Malé letadlo s výjimečným posláním odstartovalo v neděli z letiště v Dolním Benešově - Zábřehu. „Oslovil mě jeden z farníků, který má pilotní průkaz a létá, zda bych se s ním proletěl a při té příležitosti požehnal lidem z výšky,“ přibližuje farář.
O netradičním požehnání, jehož se jim letos dostane, řekl věřícím během nedělní velikonoční mše, kterou vysílal z prázdného kostela online, ostatně jako všechny v posledních týdnech. „Lidé tudíž věděli, že poletíme, mávali nám, vnímali to velmi pozitivně,“ raduje se farář.
Kostely byly plné a pak jako když utne, říká farář a futsalový brankář |
S sebou do letadla si nebral nic speciálního. Kněžské požehnání se provádí pouze rukou, kdy farář udělá pohyb do tvaru kříže. „Zvládli jsme pokrýt celý region, všechny obce kolem Hradce na Moravicí, zpátky jsme potom letěli přes Slavkov a Opavu, kde jsem kdysi také působil,“ přibližuje.
S myšlenkou si podle svých slov sám pohrával delší dobu, a tak s odpovědí na nabídku neváhal ani chvilku. Letadla jsou jeho koníčkem a rád si o nich vykládá, především se svým polským kamarádem, který jako profesionální pilot létá s dopravním airbusem.
„Létání mám velmi rád, i když jsme se museli spokojit s malou cessnou. Podobné lety jsem už dříve viděl v Polsku a na Slovensku. Když se zavřely kostely, někteří kněží nasedli do letadel a žehnali z výšky. Byl jsem moc rád, že můžeme vnést lidem trochu radosti do života v těchto těžkých časech,“ líčí.
Církev vždy byla nositelem inovací
Velikonoční mši Martina Kierase sledovali na svém počítači přibližně v sedmi stech domácnostech. „Pokud bychom počítali, že u každého počítače sedí třeba dva tři lidé, je to slušný dosah. Sledovali nás v Polsku, na Slovensku, měl jsem ohlasy z Irska a dalších zemí,“ vyjmenovává.
Farář si vyrobil vlastní respirátor. Chce být s farníky, i kdyby bylo nejhůř |
Počet sledujících se podle něj každou neděli zvyšuje, což jej překvapilo. „Vybudovali jsme nový způsob komunikace, který v tuto chvíli lidi oslovuje. Pro mě osobně je prázdný kostel zajímavá zkušenost, ale člověk zkrátka cítí, že venku lidé jsou, vnitřně cítím, že poslouchají a chtějí být spolu,“ říká.
Svůj vztah k moderním technologiím označuje jako vřelý. A když si s něčím neví rady, vždy je nablízku někdo schopný, kdo rád pomůže. „Církev byla vždy nositelem inovací. Univerzity, první knihy, nikdy jsme se novinek nebáli. Někdy však svět jde tak rychle dopředu, že třeba nemáme dostatek prostředků, ale snažíme se držet krok, člověk se nových technologií nesmí bát,“ uzavírá.