Předsedkyně představenstva OKD Vanda Staňková si účinnost testování pochvaluje, detaily přidává Luboš Dúbravka, hlavní koordinátor testování v rámci OKD.
V OKD testujete pravidelně od 17. srpna. Jaký přínos mělo testování pro firmu?
Vanda Staňková: V květnu jsme plošně testovali na Darkově, v červnu na ČSM. Pak jsme do začátku července na šest týdnů přerušili těžbu. Tehdy jsme stáli před otázkou, co dělat dál, abychom se do stejné situace nedostali znovu.
Vyšlo vám pravidelné testování?
VS: Ano. A žádnou jinou možnost jsme neviděli. A nebylo to tehdy nic jednoduchého.
Proč?
VS: Celá republika tehdy byla ve stadiu rozvolnění, začaly jezdit první vlaky do Chorvatska a všichni čekali, že to tak bude i nadále. A do toho jsme přišli my s tím, že budeme testovat ve velkém. Někteří se na nás mohli dívat jako na blázny.
Ale podmínky na šachtě jsou trochu jiné než na povrchových pracovištích.
VS: To samozřejmě. Ale i tak se na nás někteří dívali divně. Že je budeme obtěžovat, strkat jim každých čtrnáct dnů něco do nosu...
Proti testování byli tedy hlavně zaměstnanci?
VS: Někteří ano, ale ten odpor jsme zaznamenali i zvenčí.
Takže bylo těžké pravidelné testování prosadit?
Luboš Dúbravka: Nebylo to nijak snadné. Ale nic jiného jsme tehdy vymyslet nedokázali a asi nic lepšího ani nebylo. A proti hovořilo i to, jak u nás probíhalo testování při hromadných testech na jaře. Oproti dnešku to byl značný rozdíl. Například výtěrové štětečky, ty tyčinky, kterými se testy prováděly, byly oproti dnešku podstatně hrubší. A prováděly se opravdu hluboké výtěry. Nebylo to nic příjemného. A my jsme do toho přišli s tím, že to budeme dělat pravidelně, každých čtrnáct dní.
Dnes jsou odběry příjemnější?
LD: Samozřejmě. A existují i testy, které se stírají třeba jen z okraje nosu a podobně.
Jak se v té době testy sháněly?
LD: To jarní testování nám bylo nařízeno hygienou, tam testy zajišťoval stát...
Mířil jsem spíše na shánění testů pro pozdější testování.
LD: To byl jeden z nejtěžších úkolů, které jsem kdy měl. Jak v množství materiálu potřebného pro testování, kterého v republice do té doby až tak moc nebylo, tak v kapacitě laboratoří. Každý den testujeme deset procent našich zaměstnanců, takže pouhý matematický přepočet říká, že v České republice by se muselo provádět milion testů denně, aby šlo o stejný poměr.
Jak se takové testy loni v srpnu sháněly?
LD: Hodně nám pomohli lidé z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kteří nám pomohli s různými kontakty. Ty při nákupu využíváme dodnes. A ani dnes není snadné tolik testů shánět, proto kombinujeme více zdrojů.
Nakupujete od soukromých osob, nebo přes stát?
LD: Nakupujeme u akreditovaných firem. Díky tomu, že to děláme už delší dobu, máme v tomto velkou výhodu.
Vy testujete pomocí PCR testů, ty jsou výrazně dražší...
VS: Cenu, za jakou nakupujeme PCR testy, samozřejmě říct nemůžeme, to je obchodní tajemství, ale mohu říct, že to není levné. Že nás to stojí spoustu peněz. Ale v podstatě nemáme na výběr. PCR testování je pro prostředí, ve kterém se pohybujeme, prostě vhodnější. A pokud bychom netestovali, tak si troufnu říct, že už neexistujeme. Tady asi jiná možnost nebyla. Kdybychom rozjeli znovu těžbu, nechali to tak být a udělali plošné testování až za pár měsíců, tak bychom museli těžbu zase přerušit.
Proč?
VS: My vir testováním neudusíme, nezbavíme se jej, ale můžeme jej udržet pod kontrolou. Postupně si vytipováváme lidi, kteří jsou pozitivní, odhalujeme jakási mikroohniska. Tím chráníme firmu a zaměstnance, ale přeneseně i jejich rodiny. Kdybychom dva měsíce netestovali, tak zamoříme jak šachtu, tak jsou nemocní i členové rodin zaměstnanců. A vyplatí se nám to ve výsledku i finančně. Můžeme těžit.
O antigenních testech jste vůbec neuvažovali?
LD: Samozřejmě jsme je zvažovali. Proběhly i nějaké studie. A z nich nám jako nejlepší řešení vyšly PCR testy.
Jak dopadly ty studie?
LD: O výsledcích nemohu hovořit, my jejich autory nejsme, nicméně chybovost antigenů tam byla. Dělalo se srovnání obou variant a i při menších vzorcích, například u stovky lidí, by únik byl moc velký. To si nemůžeme dovolit. Když jsme dostali výsledky prvního plošného testování na jaře, nevěřili jsme vlastním očím. Devadesát procent pozitivních zaměstnanců bylo bezpříznakových. My jsme nic netušili a najednou jsme byli ohniskem. Tehdy obrovským i v rámci republiky.
VS: Dnes by za takové ohnisko byla Česká republika ráda.
Čili se tehdy antigenní testy neosvědčily?
LD: Antigenní testy v žádném případě nezavrhujeme. Používáme je jako doplňkové testování v okamžiku, kdy máme podezření na nějaké mikroohnisko, kdy si myslíme, že tady může být skupina, kde by se mohl koronavir rozvíjet. Takže si například můžeme udělat rychlou kontrolu a pak vše potvrdit v rámci PCR testů.
Dá se říct, jaká je chybovost antigenních testů?
LD: Říkat takové číslo by asi bylo zavádějící, to musí vyplynout ze studie. Tu ale my nezpracováváme. Máme i svou malou vnitřní studii, ale to není odborná práce, se kterou by šlo jít ven.
K čemu jste došli?
LD: K tomu, že reagujeme na možný vznik mikroohnisek. Kombinací antigenních testů a četnějšího testování PCR testy se nám daří možné rozšíření koronaviru zvrátit.
Čili výsledek je ten, že antigenní testy nejsou tak přesné jako PCR, ale dokážou pomoci?
VS: My nevíme, jestli mají nižší přesnost. Ale víme, že PCR testy mají, pokud jsem tomu dobře porozuměla, schopnost zachytit přítomnost viru v těle daleko déle než antigenní testy. Dokážou jej zachytit dříve a dokážou to v době, kdy už antigenní testy opět nereagují. Pro zvýšení záchytu dnes testujeme podle nařízení vlády, tedy ne jednou za čtrnáct dní, ale každý týden.
Co vám na to lidé řekli, že jste začali testovat každý týden?
LD: Když jsme loni v srpnu s pravidelným testováním začínali, měli s tím někteří zaměstnanci docela problém. Dnes už to pro ně je spíše benefit. Jsou rádi, že mají kontrolu nad svým zdravím a prostřednictvím testování přeneseně i nad zdravím své rodiny.
Kdy došlo k té změně, že se názory na testování obrátily?
LD: V průběhu podzimní druhé vlny. Tehdy si lidé uvědomili, že je testování chrání a sami se ptali, jestli bychom je netestovali každý týden. Věděli, že mohou za svými starými rodiči bez obav, věděli, že se o ně mohou starat, že je, pokud dodržují i další opatření, neohrozí...
... a mají to zdarma.
LD: To je také přínos. A k tomu si začali i ostatní v okrese uvědomovat, že naší kontrolou chráníme i je. Například i nemocnice v Karviné dávala sestřičky do karantény, když věděli, že je jejich manžel pozitivně testovaný. Věděli, že když to zjistíme my, že oni musí reagovat.
VS: A k tomu vlastně svým způsobem i trasujeme. Víme, kdo s kým pracuje, kdo je s kým na pracovišti v kontaktu. A i díky tomu umíme zastavit vznik nových ložisek.
Podařilo se vám zjistit, jestli se covid více šíří na šachtách, nebo si jej častěji „donesli“ zaměstnanci zvenčí?
LD: Máme moc málo informací na to, abychom to mohli tvrdit. Najít pacienta nula, jak se říká, v podstatě nejde. Ale z našich studií a mapování vyplývá, že by mělo jít o kombinaci. Roste to „venku“, nárůst je i u nás. Jistěže v podstatně nižších procentech pozitivity.
Je povinné testování zaměstnanců cestou, která by mohla v boji s covidem pomoci?
LD: Bude to hlavně o nastavení systému a jeho fungování. Plošné testování má určitě smysl.
VS: Pomůže i opakování. I testování antigenními testy vytváří jakési síto, které tím, že jím zaměstnanci procházejí pořád, funguje. Ale k tomu samozřejmě patří i dodržování dalších opatření. Jak nošení respirátorů, tak třeba každodenní dezinfekce prostor a podobně.
Kolik nakažených se vám při testováních daří odhalit?
LD: Dlouhodobě se pohybujeme okolo 1,5 procenta testovaných. Průměr v republice je aktuálně přes 30 procent. Máme dny, kdy není jediný pozitivně testovaný.
Testovali jste jednou za 14 dní, vláda požaduje testování každý týden. Co je podle vás lepší?
VS: My jsme s nařízením vlády začali také testovat každý týden. Nám čtrnáctidenní rytmus vyhovoval, ale přizpůsobili jsme se.
Jakou máte spotřebu respirátorů? Horníci některých provozů se historicky netají tím, že se s nimi nedá pracovat. Dříve se však používaly kvůli prachu, dnes je ve hře i covid.
VS: Používají se častěji. A je vidět, že když se situace „venku“ zhorší, stoupá i spotřeba respirátorů.
Lidé si je berou pro rodiny?
LD: To ne, častěji si je mění. Ve vlhkém respirátoru – a na šachtách bývá i hodně vlhké prostředí – se dlouho pracovat nedá. A na těchto místech není počet respirátorů pro lidi omezen.
Zpřísnili jste i kontroly jejich používání?
LD: Ano, zpřísnili. Ale sledujeme i jejich nákupy.
Jak se změnily ceny respirátorů v poslední době?
LD: Cena se zvýšila, ale postupně se zase vrátila na dobu předcovidovou. VS: Loni na jaře se cena samozřejmě skokově zvýšila. K tomu jsme přišli i o některé stálé dodavatele. Jeden musel začít vyrábět pro vládu, potažmo zdravotnictví, další byl zase ze zahraničí, takže nemohl dovážet. Ten skok byl veliký, ale krátkodobý. Každopádně cena dosahovala i násobků té původní.
LD: A podobné to bylo i s dezinfekcí. Ale vždy jsme všechno sehnali a měli jsme toho dost.
Jedním ze sporů okolo současného testování je i to, zda testovat v pracovní době, nebo před ní.
VS: Po dohodě s odbory se zaměstnanci nechávají testovat po pracovní době. Šachta je tak složitý organismus, že by zásah do jejího chodu byl těžký. Ale pro zaměstnance to neznamená velké zdržení. Musím poděkovat panu Dúbravkovi, který vymyslel systém, díky němuž trvá testování jen pár minut, řekněme dvě minuty. Bez front.
Zvažujete, že se budete podílet i na očkování?
VS: Zatím se nikde nechystá, že by očkovaly i samotné firmy. Ale pokud by ta možnost byla, nebylo by nic snazšího než vzít naši logistiku na testování a použít ji na očkování. Ale o tom se zatím nejedná. Kdyby tady možnost firemního očkování byla, bereme ji všemi deseti.
