„Šlo o první úspěšný útok trhavinou na vlak na území protektorátu,“ popisuje explozi, která poničila lokomotivu a další vagony vykolejila, historik Vojtěch Šír z webu Fronta.cz.
„Dřívější útoky na vlaky spočívaly hlavně v uvolňování šroubů kolejnic nebo kladení překážek na koleje. Pětikilogramová nálož byla vyrobena z dynamitu. Gestapo se snažilo původce vypátrat, to se mu však nepodařilo ani za pomoci nasazených konfidentů.“
Za úspěšným útokem na vlak, který vyřadil trasu mezi Ostravou a Valašským Meziříčím z provozu na více než půl dne, stáli členové odbojové skupiny Bílá lvice tvořené mimo jiné i příslušníky 8. pěšího pluku Slezského, mezi nimiž byl i Karel Martínek.
Byl to právě on, kdo spolu s poručíkem dělostřelectva Josefem Čapkou vyrobil nálož, a to z trhaviny, kterou získali odbojáři na Dole František.
První pokus nevyšel, trhavina nevybuchla, úspěšný byl až opakovaný útok v jednu hodinu ráno 1. září 1943.
„Výbuch potvrzuje, že v protektorátu probíhala odbojová činnost, že se tady nejen pracovalo pro Říši, ale že se proti ní i bojovalo,“ přibližuje význam exploze Jaroslav Hrabec, ředitel Krajského vojenského velitelství v Ostravě. „Kapitán Martínek se pak zapojil i do dalších útoků, například na sloupy vysokého napětí a podobně.“
Popraveni byli muži, kteří s výbuchem neměli nic společného
Gestapo nemohlo aktéry útoku přes veškerou snahu vypátrat, to ale okupační moci nebránilo v pomstě. Už o dva dny později, 3. září odpoledne, bylo nedaleko místa výbuchu popraveno pět mladých mužů ve věku od 20 do 28 let, kteří byli okupačními úřady zadrženi už dříve a s výbuchem tak nemohli mít nic společného.
Josef Drozd z Bordovic, Jan Ermis ze Sklenova, Bohumil Janáček z Brušperka, Josef Lichnovský z Vlčovic a Zdeněk Žáček z Fryčovic byli pro výstrahu oběšeni.
Podle tvrzení některých historiků šlo o členy odbojové organizace Jiskra, jedné z prvních partyzánských skupin na území Československa, působící v okolí Fryčovic, Brušperka a Kateřinic.
Minimálně v jednom případě to ale není až tak přesné tvrzení.
„Bohumil Janáček z Brušperka utekl z pracovního nasazení v Německu, skrýval se v nedalekém Chabičově a někdo jej udal,“ vysvětluje historik Petr Juřák z Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. „Po explozi byl vzat, stejně jako ostatní, coby rukojmí a pro výstrahu oběšen, ačkoliv s výbuchem neměl nic společného.“
Karlu Martínkovi se dařilo v odboji působit ještě celý další rok, teprve v září roku 1944 byl gestapem dopaden.
Problémy měl s nacisty i komunisty
Zbytek války strávil Karel Martínek v koncentračních táborech. Na rozdíl od mnoha svých spolubojovníků měl štěstí a přežil, před smrtí jej zachránilo osvobození koncentračního tábora Mauthausen Američany. Jako mnoho prvorepublikových důstojníků měl i Karel Martínek po únoru 1948 problémy.
Za údajnou účast na pokusu o svržení komunistické nadvlády byl odsouzen k patnácti letům odnětí svobody.
„Jako dítě jsem otce příliš nevídala,“ vzpomínala před lety jeho dcera Květoslava Elzeinová z Frýdku-Místku. „Za války byl v koncentráku, po válce zase sloužil v Milovicích, a to jezdil domů v sobotu večer, aby v neděli odpoledne zase odjel. A pak ho v roce 1949 zatkli.“
Martínek zemřel zapomenut v roce 1975 na zákeřnou nemoc ve věku pouhých 65 let.
