruje, bude znát, že Karnola vyhořela?
Dezinatura měla zůstat netknutá, i stroje se měly jen zbavit prachu a zůstat tak, jak v nich byly navázány jednotlivé osnovy. Tam to opravdu vypadalo, že někdo jen odešel na svačinu, že tam provoz pořád běží. Když jste vešla do archivu, byly tam regály nacpané odshora až dolů vzorníky, velké tlusté knihy, jeden hřbet vedle druhého. Na stěnách ocenění, která Karnola získala. Rozložené krabičky s medailemi, účetní knihy. Tento moment posledního dne a soubor toho všeho byl světově unikátní. Tam se zastavil a zároveň nezastavil čas. Viděla jste celou historii od počátku až do roku 2003, kdy výroba skončila. Myslím, že toto už se nepodaří ani naaranžovat.
Plánuje se teď nějak zohlednit i požár?
Podle zástupců Národního památkového ústavu by bylo dobré nechat tam nějaký koutek jako memento na požár. Teď je ale potřeba dostat to do reálu. To, co je ohořelé, strašně čpí. Když odtamtud po deseti minutách vylezete, jste jako uzenka. Je složité to uvést do stavu, aby to vyhovovalo všem normám. Je to ale jedna z variant. Nechávali jsme i lehce ohořelé, novější s umělými vlákny i z jedné strany šeškvařené cívky s přízí. Jestli se použijí, to nevím.
Kdy bude o budoucnosti Karnoly jasněji?
Do 20. května má být kompletní stavební projekt se zapracovanými změnami po požáru. Do prázdnin by měly být zřejmé i všechny další změny způsobené požárem. Do konce roku pak i vyhodnocený stav materiálů z mrazíren.
Stav nejcennější části Karnoly Krnov po požáru
22. prosince 2017 |
5. ledna 2018 |
