K malé armádě sociálních pracovníků, úředníků, politiků či zaměstnanců domovů pro seniory, kteří několik dní řešili budoucnost devíti lidí z přerovského „lazaretu“, se přidali i lékaři.
„Prvního klienta sanitka převezla z přerovského zdravotnického zařízení do Vítkovické nemocnice. Pro dalších osm jsme odpoledne poslali tři sanitky, které je přivezly do městské nemocnice. Protože všichni mají trvalý pobyt v Ostravě a vážné zdravotní potíže nebo postižení, je povinností města se o ně postarat,“ řekl náměstek ostravského primátora Zbyněk Pražák (KDU-ČSL).
Čtyři ženy a čtyři muže ve věku od 42 do 77 let prohlédli lékaři interní ambulance Městské nemocnice Ostrava. „Byli jsme na to připraveni. Posílili jsme směny na oddělení centrálního příjmu a pro jistotu rezervovali lůžka,“ říká mluvčí nemocnice Magda Otáhalová.
Ani jeden klient nemusel zůstat v nemocnici
Lékaři však nakonec rozhodli, že v nemocnici nezůstane nikdo. „Byli v dobrém zdravotním stavu,“ zdůvodnil jejich propuštění primář oddělení centrálního příjmu s emergency Dalibor Svrčina.
Náměstek Pražák i šéfové domovů, kteří byli nachystaní si klienty „lazaretu“ rozebrat, s tím počítali.
„Všichni byli připraveni na situaci, že někteří nebo všech osm lidí zůstane v nemocnici, stejně jako na situaci, že některé nebo všechny budeme rozvážet do jejich nových domovů. Od sociálních pracovníků z Přerova jsme věděli, že ti lidé mají různé potíže: jedna žena nevidí, někteří jsou upoutaní na invalidní vozík, protože mají amputované nohy, někteří jsou dokonce upoutaní na lůžko. Proto jsme čekali na posouzení jejich stavu,“ řekl Pražák.
Podotkl, že Ostrava vyřeší ubytování všech devíti lidí podle krizového scénáře. Ve státních i soukromých domovech pro seniory a zdravotně postižené na území města je sice asi dva tisíce lůžek, ale všechna jsou obsazená. Na uvolnění každého navíc čekají další lidé v pořadnících dlouhé měsíce, někdy i roky.
V zemi chybí šedesát tisíc místo pro seniory
„Proto jsme v tomto případě museli přidávat v registrovaných zařízeních postele a zvýšit kapacity. Nebylo to snadné, ale s tím počtem jsme si ještě uměli poradit. Kdybychom však měli řešit problémy klientů dalších neregistrovaných domovů, jako je ten přerovský, bylo by to velice vážné,“ netají Pražák.
Kapacity domovů pro seniory chybí v celé zemi, na umístění čeká přes 60 tisíc lidí. Jen Ostravě podle Pražákova odhadu nyní chybí 200 až 300 míst. „Přitom, jak se prodlužuje lidský věk a populace stárne, jich bude potřeba stále víc,“ míní.
Problém s péči o nemohoucí je ale ještě složitější, než se zdá. Město totiž spolu s krajským úřadem hasí problém, který zavinily společně se státem. Nejenže nenabízejí dost lůžek v registrovaných zařízeních lidem, kteří to potřebují a mohou i zaplatit, ale mají jen minimální kapacity pro lidi, kterým chybí vlastní střecha nad hlavou i rodina, jsou téměř bez příjmů, ale nedokážou se o sebe postarat sami.
Právě pro ně se stávají poslední záchrannou stanicí i ty neregistrované domovy, v nichž jsou špatné podmínky. Stát se je sice snaží zničit, ale zároveň jim posílá klienty.
Paradoxy v sociálním systému lze přesně vystopovat právě v příběhu klientů přerovského „lazaretu“.
„Ostravané tam přijeli převážně z léčeben dlouhodobě nemocných ve Dvorcích, Albrechticích, Bílovci či Ostravě-Radvanicích,“ říká vedoucí přerovského oddělení sociální prevence a pomoci Marta Šintáková.
Zdravotní pojišťovny jsou nesmlouvavé
Proč léčebny, které patří krajským nemocnicím, posílají lidi do nevhodných podmínek ubytovny? „Zdravotní pojišťovny hradí pobyt v léčebně omezenou dobu, průměrně tři měsíce. Protože mnozí lidé nemají domov, rodinu a často ani příjmy, žijí na ulici nebo v ubytovnách, zůstávají u nás déle. Pak ale přijdou revizní lékaři a rozhodnou, že pobyt nebyl nutný ze zdravotních důvodů. Jen loni nám za to VZP zpětně strhla pět milionů korun,“ říká Ladislav Václavec, ředitel nemocnice v Krnově, jíž patří léčebny ve Dvorcích a Albrechticích.
Nemocnice má v léčebnách i 25 sociálních lůžek. Ta jsou stále plná. Budovy ale ne. „Rádi bychom otevřeli více sociálních lůžek, ale nikdo nám péči o lidi nezaplatí,“ říká Václavec.
Platba za sociální lůžka se totiž skládá z více zdrojů: přispívá stát, kraj, obec, zdravotní pojišťovna i klient z penze či příspěvku na péči. „Pojišťovna nám ale dává maximálně 150 korun na den a mnozí klienti skoro nebo vůbec nic, takže na ně doplácíme,“ vysvětluje Václavec.
Lidí, kteří neplatili dost dlouho sociální pojištění, a nemají tudíž nárok na starobní či invalidní důchod, ale potřebují drahou zdravotní i sociální péči, bohužel přibývá.
„Roste a stárne skupina lidí, kteří dlouhodobě nepracují, pijí alkohol, žijí na ulici a kvůli omrzlinám přicházejí o nohy. Zástupci státu, krajů i obcí by měli společně hledat odpovědi na otázky, jak se o ně bude starat a kdo to zaplatí,“ říká Šintáková.
Přerovská ubytovna fungovala podle ní několik let bez větších potíží. Majitel zajišťoval lidem bydlení, jídlo, péči. Pomáhal jim vyřizovat sociální dávky. Situace se začala horšit loni, kdy stát snížil příspěvky na bydlení a klientům neregistrovaného domova zastavil příspěvky na péči. Lidé se tak dostali do pasti.
Jak ze začarovaného kruhu ven? „Musíme budovat nové domovy pro seniory,“ říká Zbyněk Pražák.
„Situaci musí řešit společně ministři zdravotnictví i práce a sociálních věcí,“ míní Ladislav Václavec.
„Zvažujeme otevřít speciální lůžka pro lidi, kteří potřebují zdravotní i sociální péči. Pokud získáme peníze,“ dodala šéfka krajského odboru zdravotnictví Vratislava Krnáčová.
