Cílem její cesty bylo upozornit na problémy, do kterých se tamní obyvatelé dostali vinou koronaviru a omezení cestovního ruchu. Na pomoc jim vybrala ve veřejné sbírce bezmála 170 tisíc korun. Prostřednictvím této organizace Člověk v tísni budou peníze do Banátu směřovat.
Navíc si tak studentka marketingu na univerzitě v anglickém Liverpoolu splnila svůj cestovatelský sen. „Přála bych si, aby lidé nezůstávali jen u snění, ale skutečně si začali plnit své sny,“ řekla dívka poté, co dorazila do cíle.
Její cesta vedla z Česka přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska se zastávkou v Banátu, dále přes Bulharsko do Turecka až k branám Orientu, do Istanbulu.
Ušla okolo 2 500 kilometrů a nastoupala třicet tisíc metrů. Několikrát jí cestu zkřížily čerstvé medvědí stopy, naháněli jí agresivní pastevečtí psi, zdravotní obtíže ji dokonce poslaly do nemocnice, ale největší strach zažila při bloudění v rumunských horách, kdy dlouhé hodiny nemohla najít správnou cestu.
Jednadvacetiletá studentka už navštívila bezmála čtyřicet zemí. O svých zážitcích, zkušenostech a motivech přednáší nejen na cestovatelských festivalech, ale také na středních školách.
Na účtu, který v souvislosti s jejím současným putováním zřídila organizace Člověk v tísni, se už sešlo bezmála 170 000 korun. Peníze budou použity například na propagaci Banátu jako turistické destinace či na podporu prodeje místních produktů, jako jsou sýry, med a slivovice.
Právě cestovní ruch je pro krajany důležitým zdrojem financí a podnikání v něm je pro mladé určitou pevnou perspektivou, šancí, že se neodstěhují a budou dál žít ve vesnicích svých předků. Banát je jednou z nejautentičtějších českých komunit ve světě.
V roce 1823 se několik skupin Čechů vydalo na dlouhou cestu až do pohraniční oblasti tehdejšího rakouského mocnářství. Tento přesun se uskutečnil postupně ve třech vlnách. První cestu osadníci absolvovali pěšky, a právě v jejich stopách se Havlová vydala.
Jako památku na dokončenou pouť si cestovatelka rozhodla přivézt tetování, osud jí ale nadělil jiný suvenýr. Za bulharským městem Svilengrad se k ní připojilo toulavé štěně křížence, fenka, která dostala jméno Svili podle nejbližšího města, kde se setkaly.
Z chlupatého přírůstku udělala nakonec parťačku a posledních 250 kilometrů pěší cesty zdolaly spolu. Kromě batohu na zádech tak v náručí nesla psí mládě. „Za ten pocit, že s koncem jedné cesty začíná jiné společné dobrodružství, to stálo,“ řekla. Svůj psí doprovod si chce vzít i domů.
