Budova staré karvinské radnice, vlevo kostel sv. Jindřicha. Radnice byla...

Budova staré karvinské radnice, vlevo kostel sv. Jindřicha. Radnice byla zbourána na začátku 60. let minulého století, ani kostel se nepodařilo zachránit, byť kvůli němu údajně vznikla petice. Foto z roku 1916. | foto: Státní okresní archiv Karviná

Dvacetitisícové město zmizelo. Z poddolované Karviné zůstal jen křivý kostel

  • 11
Planina s odkališti, těžními věžemi a nahnutým kostelíkem. Tak vypadá lokalita, kde ještě před sedmi desetiletími stálo město s více než dvaceti tisíci obyvateli. V seriálu iDNES.cz Zaniklá místa se věnujeme staré Karviné, jejíž rozvoj i zánik způsobila těžba uhlí.

Příští rok si v Karviné připomenou 750 let od první písemné zmínky o městě. Chystají se proto velké oslavy, magistrát výročí hojně zmiňuje už nyní.

Veselit se však bude o několik kilometrů jinde, než původní Karviná stála. Časem se z ní totiž stala periferie a její současný název Karviná-Doly jednoznačně vystihuje, co nad lidmi i domy nakonec zvítězilo.

„Bylo tam krásně, místo mého mládí. Bydleli jsme kousek od školy a ulice v duchu vidím dodnes. Na původní místo nejezdím, protože je to tam k nepoznání,“ posteskl si 81letý Jiří Durczok, který nyní bydlí v nedalekém Havířově.

Barokní kostel svatého Petra z Alkantary

Má pravdu, z původní Karviné zůstal jen kostel svatého Petra z Alkantary, který zůstává mementem zániku. Také on nese jasné stopy důlní činnosti. Kdysi stál na kopci asi o třicet metrů výše. „Jezdili jsme od něj na sáňkách,“ vzpomíná Durczok.

Dnes kostel upomíná na světoznámou věž v italské Pise, protože vlivem poddolování nejen poklesl, ale také se vychýlil o téměř sedm stupňů na jih. V posledních letech se tak z něj po rozsáhlé rekonstrukci stalo velké turistické lákadlo.

Parcely ohraničují stromy, ale domy už chybějí

Také Radim Kravčík, historik a kastelán karvinského zámku Fryštát, prostorem někdejší Karviné občas prochází. Ačkoliv tam nikdy nežil, a k místu proto nemá žádnou citovou vazbu, přiznává jisté pohnutí.

„Díváte se třeba na místo, kde stávala dělnická kolonie. Vidíte zelenou plochu a ovocné stromy, které ohraničovaly jednotlivé pozemky. Jen domy chybějí,“ popisuje historik, který se spolupracovníky připravuje na příští rok publikaci právě o zmizelých karvinských dělnických koloniích.

Když je člověk pozorný, ještě ze staré Karviné narazí na základy různých budov nebo si může všimnout pozůstatku schodiště hrobky šlechtického rodu Larisch-Mönnichů.

„Ten prostor je dnes už k nepoznání, důlní činnost krajinu totálně změnila. Nepochopitelné, že ještě před sedmdesáti lety na stejné lokalitě stálo více než dvacetitisícové město,“ podivuje se Kravčík.

Karviná měla podobný vývoj jako Ostrava. Ještě na začátku 19. století to byla zemědělská obec, ve které úřady evidovaly 106 domovních čísel a 630 obyvatel. Lokalita byla známá především chovem dobytka, zejména ovcí.

„Vysoká kvalita vlny karvinských ovcí přinášela majitelům panství velké zisky. V roce 1840 počet ovcí chovaných na karvinském panství dosahoval čtyřiceti tisíc kusů,“ přibližuje Kravčík.

Jenže to už se Karviná začala měnit. Tamní ložisko uhlí bylo příliš velkým lákadlem a poptávka po surovině se v době průmyslové revoluce stále zvyšovala. Dolů rychle přibývalo, další velký impulz dostalo město napojením na železnici.

Jak vznikl název Karviná?

Původ názvu takřka šedesátitisícového města je částečně zahalen tajemstvím. Pojmenování nejspíše pochází ze slovanského slova karwa – kráva.

Na začátku 14. století historické prameny uvádějí sídlo jako Carwina, což opět znamená místo k pasení krav. Existují však ještě jiná historická vysvětlení. Keltský základ může mít název karvín, případně je Karviná zkomoleninou pojmenování chorvatských přistěhovalců.

A konečně se název může vztahovat k časům, kdy se v Karviné nacházela kárná lavice, tedy kara. Ještě za první republiky se město psalo Karvinná, současný název zvítězil ve veřejné soutěži na pojmenování přesídleného města složeného z více obcí.

Zdroj: Michaela Zormanová, Magistrát města Karviné

Do města na konci 19. století proudily davy lidí toužících po práci. Nejvíce jich přicházelo z Haliče, tehdejší zaostalé severovýchodní části rakousko-uherského mocnářství, na pomezí dnešního Polska a Ukrajiny.

Malý kostelík sv. Petra z Alkantary přestal počtu věřících stačit, proto byl vystavěn velký kostel sv. Jindřicha. Nechyběly školy, pivovar, hotel, hospody, obchody...

„Ve 30. letech 20. století žilo v Karviné 22 tisíc obyvatel. Bylo to rozvíjející se industriální město,“ připomíná Kravčík. Většina lidí se hlásila k polské národnosti, ve městě žili ale také Češi, Němci a Židé. Trochu raritní byla přítomnost několika desítek Italů, potomků budovatelů železnice.

První sídliště po válce? V nové Karviné

Právě ve 30. letech se někdejší „černé požehnání“ stalo současně zkázou. Vlivem těžby uhlí začaly praskat některé domy a terén klesat. Poté se začalo uvažovat o sloučení s okolními obcemi, což se hned po konci 2. světové války ukázalo jako nutnost.

Nakonec padlo rozhodnutí o sloučení Karvinné, jak se tehdy psalo, Fryštátu, Darkova, Ráje a Starého Města do jednoho celku s názvem Karviná, který byl založen v roce 1949. Už do roku 1946 se však datují začátky sídliště v Karviné – Novém Městě, které se tak stalo prvním poválečným sídlištěm u nás.

„A po roce 1948, kdy se chopili moci komunisté a těžký průmysl se stal prioritou, padl definitivní verdikt, že zástavba staré Karviné bude obětována těžbě a obyvatelstvo přesídleno,“ zmiňuje historik dobu, kdy každý protest týkající se zplanýrování města byl chápán jako vlastizrada.

Přesto historici objevili petici proti demolici kostela sv. Jindřicha. „Samozřejmě neměla šanci na úspěch,“ poznamenává Kravčík. Kostel padl v roce 1960.

Lidé z kolonie si stěhováním pomohli k lepšímu bydlení

Pak už mělo vše jasný scénář. Zatímco starou Karvinou brázdily buldozery, které srovnávaly město se zemí, nedaleko odtud, například v městské části Ráj, se stavěla nová velká sídliště.

„Ne všichni však vnímali stěhování negativně. Například mnozí lidé v dělnických koloniích přivítali bydlení v nových domech, kde měli zavedenou teplou vodu,“ upozorňuje Kravčík.

K zemi šel také zámek Solca, který patřil k největším v kraji a jenž v roce 1873 nechal postavit rod Larischů. Novorenesanční dvoupatrová budova s rozsáhlým parkem byla ozdobou regionu, jenže sídlo v roce 1944 obsadila německá armáda a v prosinci téhož roku vyhořelo.

Po válce byl zámek zkonfiskován, požárem poničená část zbourána. Zbytek se ještě renovoval a fungovala v něm například zubní ordinace. Brzy se však i tam projevilo poddolování a v roce 1953 zmizela i zbývající část zámku, následována parkem i rodovou hrobkou.

Karviná si nyní svou pohnutou minulost připomíná. „Jakmile jsme na oficiální městský Facebook umístili krátké články o staré Karviné s fotografiemi, zájem se okamžitě znatelně zvýšil,“ konstatuje mluvčí karvinského magistrátu Šárka Swiderová s tím, že staré město stále žije, byť už jen ve vzpomínkách.

Značka ukazuje na lokalitu, kde stálo centrum staré Karviné.

Značka ukazuje na lokalitu, kde stálo centrum staré Karviné.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz