Nevěřili, ale pro jistotu vyrazili zdánlivě šokující zprávu prověřit. Historikové, geoložka a archeologové Slezského zemského muzea v Opavě minulý týden zjišťovali pravdivost oznámení jednoho seniora. Ten byl přesvědčený, že v Jeseníkách musí existovat štoly, do kterých na sklonku druhé světové války nacisté ukryli bedny s částmi legendární Jantarové komnaty.
Několikastránkový dopis doplňovaly nákresy a poměrně velké množství poznatků. Senior poukazoval i na tehdejší zajatecké tábory v oblasti.
„O pomoc nás požádala Policie ČR, která písemné oznámení s přesným popisem místa údajného úkrytu přijala,“ uvedla ředitelka Slezského zemského muzea v Opavě Jana Horáková.
Pisatel dokonce zmiňoval, že po desítkách let dojíždění do určené oblasti a četných prohlídkách je rovněž přesvědčený, že tam na konci války přistávala i Hitlerova tajná zbraň, proudová stíhačka Messerschmitt Me 262.
Jen pozůstatky někdejší důlní činnosti
Odborníci vzali citlivé detektory kovů, podrobné mapy i další pomůcky a vyrazili. Horáková přiznala, že úspěchu hledačské výpravy nevěřili.
„Na 99 procent bylo zřejmé, že nic nenajdeme, ale chtěli jsme policistům vyjít vstříc, protože výborně spolupracujeme. Ale také zůstává zlomek možnosti, že něco opravdu objevíme,“ vysvětlila ředitelka muzea, proč se nakonec do oblasti Rejvízu, nedaleko Jeseníku, vypravili. Ve skupině byli archeolog, odborník na důlní díla i geoložka. Nachodili řadu kilometrů, ale nic popisovaného neobjevili. I když něco ano.
„Zjistili jsme zbytky zřejmě středověkého důlního díla a pak pozůstatky vrtů, nejspíše z 50. let minulého století, kdy se celorepublikově velmi podrobně mapovala surovinová ložiska,“ připomněl pracovník muzea Marek Pietoň, že v Jeseníkách se kdysi těžily a rýžovaly cenné kovy, například zlato, stříbro, měď.
Možná pomůže osobní schůzka
Zmínil také, že si zevrubně prohlédli tamní skály, které nemají žádné jméno, jen kótovací čísla. „A tam jsme dokonce našli krystaly křišťálu. Rozhodně to nebyla zbytečná cesta,“ doplnil Pietoň, který se kvůli podrobnějšímu průzkumu do lokality ještě někdy vrátí.
Horáková zřejmě v září zajde za oznamovatelem, aby si s ním promluvila. „Třeba si ještě vzpomene na něco, co do dopisu neuvedl. Možná má pro nás jinou zajímavou informaci,“ poukázala Horáková.
Připustila však i možnost, že ani osobní návštěva k žádnému konkrétnímu nálezu nepovede. „Ale uděláme vše, co můžeme. Svědomí budeme mít čisté.“
Horáková je přesvědčená, že pokud Jantarová komnata ještě vůbec existuje, bude spíše na území Německa, případně v oblasti západního Polska, která před 75 lety také náležela Německu.
Wehrmacht komnatu rozebral. A zmizela
„Logicky by nejspíše neukrývali něco tak cenného v regionu, kde se dalo předpokládat, že po válce nebudou mít přístup,“ vysvětlila ředitelka. Komnatu s nábytkem, při jejíž výrobě řemeslníci spotřebovali přes čtyři tuny jantaru, daroval v roce 1716 pruský král Bedřich Vilém I. ruskému carovi Petru Velikému.
Až do roku 1941 byla komnata v Kateřinském paláci v Carském selu. Při blokádě nedalekého Leningradu nacisté Jantarovou komnatu rozebrali a převezli do německého Königsbergu, česky Královce, což je nynější ruský Kaliningrad. Když Rudá armáda Královec v roce 1945 dobyla, po vzácné komnatě tam už nic nezůstalo.
Od té doby patří Jantarová komnata k nejvíce hledaným pokladům, často bývá nazývána osmým divem světa. Prohledáno bylo už přes sto lokalit, ale nikdy se komnatu nepodařilo najít. Od roku 2003 je v Petrohradu k vidění přesná replika. Jantar je pryskyřice jehličnatých stromů, která od třetihor ztvrdla a často v sobě obsahuje zakonzervovaný pravěký hmyz nebo rostliny.
