Jako by pořád nechtěl uvěřit, že Libušín lehl popelem. Pavel vyklízí spáleniště a čistí, co zůstalo zachováno. Třeba kuchyň a sklad. A hlavou se mu honí spousta otázek. Mezi nimi i ta zásadní: Proč vlastně památka vlastněná Valašským muzeem v přírodě začala hořet?
"Na místě jsem od toho požáru skoro pořád. Furt vytahujeme nepořádek, čistíme, co nezničily plameny. A staráme se o Maměnku. Ta zůstala," vypráví Vít Pavel.
Poslední dny patřily k nejtěžším v jeho životě. Když mu v osudnou noc volal provozovatel jiné z pustevenských chat, Šumné, že Libušín hoří, nechtěl uvěřit.
"Myslel jsem si, že je to špatný žert," vzpomíná jednapadesátiletý Vít Pavel, který nejenže spolu s manželkou řídil provoz Libušína, ale taky v něm vařil.
Pavel byl v Libušínu od roku 1999
Ihned poté, co dostal informaci o požáru, jel na Pustevny. "Byli jsme tam možná pět minut po hasičích. Ukázal jsem jim, kde je hlavní jistič, dovnitř už nás ale nepustili. Stáli jsme venku jako opaření."
Ranní světlo naplno odkrylo, co mnozí tušili už v noci. Vzácná jídelna s nástěnnými malbami podle návrhu Mikoláše Alše zmizela úplně.
"Ale třeba kuchyň v levé části Libušína, ta zůstala celá, byla jen začouzená. Zůstaly i sklady, ve kterých jsme měli zboží, třeba mouku," líčí Vít Pavel.
Libušín měl v nájmu po celou novodobou éru - od ukončení rekonstrukce v roce 1998. "V osmadevadesátém jsem ještě do Silvestra vařil v rožnovském Eroplánu. Hned v lednu jsme rozjeli provoz Libušína."
Sbírka na obnovu LibušínaČíslo účtu Stav k pátku 14. března (7:30 hodin) Příspěvek možno vhodit i do pokladniček. Více informací o sbírce zde. |
Ostatně z doby, kdy Libušín hostil svatby, rauty, ale třeba i úplně běžné turisty, má spoustu fotografií, které požár přečkaly.
Podpora přišla z Ameriky i Moskvy
Proč začalo hořet? Vít Pavel netuší. "V pátek jsme měli akci až do rána, to se vůbec nezavíralo. V sobotu byla v Libušíně svatba. A v neděli chytl. Nechápu to," přemýšlí nájemce chaty, která na Pustevnách stojí od roku 1899. Z toho, že příčina rozpoutání ohně zatím není jasná, je nervózní.
"Ještě v pátek po požáru byli na místě kriminalisté s hasiči, prověřovali komín. My jsme v něm ale v neděli přestali topit už někdy okolo poledne. Bylo teplo a nebyl důvod topit." V restauraci v poslední době pracovalo devět stálých zaměstnanců.
"Museli jsme je propustit. Naštěstí to většina z nich chápe, taky byli z toho neštěstí v šoku. Žádný z nich po požáru nepožádal o volno, naopak všichni přišli a pomáhali uklízet," líčí Vít Pavel.
Trosky beskydského klenotu |
Po tragédii mu přišla spousta e-mailů, v nichž mu lidé vyjadřovali podporu.
"Napsali nám třeba i naši bývalí hosté z Moskvy a z Ameriky. Navrhovali, že nám zaplatí zaměstnance, ale to my nechceme. Věříme, že krizi zvládneme."
Dezertem za obnovu jídelny
Některé z gastronomických specialit, kvůli nimž byl Libušín rovněž vyhlášený, teď Vít Pavel nabízí v další ze svých pustevenských provozoven, Kolibě Valaška.
"Rád bych taky co nejdřív na jídelníček zařadil nové speciální jídlo, mohl by to být třeba dezert. Nabízeli bychom ho zdarma, lidé by ale za něj mohli do kasičky vložit libovolnou částku určenou na obnovu Libušína," prozradil nájemce slavné chaty.
Zda bude moct Libušín provozovat i po plánované obnově, kterou by správce - Valašské muzeum v přírodě - rád odstartoval příští jaro, to zatím Vít Pavel neví.
"Bude to záležet na vedení muzea. Rád bych dokázal, že mi o Libušín opravdu jde. Ta chata se totiž člověku vryje do srdce. I když to může znít nadneseně, byla pro mě čest ji provozovat."
