Návštěvníci ostravské zoologické zahrady sice musí na otevření nového Pavilonu evoluce čekat až do jara, ale jeho první obyvatele mohou pozorovat ve venkovních výbězích už teď.
„Ve venkovní voliéře jsou zatím vidět dva druhy ptáků, papoušek žako velký a drobná volavka bukáček malý, ale také první druh primátů. V odděleném výběhu s listnatým lesem a částí rybníka už dovádí unikátní skupina vzácných kočkodanů Dianiných. Má deset členů a je tak největší na světě – spolu se stejně početnou skupinou v Americe,“ říká mluvčí zahrady Šárka Kalousková.
Noví obyvatelé voliéry |
Nový pavilon s obří voliérou pro lidoopy stál město 136 milionů korun, z toho 92,5 procenta uhradí evropské fondy.
Na dokončení Pavilonu evoluce, který umožní přesunout šimpanze i další primáty z betonových kobek a zastaralý pavilon opic časem zbourat, čekají ošetřovatelé zvířat už několik let. Rekonstrukce bývalého pavilonu vodních ptáků s nově vybudovanými přírodními výběhy měla být totiž hotová už dávno. Ale zdržela se. Mimo jiné i proto, že město muselo opakovat výběrové řízení na dodavatele odolných umělých stromů.
„Nebyli zájemci, ale už je vše vyřešeno,“ říká mluvčí města Andrea Vojkovská.
Vypouštění pomohly silné větve
„Vítězná firma už zahájila montáž umělé vegetace do venkovní voliéry i vnitřních ubikací,“ potvrdila Kalousková. „Kvůli úpravám zázemí tam zatím kočkodani obývají provizorní prostory a brzy je čeká poslední stěhování. Ve svém venkovním výběhu, kde se rychle zabydleli, už ale zůstanou,“ upřesnila mluvčí zoo s tím, že postupně se do Pavilonu evoluce nastěhují šimpanzi i další zvířata. V jeho vnitřní části uvidí návštěvníci příští rok například ryby a mnohé zástupce hmyzí říše, jakou jsou brouci nebo štíři.
Největší význam má ale nový pavilon pro chov primátů. Přestěhovaným kočkodanům změnil život. „V srpnu si začali zvykat v novém zázemí. Začátkem září jsme je chtěli vypustit ven. Napoprvé se to ale nepovedlo. Došli vždy jen na konec spojovacích tunelů, koukali ven, ale žádný nevyskočil na blízká lana,“ líčí ošetřovatelka Jana Kanichová. Ošetřovatelé brzy pochopili důvod – zvířata se bála neznámé vzdálenosti. K ústí tunelu proto přidali silné větve. Pak už se vypuštění podařilo. Během dvaceti minut byla venku celá skupina.
„Kočkodani začali okamžitě ochutnávat hlínu, trávu, keře i stromy, zkrátka téměř vše, co jim přišlo pod ruce. S chutí skáčou z vysokých stromů na zem a běží zase zpátky. Nejvíc je ale překvapil rybník. Ten neznali. A protože jsou dobří plavci, rychle si ho oblíbili. Baví je plavání, ale i lov žab, vážek či hlemýžďů,“ líčí ošetřovatelka kočkodanů.
