Proč bojujete právě za slony?
Rovníkovou Afriku jsem navštívil už celkem čtyřikrát, během mé druhé cesty mě to prostě napadlo. V roce 2010 překročilo novodobé pytláctví únosnou mez. Pokud se počet ročně zabitých slonů nesníží, pytláci je vyhubí. Zbývá jen okolo 300 tisíc kusů, z toho v posledních letech pytláci zabijí tak 10 procent populace. O tomto problému svět ví jen málo, a to mě zvedlo ze židle. To se musí změnit!
Co jste dělal během poslední cesty?
Polovinu času jsem trávil v národních parcích, kde jsem působil jako dobrovolník. Natáčel jsem také vlastní dokument a pomáhal národním parkům s videi, která používají pro shánění mezinárodní podpory. Úspěchem bylo, když čadský prezident jel za Obamou a ukazoval mu sestřih filmů. Některé záběry totiž byly z mého objektivu.
Poslední Arthurova cesta po Africe3krát měl defekt 4krát měl malárii 27krát překračoval hranice států 70 kilogramů vážila jeho zavazadla na cestu 710 slonů pozoroval 5 800 kilometrů ujel na kole |
Setkal jste se někdy s pytláky slonů?
Ano, věnoval jsem hodně času vyšetřování obchodu se slonovinou od pytláků až po mezinárodní překupníky. Také jsem dělal volavku. Všechna jednání jsem natáčel na video různými způsoby. Ty nebudu prozrazovat, ale v dokumentu je diváci uvidí. Podařilo se mi například získat záběry, kdy mi policejní důstojníci na pokoj donesli slonovinu, místní soudce se přiznal, že ji pašuje ve svém autě a potkal jsem i misionáře, který v tom taky jel.
Jak jste se v Africe domluvil?
Zprvu jen anglicky a francouzsky, ale během poslední cesty jsem se začal učit řeč Lingala, kterou se mluví v obou Konzích. Také se snažím proniknout do jazyka Fulfulde, který ovládají obyvatelé od Senegalu přes Kamerun až po Súdán. Je to rarita, když se Evropan učí jejich řeč, ale na druhou stranu mi to neskutečně dobře otvírá u místních dveře.
Měl jste nějaké zdravotní potíže?
Očkování na vážné nemoci jsem vždycky měl. Malárii, na kterou se očkovat nedá, jsem ale několikrát prodělal. Na to, co jsem všechno jedl, mě ale nikdy nepotkaly střevní potíže. Asi mám hyení žaludek. Dal jsem nějaký vzorek na výzkum u parazitologů a ti říkali, že je to velmi zajímavé a výsledky mi sdělí jen osobně a pak si na tom udělají kariéru. (smích) Asi se mám na co těšit.
Jak vás Afričané berou jako bělocha?
Byl jsem velká atrakce. Neměl jsem žádné soukromí, protože jsem byl od rána do večera středem pozornosti. Všichni se chtěli se mnou bavit. Místní jsou přátelští, ale nerespektují soukromí. Například když jsem se zastavil v malé vesnici, tak jsem jedl a okolo mě stálo padesát dětí s a za nimi neméně dospělých. Když se to děje stále, není to úplně příjemné.
Jakým způsobem by se lidé mohli zapojit do boje za záchranu slonů?
Stále hledáme sponzory pro náš projekt Save elephant, ale také dobrovolníky s nápady a další, kteří by mohli pomoci. Někdo například překládá do různých jazyků, což by se hodilo pro psaní oficiálních dopisů. Až bude dokument hotový, uvítal bych pak pomoc s propagací a s jeho šířením, například organizaci promítání v různých městech.
Plánujete se vracet do Afriky?
Samozřejmě ano. Asi tam jednou zůstanu natrvalo. Plánuji pomoci místním s výcvikem psů, kteří vyhledávají slonovinu, nebo se zajištěním hlídek pro konkrétní sloní populace i mimo národní parky. Také bych rád zapracoval na osvětě. Devadesát procent slonoviny se vyváží do Číny a jiných asijských států, kde si lidé často myslí, že kly pochází z uhynulých slonů nebo že jsou něco jako paroží, které zvířata přirozeně shazují.
