Součástí projektu je i tištěná mapa, v níž je zaneseno 111 ostravských staveb, které stojí za to vidět. Martinu Strakošovi navíc v prosinci vyšla publikace o vítkovickém nádraží, které se zatím ani napotřetí památkou nestalo.
Dvacátého prosince byla spuštěna internetová databáze ostravských památek. Podobné databáze v minulosti už vznikly, například Jakub Ivánek sestavil databázi ostravských soch, jak se tedy bude tato nová databáze lišit?
Paralelně vedle Ostravských soch bude existovat také databáze Ostravské památky. Zahrnuje především architektonické památky, objeví se v ní ale také objekty, které ještě nejsou památkově chráněny, přitom jsou architektonicky významné. Ne všechno, o co bychom stáli, je dnes památkou. Aby se tak do budoucna stalo, je zapotřebí podstoupit byrokratický proces, tímto sítem projde jenom něco a někdy i cenné věci zůstanou mimo památkový fond.
Jak proces navrhování objektů na památky vypadá?
Navrhují se stavby. V případě, že se jedná o cennou architekturu, ale může jít i o rodný dům významné osobnosti. Namátkou o rodný dům Sigmunda Freuda. Proces je náročný, protože se zvažuje názor majitele, zda si to přeje, jaký je názor obce, na jejímž území se objekt nachází. Zasahují do toho i politické představy.
Jaký byl letošní výsledek v tomto směru, máme na území Ostravy nějaké „čerstvé“ památky?
Letos se podařilo prohlásit za památku dvě vily nacházející se u Městské nemocnice na Fifejdách. O uznání těchto vil za památky projevilo zájem město Ostrava, a tak kupodivu byly uznány velmi bryskně. Jedna je historizující – neobarokní, druhá je secesní. Také ony jsou ve zmíněné databázi.
Kolik objektů se v databázi nachází a co vše se o nich zájemce doví?
Tři sta položek, přičemž počet se může do budoucna rozšiřovat. Jde především o to, aby případný návštěvník města mohl najít vše důležité o památkách a architektuře na internetu nebo rovnou ve svém chytrém mobilu. Není ale naším záměrem udělat vyčerpávající databázi, kde by bylo k dispozici všechno. Nepůjde o katalog všech památek v Ostravě, od toho je tady třeba Památkový katalog, který vytváří Národní památkový ústav. Takže v našem případě nabídneme jen stručnou historii, jméno stavitele, architekta, dataci, popis, fotografii a odkaz na mapu.
Jak se stavíte k podobným databázím, kde vidíte jejich přínos?
V jakékoliv kultuře má vytváření takovýchto databází zásadní smysl. Já jsem ještě člověk knižní kultury, takže preferuji klasickou tištěnou formu, ale vím, že existuje hodně zájemců, co si informace přejí vyhledávat na internetu nebo na mobilech. Databáze je jinou formou knižního Průvodce architekturou Ostravy, který vyšel v roce 2009. Popisy jsou ale rozšířené a fotograf Roman Polášek nasnímal nové fotografie staveb. Některé stavby mají od roku 2009 třeba nové fasády.
Co vše zahrnuje databáze z nových staveb?
Například Ostravskou bránu, což je výrazná stavba hned vedle nejstarší památky města – kostela sv. Václava. Myslím si, že jde o pěkný příklad případného památkového zájmu. I když je samozřejmě otázka, jak to bude do budoucna. Databáze zahrnuje i známou stavbu s panoramatickým výtahem na rohu ulice 28. října a Puchmajerovy ulice. Původně se na tomto místě nacházel hotel Rix, dnes je místo něj jiná výrazná a bizarní stavba, velmi odlišná.
Můžete přiblížit památkový potenciál Ostravy?
Ostravský památkový fond se začíná výrazně profilovat od 2. poloviny 19. století, dále to jsou příklady pozdního historismu, secese, moderny, expresionismu a avantgardních tendencí. Ukázkovým příkladem expresionismu je například Jubilejní kolonie anebo pasážní domy u Karoliny z doby první republiky. Bohužel celek pasážních domů nebyl nikdy uskutečněn, Ostrava má v tomto směru smůlu, dala by se nazvat městem nedotažených projektů. Jedno období zahrnuje jen kolem dvaceti let, ovšem aby se podařilo uskutečnit velké stavební záměry, je často třeba více času, a toho se nedostává. Měnil se rychle styl doby, představy o tom, jak by měli lidé bydlet.
Jak je na tom Ostrava v současné době z pohledu údržby svých památek?
Leccos se daří, chtěl bych však upozornit, že v Ostravě máme jednu ostudu. Je jí stav kulturní památky – bývalého obchodního domu Bachner, nyní Horník, od světového architekta Ericha Mendelsohna z let 1932–1933. Jedná se o architekta židovského původu. V Polsku má rovněž realizace, přitom obě ve Vratislavi a Glivicích jsou příkladně restaurované a užívané jako kancelářské budovy. U nás předvádíme chátrající stavbu. Není to dobrý pohled, provázím tudy množství lidí ze zahraničí a je to ostuda, zkrátka zanedbaný dům s padající fasádou. Tím vysílá Ostrava velmi negativní zprávu do světa. Ostatně když se podíváme na další zanedbané celky v centru, tak se převážně jedná o bývalý židovský majetek. To souvisí s tematikou holocaustu, se kterou se česká společnost nevyrovnala. Ať je to hotel Palace, anebo obchodní dům Ostravica-Textilia.
Jednu dobu mělo namále železniční nádraží v Havířově, záměr jeho zbourání se však zatím podařilo odvrátit. Jak ale vypadá situace s nádražím ve Vítkovicích v podobném architektonickém stylu? Vy o něm navíc v současnosti vydáváte publikaci.
Knihu vydává Národní památkový ústav. Majitel navíc podnítil práce na studii případné konverze nádraží k jinému využití. O bourání vítkovického nádraží se tedy v tuto chvíli nehovoří, ministerstvo kultury jej vede jako potenciální památku, ale krok potřebný k jejímu uznání se nedaří finalizovat. Už třikrát byl ze strany ministerstva zrušen s argumentem, že je třeba ochranu lépe projednat. Jedná se o složitý právnický proces, kde má navrch právnická argumentace než skutečné zkoumání hodnoty dané stavby.
Loni jste editoval sborník Obnova památky moderní architektury o novém sídle Národního památkového ústavu v Ostravě v ulici Odboje. Jednalo se původně o Okresní sociálně zdravotní ústav, pak v něm šest let sídlilo gestapo. V čem pro vás byla tato práce přínosná?
V knize popisuji životní příběhy lékařů, kteří tuto stavbu iniciovali – MUDr. Bohumila Malého a MUDr. Františka Slabihoudka. Usilovali o co nejlepší léčbu civilizačních chorob pro nejširší vrstvy obyvatel, třeba tehdejší metly lidstva tuberkulózy. Zajímavé na tom je, že se nejedná o architektonický unikát, nýbrž o architekturu civilní. Tady si každý může uvědomit, co to znamená standard.
Jaký byl letošní rok z pohledu vašeho oboru?
Rozkolísaný, bohatý na pozitivní i negativní zprávy. Pořád se nedaří na veřejnosti zakotvit názor, že architektura druhé poloviny 20. století má své hodnoty. Na Ostravsku z tohoto období nemáme žádnou jinou význačnější památku než Kulturní dům města Ostravy, což je tradiční stavba. Progresivnější stavby jako třeba Černá perla v Porubě zatím nemají šanci, stejně jako nádraží Ostrava-Vítkovice. Na druhou stranu se vždy objeví nějaká realizace, kdy se podaří památkové hodnoty znovu uvést do života. To platí třeba u opravy chaty pod Štramberskou Trúbou. Naděje zasvitla v podobě architektonické soutěže i areálu bývalých jatek v centru Ostravy.
Napadá vás nějaké přání do nového roku z hlediska vaší profese?
Ať se nám zlepší stavební kultura. Ať lidé například přestanou bláznit s divokými barvami fasád domů na sídlištích a dají prostor architektům. Zkrátka ať si každý, kdo si zrovna koupil počítač, nehraje na Bořka stavitele, protože pak realita vypadá hrozně.
