Nový rektor Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava Václav Snášel.

Nový rektor Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava Václav Snášel. | foto: Adolf Horsinka

Těžit se bude třeba i na Marsu, říká nový rektor Vysoké školy báňské

  • 46
Nového rektora Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Václava Snášela zvolil akademický senát ve druhém kole 25 z 37 platných hlasů. Z univerzity chce udělat nejlepší tuzemskou technickou školu.

Byl u zrodu Křižíkovy fontány v Praze, podílel se na přípravě tehdy ještě sovětské mise na Mars. Budoucí rektor Vysoké školy báňské Václav Snášel, který se funkce ujme v září, si už vyzkoušel mnohé. Pracoval v továrně, spoluvlastnil soukromou firmu i vyučoval.

Víte, kolik bylo před vámi rektorů, kteří nevystudovali VŠB–TU?
Myslím si, že za celou historii školy v Ostravě jsem třetí.

Jak to lidé vnímají?
Myslím, že taková situace by měla být normální. Strávit celý profesní život na jedné škole není nejlepší, každý by si měl projít několika univerzitami.

Byl jste zvolen rektorem. Je to v akademické sféře nejvyšší meta, které lze dosáhnout?
Určitě se dá získat třeba ještě Nobelova cena. (směje se) Ale vážně. V tuto chvíli je to nejvyšší post na univerzitě, který se dá získat.

Václav Snášel

Nový rektor Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava Václav Snášel.
  • Prof. RnDr. Václav Snášel CSc. vystudoval v roce 1981 numerickou matematiku na Univerzitě Palackého v Olomouci.
  • Na VŠB-TU působí od roku 2000, do roku 2010 jako proděkan pro vědu a výzkum fakulty elektrotechniky a informatiky, od roku 2010 byl jejím děkanem.
  • Jako vedoucí programu se od roku 2011 podílí na projektu národního superpočítačového centra.

A pro vás osobně?
Nešel jsem do toho s tím, že by mi šlo o tu funkci. Rád bych ale na celou univerzitu přenesl zkušenosti, které máme na naší fakultě, kde vytváříme zhruba jednu třetinu vědeckého výkonu celé univerzity.

Podílel jste se na tehdy ještě sovětském projektu mise na Mars. Jak jste se k tomu dostal?
Prostřednictvím spolužáka, který už v tom programu pracoval. Bylo to krátce po revoluci, Byla to ale víceméně náhoda, že jsem se k tomuto projektu dostal.

Co jste tehdy řešil?
Komunikaci mezi Mössbauerovým spektroskopem a počítačem.

Bylo to pro vás nové?
Řešil jsem komunikaci mezi počítači a vnějšími zařízeními, což jsem celkem uměl. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem vyvíjel ovladač, který byl v podstatě přechodem mezi počítačovou a technickou částí Křižíkovy fontány v Praze. Já jsem udělal návrh, v Sigmě jej realizovali. U toho spektroskopu šlo vlastně o obdobný problém, tedy přenést v relativně krátkém čase velké množství dat.

Na jaké úrovni tehdy byl „sovětský“ výzkum, na kterém jste se podílel?
Šlo o světovou špičku. Ten spektroskop uměl rozlišit dvojmocné a trojmocné železo, takže pro Mars byl optimálním zařízením.

Jak to dopadlo?
Skončilo to s koncem Sovětského svazu. S jeho rozpadem padlo i hodně projektů.

Pomohla vám účast na tom projektu?
Rozhodně ano. Byla to první větší příležitost zúčastnit se zblízka vědecké práce. Já se totiž na univerzitu dostal jen krátce před revolucí. Předtím jsem normálně pracoval ve fabrice, klasicky na píchačky.

Měl jste pak i vlastní firmu. Ta se zabývala čím?
Pracovali jsme pro tehdejší Telecom. Dělali jsme pro ně přístupové systémy RFID. Dnes je to běžná věc, tehdy se ale na nás přijeli podívat rovněž lidé z firmy Texas Instruments.

Jaký je rozdíl mezi prací v soukromém sektoru a ve vysokoškolském prostoru?
Jednou z věcí, na které si člověk musí zvyknout, je určitá setrvačnost ve školství. A to nemyslím nijak pejorativně, to je prostě dáno. Například u nových studijních plánů se to projevuje tím, že studenti studují pět let a teprve pak se změny projeví. Firmy bývají dynamičtější než školy a někdy umějí a hlavně mohou reagovat rychleji.

Dá se škola vést jako firma?
Ty změny se nedají dělat tak rychle. Setrvačnost je však daná tím, jak škola funguje. Když se něco nového zavede, ten nový typ studenta se projeví nejdříve za pět let. Proto je potřeba zvažovat, jaké změny člověk udělá.

Nakolik dnes VŠB–TU dokáže dotáhnout nápady a objevy svých vědců a studentů až do praxe?
Ta zkušenost tady je. Máme různá centra, která se dokážou prosadit a dotáhnout původní myšlenky až do konce. Vedoucím jednoho z nich je například můj protikandidát, profesor Strnadel. Dotažení až do samotné výroby však patří k tomu nejtěžšímu, ale jestliže se chceme stát technologickým lídrem, musíme toto zvládnout.

Jak vnímáte situaci na hornicko-geologické fakultě, kde jsou už nějakou dobu špatné hlavně mezilidské vztahy?
Musíme tu situaci co nejdříve vyřešit, což znamená také položit si otázku, kudy se má tato fakulta ubírat do budoucnosti. Musíme jít po základní funkci fakulty a zajistit jí financování i studenty.

Má vůbec hornicko-geologická fakulta budoucnost?
Určitě, o tom jsem přesvědčen. Vždy se bude těžit a nejde pouze o černé uhlí. A nebude se těžit pouze na Zemi, ale v blízké budoucnosti třeba i na Marsu. I to může být budoucnost fakulty. Těch otázek okolo těžby je mnoho a fakulta perspektivu rozhodně má, jen jí musíme najít správný směr. To je ovšem otázka především pro vedení fakulty, jejíž členové musejí projevit iniciativu. S jasnou představou co dál musejí přijít oni.

Nemáte obavy, že se špatné vztahy mohou rozšířit i na jiná pracoviště školy?
Ta situace není nijak příjemná pro celou školu už nyní. Takové spory vrhají jistou část špatných pohledů i na zbytek univerzity. I proto by se tamní situace měla řešit co nejrychleji. Ostatní fakulty jsou však silné a ukotvené, takže by je ta situace neměla ohrozit.

Co pro vás bude po nástupu do funkce rektora nejtěžší?
Určitě to bude utříbení představ o sladění výzkumné role univerzity s její pedagogickou rolí. Způsob, jak to vybalancovat, zřejmě bude součástí poměrně velké diskuse. Nastartování a prohloubení právě toho, co už tady bylo vybudováno, bude pro další rozvoj univerzity to nejdůležitější.