Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ostravské stopy: Ostravu nešlo opustit, chyběla by mi, vyznává se Jičínský

  17:55aktualizováno  17:55
K centru Ostravy už léta patří knihkupectví Artforum. Tam je možné potkat majitele Luďka Jičínského, který se za pultem střídá s manželkou Janou. Jeho známá tvář je spjatá nejen s prvním soukromým knihkupectvím v novodobých dějinách Ostravy, ale také s kmenovým jádrem proslulého Bílého divadla, které spoluzakládal.

Luděk Jičínský je nejen majitelem ostravského knihkupectví Artforum. Před třiceti lety spoluzakládal amatérské Bílé divadlo a stále v něm účinkuje | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Luděk Jičínský patří k rodilým Ostravanům a jeho první výrazné vzpomínky k městu se datují od invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

„Pamatuji si na ruské vojáky. Vraceli jsme se z Bulharska 20. srpna a už v noci jezdily Porubou tanky. Turnus, který jel po nás, měl svým způsobem štěstí, protože zůstal u moře tři měsíce, jelikož se čekalo, jak to u nás dopadne. Bulhaři se o ně zatím starali. Ten jeden den, co jsme se minuli, mě trošku mrzel,“ vzpomíná Jičínský.

Luděk Jičínský

Luděk Jičínský v roce 2000.

Luděk Jičínský v roce 2000.

Knihkupec a herec Luděk Jičínský se narodil v Ostravě-Zábřehu v roce 1957. Nejprve bydlel v Komenského sadech, kde měli prarodiče vilu, pak žil v Porubě.

Učební obor absolvoval v někdejší Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě, posléze vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Studia na Vysoké škole báňské opustil, poté pracoval na výstavišti Černá louka jako vedoucí technického provozu a v podniku Bytostav Ostrava.

Od roku 1989 je knihkupcem, je majitelem knihkupectví Artforum. V roce 1982 se stal jedním ze zakladatelů Bílého divadla. Na jeho tvorbě se podílí dodnes, jako herec nechyběl v žádné inscenaci. Realizuje se také v oblasti scénografie a výtvarného řešení.

S ruskými tankisty pak v Porubě začal dokonce kamarádit. „Byl jsem malý kluk a s kamarády jsme spřádali plány, že budeme dělat pasti na tanky podle vzoru lovců mamutů. Místo kladení pastí jsme s nimi ale vlastně kolaborovali, měnili jsme cigarety za ruské odznaky,“ líčí „hříchy mládí“ knihkupec.

Kino náročného diváka druhým domovem

V dospívání se učil v Nové huti Klementa Gottwalda. „Jinam mě naši nechtěli dát. Brácha už byl na gymnáziu a z pohledu rodičů neprospíval nejlépe. Vyučil jsem se mechanikem elektronických zařízení a pendloval jsem po celé Ostravě,“ popisuje Jičínský. Umění jej však silně přitahovalo už tehdy, byť jen jako pasivního diváka. „V Kině náročného diváka jsem byl od svých patnácti pečený vařený. Dávali úžasné filmy.“

Program kina byl vyhledávaný. „Zajímavostí byly sobotní a nedělní maratony od desíti do půlnoci. Vždy bylo plno a zvláštností se staly nedabované filmy. Na místě je tlumočil dobrovolník, který monotónně četl přeložený scénář, jak to známe z polské televize. Ve čtvrtky se konával filmový klub, vyprodáno bylo vždy,“ dodává Jičínský.

Cesta k divadlu

Na přelomu 70. a 80. let jej potkalo divadlo, kterému je věrný jako amatérský herec dodnes. Nejprve ale musel překonat taneční peripetie.

„K mému setkání s divadlem došlo bezprostředně po vojně v roce 1976. Na svůj věk jsem byl velmi nesmělý. Navštěvoval jsem tancovačky na Černé louce. Byla to tehdejší forma zábavy pro mladé, diskotéky ještě nefungovaly. Mé tancovačky ale měly stabilní průběh - nejprve jsem si dal panáka na odvahu, pak druhého a po třetím už to nemělo smysl,“ líčí Jičínský.

Aby se konečně osmělil a vstoupil i na taneční parket, začal vyhledávat zájmové kroužky. Tak došlo i na osudné divadlo. „Divadlo mě zkrátka nemohlo minout. V dnešní Stodolní, v její zadní části před podchodem po levé straně, existoval Jazzklub. Byly tam německé nápisy, památka na období, kdy se tam natáčel zahraniční film. Štáb na místě zanechal různé rekvizity, třeba makety ananasů,“ vybavuje si ochotník.

Drsný humor všichni nepřijali

„Kamarád Oto Koreň mě pak seznámil s Vláďou Vrchovským, který vedl divadlo Aureko. Vše se konalo pod hlavičkou SSM (Socialistický svaz mládeže - pozn. red.). Koncerty žádné nebyly, ale mohli jsme odebírat materiály Jazzové sekce. Někteří posléze emigrovali a Jazzklub se rozpadl,“ vypravuje knihkupec.

V Aureku však tehdy potkal také principála dnešního Bílého divadla Jana Číhala. „Přesvědčil mě, abychom se trhli. To bylo v roce 1987.“

První sídlo Bílého Divadla bylo v Klimkovicích. „V Ostravě nebylo kde, přeci jen vládl tuhý socialismus. Naopak v lázeňské lokalitě jsme našli spřízněného starostu. V zámeckém parku Bílé divadlo sehrálo několik představení - Máj Karla Hynka Máchy s lodičkami na rybníku, Antigonu nebo třeba hru Dnes ještě trpí lidstvo přílišným proléváním krve,“ vzpomíná Luděk Jičínský.

„Diváci netušeně seděli, jeden herec se přitom mezi ně vloudil. Hráli jsme vojáky a ptali jsme se diváků, kde je ten zběh, kterého hledáme. Měl jsem černé brýle, trošku jako parafráze na Pinocheta. Ukázal jsem na dva pochopy, ti zběha odvlekli a za plentou už startovala cirkulárka,“ líčí Jičínský a pokračuje: „Park ovládl úžasný zvuk, pak někdo vychrstnul připravenou červenou barvu. Byli jsme mladí, a tak nám to ani nepřišlo. Nekonvenční hra ale vadila místním, a tak nás vykázali. My skončili v Bohumíně, dokud nepřišel rok 1989.“

První československý soukromý knihkupec

Rok před revolucí se Jičínskému podařil husarský kousek. Stal se prvním soukromým knihkupcem v socialistickém Československu.

„V 1988 kamarád Jarda Struhala zjistil, že soukromí knihkupci nebyli po nastolení vlády komunistů zrušeni. Literatura a film mě vždycky zajímaly více než elektrika. Tehdy se už povolovala první soukromá řemesla, třeba opraváři deštníků. My dostali povolení na knihkupectví. Půl roku nám trvalo, než jsme získali do pronájmu krámek na křižovatce dnešní Českobratrské a Nádražní ulice a 1. června 1989 jsme otevírali,“ vypravuje knihkupec.

Sametová revoluce „dorazila“ za minutu dvanáct

Největším oříškem pro něj bylo tehdy sehnat kvalitní zboží. „Objeli jsme nakladatele. Knihy se dostávaly v rámci přídělů - kdo odebral čtyřicet Leninových spisů, dostal k tomu třeba pět Hrabalů. To my jsme už ale nemuseli. Že je v Ostravě Artforum, se záhy rozneslo po republice. Najednou všichni chtěli něco podobného a už to vypadalo, že nás podle jiného zákona zatrhnou. V listopadu jsme dostali předvolání ve věci poškozování socialistického majetku,“ usmívá se Jičínský.

Zachránila je sametová revoluce. Ostravě je Luděk Jičínský až na jednu výjimku věrný. „V pětaosmdesátém byla příležitost Ostravu opustit. Zamiloval jsem se do Bratislavanky. Přijel jsem za ní, přijali mě tam do rodiny. Dal jsem výpověď v NHKG a začal jsem si na Slovensku hledat práci. Najednou mi došlo, že to nejde, opustit Ostravu. Začala mi strašně chybět. Přišel bych o atmosféru, o lidi, o známé. Celý život jsem říkal, jak je Ostrava škaredá, že se v ní nedá žít, jenže v rozhodujícím okamžiku ji nešlo opustit.“




Nejčtenější

VIDEO: Hokejista mířící do šatny po prohraném zápase udeřil diváka

Hokejista Poruby během vyhroceného závěru zápasu v Šumperku během cesty do...

Vyhrocený závěr mělo ve středu na zimním stadionu v Šumperku utkání mezi tamními hokejisty a soupeřem z Poruby. Hosté...

Drahoš začal objíždět republiku, na hokeji v Třinci ho vypískali

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš sleduje v Třinci zápas hokejové Ligy mistrů...

Jiří Drahoš začal objíždět republiku před druhým kolem prezidentské volby. Nejprve zavítal na sever Moravy, kde...



Kdosi sestřelil dron, se kterým majitel létal nad loukou

Dron sestřelený ve Štramberku ze vzduchu.

Kopřivničtí policisté pátrají po neznámém pachateli, který v neděli odpoledne sestřelil ze vzduchu dron...

Domorodci jedli padlé za syrova, líčí historik osudy výpravy lodi Albatros

Radek Polách ukazuje jeden z exponátů z výpravy lodi Albatros – ceremoniální...

Po stopách badatelské výpravy z dob Rakouska-Uherska se vydal historik Radek Polách z Muzea Novojičínska až mezi...

Záchranáři dvě hodiny bojovali o život zaklíněného řidiče, marně

Ilustrační snímek

Devětačtyřicetiletý muž nepřežil havárii v Rychvaldu na Karvinsku. S automobilem narazil do betonového mostku a...

Další z rubriky

Slezská Harta je na maximu. Test ukáže, jestli přehrada ztlumí povodeň

Slezská Harta je zatím poslední a dosud největší přehradou na území...

Tak plná ještě nikdy nebyla. Vodohospodáři v těchto dnech podrobují přehradu Slezská Harta na Bruntálsku zatěžkávací...

Dohody padly. Dostavba Prodloužené Rudné se opět komplikuje

Prodloužená Rudná se začíná řadit mezi „nekonečné“ silniční stavby.

Pokud na konci roku existovala naděje, že by se po mnoha letech Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) mohlo dohodnout s...

Domorodci jedli padlé za syrova, líčí historik osudy výpravy lodi Albatros

Radek Polách ukazuje jeden z exponátů z výpravy lodi Albatros – ceremoniální...

Po stopách badatelské výpravy z dob Rakouska-Uherska se vydal historik Radek Polách z Muzea Novojičínska až mezi...

Lednová očista
Lednová očista

5 zdravých receptů, na kterých si opravdu pochutnáte

Najdete na iDNES.cz