Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Ocelárny se bojí poplatků za emise. Platit by měly přes miliardu ročně

  • 6
Výroba surového železa a oceli. Právě v těchto provozech uniká do ovzduší nejvíce oxidu uhličitého. Podle reformy Evropské komise, kterou s pozměňovacími návrhy schválili v minulých dnech europoslanci, by hutě za vypouštění CO2 měly platit miliardy korun ročně.

Ocelárny to považují za ekonomicky neúnosné, navíc poukazují na skutečnost, že podobné technologie zatím neexistují. Podobně hovoří rovněž Svaz průmyslu, zaměstnanci pak přiznávají, že se bojí o práci.

„Jedná se o snižování emisí oxidu uhličitého, aby se snížilo globální oteplování. Systém poplatků za vypouštění emisí – tedy emisních povolenek – se zavedl už v roce 2008. Nikdy ale nezačal fungovat naplno, protože některá odvětví si vyžádala hned bezplatnou výjimku. Ty teď chce reforma postupně odbourávat. Europarlament ale nakonec schválil pro průmysl mírnější verzi a opět se tam úlevy pro některé obory objevily,“ uvedla odbornice na mezinárodní právo Kristína Šabová.

Bezplatné povolenky na vypouštění emisí měly doposud ocelárny i železárny v regionu. To by mělo skončit. „Zatím to vypadá tak, že výrobci budou mít povolenek nedostatek a budou je muset dokupovat, což znamená vyšší náklady a zhoršení postavení vůči konkurenci,“ přiblížila Petra Jurásková, mluvčí Třineckých železáren.

Právě Třinecké železárny spolu s ostravskou hutí ArcelorMittal Ostrava by zaplatily za povolenky přes miliardu ročně. „Podle předběžných výpočtů znamená nový návrh pro nás a železárny náklady 1,5 miliardy korun ročně pro období 2021–2030,“ potvrdila mluvčí společnosti ArcelorMittal Ostrava Barbora Černá Dvořáková.

Hutě by tak tratily na konkurenceschopnosti. „Bohužel například u oceli, cementu nebo chemikálií lze snadno dovézt výrobek z jiných částí světa, kde není výroba zatížena poplatkem za emisní povolenky,“ popsala Černá Dvořáková.

„Je to nefér. Části škodlivin se zbavit nejde“

Přestože návrh Evropského parlamentu je mírnější než ten původní Evropské komise, stále podle některých obsahuje nedosažitelná kritéria. „Pro průmysl je parlamentní verze reformy spravedlivější. Dále chce oživit trh s povolenkami, který nyní neplní svůj účel a nemotivuje například elektroenergetiku k investicím do nízkoemisních technologií,“ uvedl energetik ze Svazu průmyslu a dopravy České republiky Václav Trejbal.

„Některé podniky i celá odvětví se ale mohou kvůli neustále se zpřísňujícím standardům pro bezplatný příděl povolenek skutečně dostat do vážných potíží. Hrozí nejen přesun výroby mimo Evropskou unii, ale také pokles či úplné zastavení investic do provozů a jejich přesměrování do Asie či USA. Obojí dnes vidíme například v ocelářském sektoru v západní Evropě,“ pokračoval Trejbal.

Problémem jsou podle hutí právě stanovené limity. „Ve světě zatím neexistuje technologie, která by snižovala množství CO2 pod určitou hranici danou chemickými a fyzikálními zákony,“ upřesnila Černá Dvořáková.

Platit za něco, co není možné splnit, se nelíbí ani Svazu průmyslu a dopravy.

„To samozřejmě nefér je. Určitého množství emisí CO2 se nelze zbavit. Bohužel tohle se úředníkům či politikům izolovaným v bruselské bublině často vysvětluje velmi obtížně. Ke snižování emisí skleníkových plynů musí také přispívat další sektory. To se týká například domácností nebo dopravy, kde je výsledek zatím nulový,“ podotkl Trejbal.

Zaměstnanci podniků se obávají o práci. „Budoucnost samozřejmě řešíme a obavy jsou znát. Nekritizujeme fakt, že Evropská unie chce snížit emise CO2, chceme ale rovné podmínky všude ve světě,“ konstatoval šéf odborářů ocelárny ArcelorMittal Roman Bečica.

Reformou se následně bude zabývat Rada a budou se k ní vyjadřovat členské státy EU.