Po dlouhá desetiletí byla vedoucí kina Jarmila Kučerová, která loni odešla do důchodu, aby předala žezlo dalším následovníkům.
Odcházíte z Minikina, je to vaše osobní rozhodnutí? Proč?
Ano. Ne že by mě to nebavilo, ale potřebuju změnu. Minikino nebylo klasické kino, je vybudováno v náhradních prostorách a jeho zázemí je nedostačující. Když bylo kino nové, tak se to dalo tolerovat, navíc jsme hráli méně, jen jedno představení denně. Čím více se program naplňoval, začaly se dělat přehlídky, projekce pro děti, pro seniory, noční kino, letní kino, tak po deseti letech jsem už unavená.
Minikino má za sebou několik etap, prošlo digitalizací, diváckými rekordy, ale zázemí tomu neodpovídá?
Takto malé zázemí je neúnosné a bude to také na novém vedení kina, aby tuto situaci začalo řešit. Když jsme byli dva v kanceláři, která je jen krátká nudle bez klasických oken, a telefonovali jsme, tak jeden z nás musel jít na chodbu, kde procházejí diváci.
Můžete připomenout původní účel Minikina, když ještě sídlilo na třídě Československých legií v prvním patře činžáku?
Byla to předváděčka filmů pro kinaře v regionu, chodili se tam dívat, aby se mohli rozhodnout, co je vhodné nasadit do zdejších kin. Pak se otevřelo kino pro veřejnost. Původně to ale byla kancelář a šatna náměstka, které se tak proměnily v pozitivní místo pro lidi. Byl to luxus, jít do kina v domě, kde se bydlí, vzít si nápoj do sálu a jít do komorního prostředí. Majitelem byl bývalý Filmový podnik, nabízel mnohem lepší zázemí, kde jsme byli odhlučněni od provozu kina.
Jak konkrétně fungovala činnost předváděčky? Které filmy bylo třeba pro našince nebezpečné nebo nevhodné hrát?
Princip byl v tom, že se vedoucí kin chodili dívat na filmy, které půjdou do kin. Podstatou byl ale ideologický smysl, chodili se tam totiž také dívat funkcionáři z výboru KSČ, aby věděli, co jde do kina, a mohli se k filmům zavčas vyjadřovat. Někdy se stalo, že třeba filmy, co šly do celostátní distribuce, tak nebyly vhodné pro náš region, třeba některé filmy od Věry Chytilové.
V čem byly filmy ostravské rodačky nevhodné?
To byl případ filmu Panelstory. V tehdejší době se příliš nevysvětlovalo, proč něco je a není zakázáno. Bylo to zkrátka pro veřejnost nevhodné. Ve filmu bylo s ironií a sarkasmem ztvárněno jak budování sídliště, tak nezidealizovaní lidé, kteří tam žili.
Jak se změnil provoz kina v jeho novém místě, vedle kostela sv. Václava? Nebáli jste se odlivu stálých diváků? Navíc v téže době se v Ostravě otevřel první multiplex s osmi kinosály.
Věřila jsem, že se tady projekce zavedou, prostředí vypadalo lépe, hodně kino posunula zdejší kavárna. Obavu jsem měla, zda se ujmou projekce pro děti, navíc nabídka není příliš rozmanitá, převažují americké filmy. V centru města nebylo dostatečné sociální zázemí, od možnosti parkování až po nákupy. Řadě lidem vyhovovala možnost nakupovat a pak jít do kina. Naopak k nám začali chodit ti, kterým vadilo, že na kulturu musí chodit kolem obchodů, kde visí prádlo. Divák se nenechal semlít tím pragmatickým systémem všechno v jednom. Po projekci totiž pak není kam jít, nejsou tam vinárny, nanejvýš jde sednout do auta a odjet. Naopak tady chodí lidé, kterým vadí reklamy, konzumace popkornu či svítící mobily v kinosále.
Co k vám nejvíce přitáhlo diváky a jak se promítla do provozu kina tolik diskutovaná digitalizace?
Vyskytlo se několik dobrých titulů, které sem natáhly lidi. Pak kinu paradoxně nejvíce pomohla digitalizace, protože před ní jsme dostávali filmy se zpožděním až po projekcích v multiplexech, v současnosti jsme v tomto na stejné úrovni. Chodí k nám díky tomu více diváků než dříve.
Digitalizace rovněž přinesla fenomén stahování filmů, jak se to projevilo?
Tím, že chodí méně mladých lidí, nejvíce diváků je ve věku střední generace, kdežto náctiletí k nám chodí minimálně, i vysokoškoláků je méně, protože filmy si stahují, jít do kina je možná pro ně ztráta času. Naše generace byla navyklá od mládí chodit do kina. Další nevýhodou je zdražení vstupného, oproti třeba divadlu, dříve v tomto směru existoval velký rozdíl, dnes hrajeme průměrně za stovku, za sto šedesát v multiplexu, ve srovnání se vstupným do divadla je to nepoměr, na živé představení je snížené vstupné sto korun. Takže dnes už chodit do kina není levná záležitost, jak tomu bylo dříve.
Když jste teď odešla, nebude vám provoz kina chybět?
Naopak, těším se na to, že budu chodit do kina, třeba i o něm psát a budu si více všímat obsahu filmů, než abych hlídala, kdy a kam má kopie odejít.
Co považujete za důležité předat svým následovníkům z hlediska profese?
Je důležité mít svůj styl, není šťastné, když si kinař vyzobává jenom nejúspěšnější tituly. Existuje nevyrovnaná dramaturgie. Dávat filmy v atraktivních časech, jít do repríz, udělat před filmy úvody. Důležité je filmy dobře nasadit.
